(19.10 hodin)
(pokračuje Nečas)
Copak nevidíte, co se děje v Evropě? Copak nevidíte, co se děje globálně v celé ekonomice? Copak nevidíte, že všichni zodpovědní státníci se snaží tuto situaci řešit tím, že se snaží prosazovat reformy? Copak nevidíte, že i ve Španělsku se dohodnou například na tom, že schválí společně finanční ústavu, která zabraňuje zadlužování? Copak nevidíte dnes i v Řecku, že se opozice s vládou dohodly na prosazení některých klíčových reformních záměrů? Vy přicházíte sem a místo toho, abychom minimálně, minimálně vyjádřili nesouhlas se svými politickými postoji a kultivovaným způsobem je vyjádřili hlasováním v této Sněmovně, tak se naprosto chladnokrevně snažíte zastavit chod této Poslanecké sněmovny.
Když už si se situací nevíte rady, když už nevíte, co dělat s ekonomikou, když už nevíte, co dělat s rozpočty, tak nám alespoň neházejte klacky pod nohy! (Potlesk koaličních poslanců, projevy nesouhlasu v levé části sálu.) Vždyť přece naprosto markantním příkladem bylo projednávání návrhu státního rozpočtu v jeho prvním čtení, který jste údajně neobstruovali. Jedenáctihodinová úmorná debata, která se tématu týkala snad z 10 % vašich vystoupení a z 90 % to bylo naprosté omílání prázdné slámy. Jedenáctihodinová debata, která měla být zaměřena na příjmovou stranu státního rozpočtu, výdajovou stranu státního rozpočtu, vazbu na veřejné rozpočty a celkovou bilanci státního rozpočtu, se tohoto z vaší strany prakticky ani nedotkla! Jedenáct hodin mlácení prázdné slámy a vy říkáte, že to nebyla obstrukce? To připomíná onu justiční anekdotu, jak obžalovaný říká: "Ale, pane soudce, já jsem ho nezabil, on mi spadl na nůž." - "Ale jedenáctkrát, obžalovaný?" Čili to nebyla obstrukce? Samozřejmě že byla.
Takže já bych chtěl vyzvat Českou stranu sociálně demokratickou, aby již zanechala svého dětinského jednání, aby se začala chovat jako zodpovědná demokratická státotvorná strana, která stála u počátku tohoto nezávislého státu a vždy, s výjimkou roku 1948, se dokázala chovat jako zodpovědná státotvorná politická strana. Pod tímto vedením totiž navazujete na nejhorší tradice České strany sociálně demokratické. Děkuji. (Dlouhý potlesk poslanců vládní koalice, opět projevy nesouhlasu zleva.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji panu předsedovi vlády. Slovo dostává předseda Bohuslav Sobotka, po něm vystoupí pan předseda Kováčik.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Vážený pane premiére, vážená vládo, kolegové a kolegyně, musím říci, že debatě, zejména v situaci, kdy vláda navrhuje tak rozsáhlé změny v systémech sociálního zabezpečení, důchodového zabezpečení, zdravotnictví a dalších, se přece nemůžete vyhnout. Představa, že kritiky prostě onálepkujete a zašlapete je do země, v demokratickém systému nefunguje. Veřejnost nemůžete ignorovat. (Poslanci ODS hromadně odcházejí z jednacího sálu.)
Já si myslím, že jestliže pan premiér tady otevřel otázku legitimity, tak stojí za to si připomenout rok 2006. Pan premiér Nečas si to určitě bude pamatovat, protože v té době zde byly volby do Poslanecké sněmovny, dopadly výsledkem, jakým dopadly, a vznikla zde vláda Mirka Topolánka na základě hlasů dvou bývalých poslanců sociální demokracie. A já bych se rád zeptal pana premiéra Nečase, jestli si v té době, v době, kdy se ustavila Topolánkova vláda, kdy jejímu ustavení pomohli poslanci Melčák a Pohanka, jestli si položil někdy otázku legitimity, jestli někdy přemýšlel o tom, zda je taková vláda legitimní a jaké rány demokracii způsobí to, že zde vznikla vláda za pomoci poslanců, kteří krátce po volbách přeběhli do vládního tábora. A já teď nechci spekulovat o tom, jestli to bylo za pomoci Marka Dalíka, nebo jestli to bylo za pomoci kohokoliv jiného, ale jde o to, jakou ránu politické kultuře to tehdejší řešení, se kterým pan premiér Nečas nepochybně souhlasil, způsobilo. Pan premiér Nečas se nemůže vyhnout otázce legitimity zejména v této souvislosti, protože on sám byl členem Topolánkovy vlády, předpokládám loajálním členem Topolánkovy vlády, a otázka legitimity je zcela nasnadě. Chtěl bych požádat pana premiéra, jestliže ji bude do budoucna kdykoliv v této Poslanecké sněmovně nastolovat, tak aby se jasně dokázal vypořádat s tím, jak legitimně zde vznikla pravicová vláda po volbách v roce 2006. Jsem přesvědčen o tom, že to s legitimitou nemělo nic společného. Zato to mělo hodně společného s politickou korupcí a s přeběhlictvím. To je jedna věc.
Jestliže pan premiér zde hovoří o historii, o tom, co se zde odehrávalo v posledních 20 letech, tak je potřeba si také uvědomit, že i politika ODS se změnila. V minulosti bylo nepředstavitelné, že by ODS prosazovala například privatizaci důchodového systému nebo systému zdravotního pojištění, tak jak k tomu začalo docházet za vlády Mirka Topolánka. V minulosti bylo nepředstavitelné, že by například ODS podporovala sjednocení sazeb daně z přidané hodnoty. S takovým programem nikdy nepřišla. Byly doby, kdy ODS měla ve svém programu i zachování systému progresivního zdanění, a ve skutečnosti v 90. letech nikdy systém progresivního zdanění nezrušila. Jsem přesvědčen o tom, že situace se zostřila také proto, že se změnila do značné míry politika ODS zejména po roce 2006. Myslím si, že neobstojí v žádném případě argument o tom, že tzv. opt-out, ke kterému teď přistupuje vládní koalice, není privatizace a že to není začátek privatizace. My jako sociální demokraté máme velmi negativní zkušenost s tím, jak po roce 2006 vláda, ve které byl jak Petr Nečas, tak Miroslav Kalousek, připustila pokusy o privatizaci zdravotních pojišťoven a velkých nemocnic. A už v té době se uvažovalo o privatizaci důchodového systému a o opt-outu. Jedním z pozitivních dopadů toho, že padla Topolánkova vláda, ve které byl i premiér Nečas a ve které byl ministr Kalousek, bylo, že to dočasně zastavilo veškeré snahy o privatizaci systému zdravotního pojištění, pojišťoven a velkých nemocnic a také to dočasně zastavilo pokusy o privatizaci průběžného systému důchodového pojištění. Není možné si myslet, jestliže vláda bez společenské dohody, bez konsenzu přistupuje k zásadním systémovým změnám v oblasti důchodového zabezpečení, že tato věc nevyvolá v Poslanecké sněmovně debatu, důslednou debatu, a nevyvolá nesouhlas opozice.
Chtěl bych znovu zdůraznit, že program, který zde realizujeme, názory, které zde uplatňujeme vůči vládním reformám, mají oporu v hlasech voličů a v programu, za který sem sociální demokracie byla zvolena. Současná vládní koalice v řadě bodů svůj původní program opustila. Také my jsme tady na to v této debatě poukázali. A jestliže se bavíme o tom, jaké změny vláda prosazuje, pak si troufám tvrdit, že řada voličů, kteří volili současné vládní strany, kteří volili ODS, TOP 09 a Věci veřejné, tak ve skutečnosti netušili, k čemu ke všemu dávají mandát a k čemu ke všemu se vláda ve svých tzv. reformách odhodlá. Já si myslím, že by nebyl žádný problém a není žádný problém, pokud by vláda skutečně navrhovala opatření, která povedou ke stabilizaci veřejných rozpočtů. Ale to, co my nyní sledujeme, jsou opatření, která ve skutečnosti stabilitu veřejných rozpočtů podkopou. My tady na jedné z cedulí, které tady máme k dispozici, poukazujeme na ten možná největší rozpor mezi rétorikou vlády a výsledkem jejího reálného vládnutí, a to je velký růst veřejného dluhu. Jestliže tyto reformy připustíme, jestliže začnou platit od příštího roku, tak začnou ukrajovat další část veřejných příjmů a bohužel vytvoří předpoklady pro to, aby rostly schodky a vyvolalo to další vlnu plošných rozpočtových škrtů. Jestliže zde v tuto chvíli čelíme těmto vládním reformám, nepřejeme si, aby byly v této podobě přijaty, tak současně se snažíme také stabilizovat a prospět tomu, aby se dlouhodobě stabilizovaly veřejné rozpočty. ***