(17.00 hodin)
(pokračuje Tejc)
Protože tento návrh zákona byl již několikrát vyřazen z této schůze, případně už několikrát neobstál v konkurenci ostatních zákonů a jeho projednávání, rád bych vám podrobně osvětlil důvody, které mě vedou k předložení tohoto návrhu zákona. Rád bych vám podrobně vysvětlil, proč si myslím, že bychom měli jako Česká republika přijmout zákon o majetkových přiznáních. A rád bych vám také v rámci tohoto bodu ne už tak podrobně osvětlil konkrétní legislativní návrh.
Ten současný právní stav je tento: Právní úprava přiznání k majetku není v českém právním řádu v současné době zakotvena. V roce 1992 však byla s účinností od 1. ledna 1993 upravena ustanovením § 42 zákona o správě daní a poplatků. Podle tohoto ustanovení měly povinnost podat přiznání k majetku fyzické i právnické osoby, jejichž majetek v souhrnné hodnotě činil více než 1 milion Kč. Přiznání mělo být podáváno správci daně místně příslušnému ke správě daně z příjmů. Na základě novely zákona o správě daní a poplatků z roku 1993 se první přiznání k majetku mělo podávat do 31. 5. 1995 s uvedením majetku podle stavu k 1. lednu tohoto kalendářního roku. Dále v roce 1997 a pak vždy v tříletých intervalech. Přiznání mělo být podáno na tiskopise vydaném Ministerstvem financí a povinnost k jeho podání měl každý, komu by tato povinnost vznikla ze zákona nebo koho by k tomu finanční úřad vyzval. Tato úprava byla zrušena, aniž by byla realizována, zákonem č. 255/1994, kterým se měnil a doplňoval zákon o správě daní a poplatků.
Je tedy zcela evidentní, že kdyby tento zákon platil, kdyby tato úprava v České republice fungovala a mohla fungovat s účinností od 1. ledna 1993, pak by, alespoň podle mého názoru, nedocházelo k tak masivním daňovým únikům, nedocházelo by k tomu, že by nebyl dohledatelný majetek, který se ztratil v kuponové privatizaci, a Česká republika by dnes neměla schodek, jaký má. To je podle mého názoru skutečně velká škoda a my bychom se měli pokusit tuto věc napravit.
V listopadu 1999 byl Poslanecké sněmovně předložen pod číslem tisku 428 vládní návrh zákona o přiznání k majetku a o změně zákona o daních z příjmů. Tato předloha byla usnesením Poslanecké sněmovny z 8. prosince 1999 zamítnuta. V červnu 2001 byl Poslanecké sněmovně předložen pod číslem tisku 956 vládní návrh zákona o přiznání k majetku a jeho přírůstku a o změně zákona 140/1961 Sb., tedy trestní zákon. I tento návrh byl usnesením Poslanecké sněmovny 17. ledna 2001 zamítnut.
Na přelomu roků 2002 a 2003 byl připravován nový vládní návrh zákona, který vycházel z odlišných principů, než z kterých vycházely návrhy předchozí. Zásadním rozdílem bylo to, že dřívější návrhy zakládaly povinnost podat majetkové přiznání, jakmile majetek povinné osoby převýšil hodnotu 10 milionů Kč, a daňový dopad se zjišťoval až v případě přírůstku majetku po dvou, respektive třech letech, pokud povinná osoba tento přírůstek neprokázala. V novém návrhu se vycházelo z toho, že hodnota majetku není rozhodná, a povinná osoba měla podávat přiznání k majetku pouze na výzvu správce daně, kterou by bylo možno vydat jen v případech, vzniknou-li důvodné pochybnosti o nabytí majetku ze zdaněných prostředků povinné osoby. Projednání tohoto návrhu zákona bylo v průběhu řádného připomínkového řízení zastaveno, a to na základě změn v zadání dohodnutých v rámci tehdejších koaličních partnerů o reformě veřejných financí, které byly následně schváleny vládou.
Tolik tedy velmi stručný přehled té minulosti, toho, co se v oblasti přijímání zákona o majetkových přiznáních dělo. Já myslím, že je evidentní, že je to velký problém, před kterým Česká republika stojí a který by měla odstranit, protože jej neodstranily ani předchozí vlády, ať už pravicové, nebo středolevicové.
Teď tedy k hlavním principům toho zákona, který bych rád zařadil na program jednání této Sněmovny. Navrhovaná právní úprava zakládá povinnost fyzickým osobám podat oznámení k majetku za účelem zjištění, zda nebyl povinnou osobou pořízen z nezdaněných prostředků. Povinnost se však netýká a nebude týkat všeho majetku, ale pouze vyjmenovaného registrovaného majetku. U finančních instrumentů se oznámení bude podávat dále za předpokladu, že jeho pořizovací cena v jednom kalendářním roce přesáhne stanovený limit, a to v úhrnu částku převyšující 625násobek základní sazby minimální mzdy, to je 5 milionů Kč. U jiného registrovaného majetku, tedy nemovitostí, bytů nebo nebytových prostor, pak dále za předpokladu, že jeho pořizovací cena přesáhne částku 2,5tisícinásobku minimální mzdy, tedy přibližně 20 milionů.
Konstrukce výše limitu prostřednictvím násobku minimální mzdy byla převzata ze zákona slovenského. Určitě můžeme vést debatu v průběhu projednávání, jakmile - to očekávám - zařadíme tento bod na tuto schůzi, vést debatu o konkrétních částkách. Já si dovedu představit i částky nižší, ale tohle je skutečně naše snaha o kompromis, tak aby i ti, kteří odmítají tento instrument jako celek, byli ochotni pro tento návrh hlasovat.
Předpokládá se, že hlavním účinkem oznámení o registrovaném majetku, která budou podávána bez výzvy správce daně, bude zejména prevence před možnými daňovými úniky. Myslím, že je evidentní, že to je problém, který zejména v tomto roce se ukazuje jako problém, který bez změny legislativy nevyřešíme.
Od oznamovací povinnosti je odlišen institut podání přiznání. Tato přiznání nebudou muset povinné osoby podávat automaticky samy, ale jen na případnou výzvu správce daně. Výzvu učiní správce daně vůči fyzické osobě, zjistí-li z jeho oznámení nebo z evidence majetku - například z katastru nemovitostí - že tato osoba nabyla v průběhu jednoho zdaňovacího období majetek, u něhož existuje důvodné podezření, že jej nabyla z nezdaněných prostředků. Druhým důvodem, aby správce daně vyzval fyzickou osobu k podání přiznání, bude podnět státního zástupce, který jej podá správci daně v souvislosti s trestním řízením proti povinné osobě, dojde-li vůči ní k podání obžaloby. Pokud nebude důvodem k výzvě podnět státního zástupce, bude jej moci správce daně učinit pouze v případě, kdy jím shromážděné informace nasvědčují tomu, že registrovaný majetek povinné osoby byl nabyt z nezdaněných prostředků.
Navrhovaná úprava se bude týkat fyzických osob, tedy jak osob povinných, s místní příslušností k podání přiznání k majetku podle místa trvalého bydliště. Oznámení i přiznání se bude podávat vždy k majetku, jehož vlastnictví povinná osoba nabyla v příslušném roce. Podmínky jsou v návrhu zákona podrobně upraveny a já myslím, že není důvod, abych je zde přesně popisoval.
Dále se ta úprava týká majetku, který by podléhal uvedení do přiznání k dani. Jde o registrovaný majetek, kterým jsou nemovitosti, jakož i finanční instrumenty. Za ně se považuje podíl na společnosti, účast v družstvu, zaknihované investiční cenné papíry, podílové listy podílového fondu a cenné papíry na jméno. Přesáhne-li úhrnná pořizovací cena finančních instrumentů pořízených povinnou osobou v jednom roce 5 milionů a 20 milionů u nemovitostí, vznikne povinnost ohledně tohoto majetku podat oznámení. Z toho tedy vyplývá, že pro účely posouzení povinnosti se ona čísla sčítají. Pro povinnost podat přiznání však hodnota registrovaného majetku není rozhodná. Povinnost podat přiznání se ovšem vztahuje až k majetku pořízenému v době od účinnosti zákona. ***