(19.20 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Česká republika je země, která patří dlouhodobě k zemím s nejnižším zadlužením. A musím říci, že my s velkou nelibostí a s velkým smutkem sledujeme fakt, jak se ze země, která patřila mezi země s nejnižším veřejným dluhem, dostáváme mezi země, které patří k průměru z hlediska evropského zadlužení. A jestliže dnes veřejný dluh po pěti letech vlády pravice se zvýšil na 42 procent hrubého domácího produktu, tak je otázka, jak dlouho při pokračování této politiky bude trvat, než dosáhneme 60 procent, která jsou limitním kritériem pro to, aby veřejná zadluženost země byla hodnocena jako dlouhodobě udržitelná. My se obáváme, že vaše reformy, tak jak je tady navrhujete, trend zadlužování pouze prolongují, ale nebudou schopny ho zastavit a nebudou schopny mu čelit. Česká republika je dnes v situaci země, která nemá jasnou strategii do budoucna.
Mě mrzí, že pan premiér se zde soustředil na útoky na sociální demokracii, hovořil zde spíš jako na kongresu ODS než jako premiér před Poslaneckou sněmovnou. Možná kdyby ten čas věnoval tomu, že by se lidem pokusil alespoň vysvětlit, proč vláda přistupuje k těmto krokům, kdyby byl schopen formulovat vizi, na základě které naše země v příštích letech bude fungovat, tak by možná mezi lidmi nepanovala taková skepse, taková nedůvěra, taková nejistota, takový strach z budoucnosti, který tam dnes určitě všichni cítíme. Ten problém a rozdíl mezi námi je v tom, že my si ty obavy a nejistotu a strach veřejnosti připouštíme a vy se snažíte to ignorovat. Ale to určitě není dobrá metoda.
Myslím si, že to, co tady chybí, je jasná vize a jasné zdůvodnění toho, proč mají být dnes placeny takovéto náklady proto, aby tady v budoucnu měla naše země lepší šance na prosperitu, na stabilitu a hospodářský růst. A je to zvláštní. My jsme vládní koalici tady poskytli velký časový prostor, do debaty se mohla zapojit. A nikdo z vlády, ani premiér, ani ministr financí, žádný jiný člen vlády, koneckonců ani představitelé parlamentních frakcí vládní koalice tady nikdy nenačrtli žádnou představu budoucnosti. Dokonce když jsme tady projednávali rozpočet, tak ministr financí mluvil o tom, že on vlastně vůbec neví, co se v příštím roce bude dít. A kdo to má vědět, když ne vláda? A kdo má mít koncepci, když ne vláda České republiky? A kdo má mít strategii, když ne premiér a ministr financí? Myslím si, že to je jeden z důvodů, proč tyto reformy na první pohled - a teď se nebavím o jejich detailech - působí nevěrohodně a proč tyto reformy ve skutečnosti nikoho nepřesvědčí o tom, že pomohou a že budou mít nějaké reálné výsledky.
My máme povinnost jako opozice hledat slabá místa, ale máme jako opozice také povinnost varovat, pokud se domníváme, že vláda jde špatným směrem, že dělá chyby a že do budoucna mohou tyto kroky naši zemi a naše občany poškodit. A jestliže sociální demokracie nyní kritizuje vládu, dělá to důsledně, tak dělá svoji opoziční práci a plní roli, kterou v demokracii každá opozice plnit musí. A pokud ji plnit nebude, tak to bude znamenat, že demokracie kulhá. A jestliže se vláda bude snažit opozici její roli znemožňovat a komplikovat, tak vytváří předpoklady pro to, aby demokracie degenerovala, aby demokracie odumírala, a vytváří předpoklady pro to, aby tady místo demokratického systému hrozilo riziko systému autoritativního. A to si v žádném případě sociální demokracie nepřeje. A také proto budeme i nadále velmi důsledně plnit opoziční roli vůči současné vládní koalici. Ale to neznamená, že nejsme připraveni vést dialog, hledat kompromisy a nalézat řešení, která pro zemi budou užitečná. Vždycky to ale vyžaduje dobrou vůli obou z obou stran. A já jsem nezaznamenal ani ve vystoupení ministra financí, ani pana premiéra, v žádném vystoupení, které doprovázelo tyto návrhy reforem, jsem nezaznamenal ani náznak toho, že by vláda chtěla postupovat jinak, než jak postupovala v uplynulém roce, to znamená čistě využívat většinu tady v Poslanecké sněmovně, aby prosadila vše a nemusela hledat žádný kompromis.
Víte, ono se to dá samozřejmě během volebního období takto uskutečňovat. Otázka je, jaký bude výsledek a jaké budou náklady pro naši zemi. Já se obávám, že tyto náklady pro naši zemi budou vysoké a že efektivita takového způsobu vládnutí je velmi nízká. Jestliže zde nebude snaha dohodnout se na klíčových reformách, jako je důchodová reforma, více napříč politickým spektrem, tak do budoucna ty systémy budou vystaveny nestabilitě spojené s výsledky voleb, a logicky, jestliže my jako opozice nemáme šanci tyto reformy ovlivnit, pak to bude znamenat, že budeme hledat možnosti je ovlivnit po volbách. A prostě to po volbách uděláme. Budeme to muset udělat, abychom prosadili svoji koncepci, ale efektivita pro společnost takového systému vládnutí je nízká. To bych chtěl zdůraznit a myslím si, že by bylo dobře, aby si to uvědomila jak současná vládní koalice, tak současná opozice.
Tyto návrhy, které jsou zde v Poslanecké sněmovně, s námi konzultovány nebyly, nejsou to naše návrhy, my s nimi nemáme nic společného a tímto postojem to dáváme zcela zřetelně najevo. Děkuji. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Nyní vystoupí předseda poslaneckého klubu KSČM pan Kováčik.
Poslanec Pavel Kováčik: Vážená paní předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, odedávna ctím heslo, že stručnost je sestra talentu, a proto budu mluvit jen velmi krátce. Jde v podstatě o dvě věci, které vám chci sdělit v této chvíli.
Komunističtí poslanci a poslankyně jsou již třetí den přihlášeni do rozpravy, ve které chtějí také splnit svoji opoziční roli, to znamená říci, co se na tzv. reformních zákonech nelíbí, jakým způsobem by to bylo třeba dělat lépe, a říci to tak, aby tomu bylo jasně a zřetelně rozumět. Jsme trpěliví, věříme, že se koneckonců dočkáme, že za tento řečnický pult se také dostaneme.
A to druhé sdělení, jen upřesnění jedné pasáže z projevu pana premiéra, který tady mluvil o tom, že pamatuje válcování 111člennou většinou v jednom z uplynulých volebních období. Pro ty, kteří tady nebyli nebo kteří už nepamatují, Vladimír Špidla v době, kdy sociální demokracie a KSČM dohromady měly po volbách 111 poslanců, vzal do vlády KDU-ČSL a Unii svobody, a teprve ke konci toho volebního období, možná z obav, že by komunistická strana měla další úspěch, tak byly přijímány návrhy, na kterých se sociální demokracie i KSČM byly schopny shodnout. Ale to byl poslední půlrok. Celé volební období stojedenáctka neplatila, platila bůhví jak a bůhví také s jakou podporou slepovaná stojednička. Při každém hlasování se tato vládní koalice obávala, jakým způsobem a proč a jak věci dopadnou, začasté hledala pomoc u ODS, začasté, když to šlo a pro nás bylo programově přijatelné, hledala i pomoc u Komunistické strany Čech a Moravy. Já si myslím, v té době, i když byla 111členná většina, tak šance na skutečně levicové vládnutí byla svým způsobem trošku propásnuta.
Věřím, že jestliže teď přicházejí takové zákony, o kterých, věřím, bude probíhat ještě rozprava, do které jsme přihlášeni, že máme docela dobře našlápnuto na to, aby se - i když v historii se šance neopakují - alespoň podobný poměr sil po příštích volbách mohl zopakovat. KSČM je samozřejmě připravena levicovou politiku prosazovat i nadále.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.) ***