(23.40 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Nezlobte se, ale tato vláda ani v této chvíli už velkou veřejnou podporu nemá. Vy jste nedokázali vysvětlit veřejnosti, co to jsou ty reformy, které děláte. Vy jste nedokázali velké části veřejnosti vysvětlit, že to je tak - pardon, omlouvám se, budu mluvit tak tiše, jak jsem jen schopen. Ale abyste zároveň slyšeli.
Takže já chci říct, že to, co ten filibustering, o který tady jde, tak že bych se chtěl přimluvit za to, abyste ho nechápali jenom jako projev útoku, jako něco, co vám má znepříjemnit život a zkomplikovat, ale že to je prostor pro to, aby se zvážilo, jestli vám stojí za to pokračovat i s tou podporou, kterou nyní máte, v situaci, která kolem nás se objektivně zhoršuje. Protože možná za pár měsíců se bude muset řešit situace rozpočtu, který se nemusí vyvíjet ani tak příznivě. Pan ministr financí nám dnes řekl, že nebude vůbec naznačovat, jaký vývoj může být, protože to pokládá dnes za příliš obtížné nebo skoro nezodpovědné. Budiž. To chápu, protože je asi opravdu těžké to odhadnout.
A já teda připomínám. Není lehké vládnou dneska v leckteré evropské zemi. Může to být obtížné i v příštím roce tady. A já si myslím, že pokud dělá vláda kroky, které evidentně by měla před veřejností být schopna obhájit, tak to může být příští rok ještě těžší. A já bych byl rád, aby ten čas, když už ho tady trávíme, abyste chápali jako ten čas, který chce vás tlačit k určitému kompromisu. Tady je celá řada věcí v běhu. Týkají se daňových zákonů, týká se otázek boje s korupcí. Kromě těch zákonů, které my tady teď blokujeme, jsou tady další, ve kterých je všude prostor pro to, aby se jednalo. Omlouvám se za ta možná až příliš vážná slova na tuhle noční hodinu, ale já to říkám proto, že bych se asi cítil, že jsem něco neřekl, co jsem chtěl říci. Já když jsem souhlasil v našem poslaneckém klubu s tím, abychom takto tady působili pirátským způsobem, který je na hraně parlamentarismu, tak jsem to nemyslel jako čistou destrukci, ale myslel jsem to jako - samozřejmě že ne, protože můžete to chápat jako něco, co vám pouze bere čas. A já vám říkám, chápejte to jako čas k tomu jednání, které se má vytvořit pro jednání a pro hledání kompromisu.
Víte, možná vám to dneska připadá jako legrace. Opakuji - za půl roku to může být daleko vážnější věc než dnes.
Takže přátelé, je pozdě v noci. Já jsem řekl to, co jsem cítil povinnost vám říci, a omlouvám se, pokud to znělo příliš didakticky s tím výkladem slova filibustering. Je to takové pozoruhodné slovo. A přál jsem si, abyste zvážili, jestli to náhodou není metoda, která už existuje 2000 let, tak má v parlamentarismu určitý smysl. Jestli bereme parlament vážně, tak i toto berte jako něco, co není pouhá destrukce, na tom trvám, ale co má mít smysl. Prosím o to. Možná je to marné. Na to jsem zvyklý. Přesto vám děkuji za pozornost a vážím si toho, že jste poslouchali.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Další vystoupí pan poslanec Jaroslav Foldyna. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji. Paní předsedající, paní předsedkyně parlamentu, vážená vládo, moji kolegové zprava, zleva, zprostřed, já se dívám zezadu, já bych to nechtěl zlehčovat. Ono za pár minut bude 12 hodin. Ta hodina duchů, my už jsme tady podruhé a možná pro někoho, když to poslouchá a kouká se na televizi, jako duchové trochu vypadáme. A myslím si, že bychom si měli trošičku dát důstojnosti do toho způsobu projednávání. Já vím, že je to složité. Po několika desítkách hodin, kdy jsme si tady vyslechli četby nálezu Ústavního soudu, stanoviska různých renomovaných právníků, třeba 19krát. Tady pan ministr Kalousek volal po jakoby originálních nápadech a názorech. Já se mu nedivím.
Myšlenky. Paní předsedající pro pana ministra. My jsme v těch vašich zákonech taky hledali myšlenky. Ono jich tam moc není. Jedna tam je určitě. Ty zákony, které dneska, do nichž patří novela stavebního spoření se státní podporou, ty zákony pro nás, pro sociální demokraty a pro opozici, vypadají jako z pera Loxleyho. Loxley byl šerif v Robin Hoodovi. Honil poddané a rval z nich kůži. Víte, ona je sice světová krize, ale nás také zčásti dohnala ta naše vlastní krize, kterou jsme si udělali v 90. letech, když jsme v této zemi budovali komsomolský kapitalismus, takže nás to trošku dohnalo. Možná bychom při projednávání stavebního spoření a státní podpory našli celou řadu shod v těchto bodech. Možná bychom se opravdu v těch výborech potkali a nemuseli bychom v této chvíli dělat několik desítek hodin rozpravu. Jenže tento váš zákon patří do balíčku zákonů, které opravdu vypadají jako z toho pera pana Loxleyho, nebo, co nám je bližší, z pera Jánošíka. Toho obráceného Jánošíka. Takového Jánošíka, který chudým bere a bohatým dává.
Víte, když se díváme, co vlastně ten zákon chce. Ten zákon chce změnit poměr vydaných peněz. Chce ušetřit státnímu rozpočtu zhruba 6 až 7 miliard korun. Proč z pera Loxleyho nebo Jánošíka naruby. Vedle toho ten zákon, který vy připravujete, zákon o odpuštění daní z dividend těm nejbohatším z bohatých, je právě ten, kterým můžeme poukázat na tu dvojsečnost těchto vašich zákonů. Jedny berou chudým a druhé těm bohatým v zásadě pomáhají. Vy nechcete 8 až 9 miliard za zdanění dividend, vy chcete ale ušetřit 6 až 7 miliard na těch lidech, kteří bydlí v panelácích a svým dětem šetří prostřednictvím nejefektivnějšího spoření, stavebního spoření. Ti lidé nemají moc jiných šancí. V této zemi už se přestaly stavět sociální byty a sociální bydlení. V této zemi, kde nebyli bezdomovci, jsou bezdomovci a lidi bez domů a bez bytů. V této zemi díky zvyšování nájemného a v této zemi díky zvyšování cen energií bude určitě přibývat těch bezdomovců a lidí bez bydlení a my jsme tady sociální demokraté a opozice, abychom se jich zastali. Všechny ty naše kroky, které možná vypadají chvíli směšně, mají zastavit vaše zákony, které jsou proti těmto lidem. Možná že vám mají dát šanci hledat a najít s námi kompromis. Možná ty naše snahy jsou vás přivést na dobrou cestu. My si myslíte, že tento očistec, který vy teď prožíváte, vás opravdu může očistit v té chvíli, kdy budeme o těchto zákonech hlasovat a vy si uvědomíte, že je to jednoduché sebrat lidem šest sedm miliard korun a ve prospěch těch vašich řekněme desetitisíců známých, kteří mají akcie a nebudou muset platit daně z dividend.
Víte, já nejsem odborník na buddhistické náboženství. Já jsem pravoslavný křesťan. Pan předseda vlády je katolík, jak mi dává najevo - tady říká aleluja - a já jsem tomu rád. Včera jsem tady poslouchal verše nějakých proroků. To do této Sněmovny moc nepatří. Já si myslím, že jsem v křesťanské Evropě, a jsem rád, že se aspoň na tomto jednom můžeme shodnout a najít.
Přátelé, já jsem od svých 15 let vyrůstal ve sportu, ve sportovním prostředí, kde když jste chtěli vyhrát, museli jste trénovat. Když jste chtěli dát gól, museli jste být dobrými fotbalisty, když jste chtěli vyhrát k.o., museli jste být dobrými boxery. Nemohli jste měnit pravidla, že chcete dát gól, tak prostě zkrátíte zápas na 20 minut. Nemohli jste měnit pravidla, že budete v ringu boxovat jinak, než se boxovalo předtím. Vy prostě měníte pravidla, abyste dali gól nebo k.o. pěti milionům občanů této země, a proto jste připravili novelu stavebního zákona a státní podpory tohoto zákona. To znamená, chcete ušetřit na těch nejchudších z chudých 6 až 7 miliard korun, aby jejich děti si nemohly koupit byt v paneláku, který kdysi jeden z politiků této země, a věřím, že už bývalý politik této země, nazval, že jsou to králíkárny. Ti lidé jsou rádi za králíkárny, že mají kde vůbec bydlet. ***