(21.00 hodin)
(pokračuje Drábek)
Pan senátor tady říká, že už od účinnosti zákona ten, kdo sedm let čerpá dávky na bydlení, tak je ztratí. To samozřejmě není vůbec pravda. Stačí si přečíst, jak ten zákon zní. Ta lhůta se počítá až od 1. ledna 2012, tedy poprvé, kdy bude možné použít tu lhůtu, tak bude první leden 2019. Ano, je to také způsob motivace těch lidí, kteří trvale pobírají příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení, aby svoji bytovou situaci přizpůsobili reálným podmínkám. Také je to samozřejmě motivační prvek směrem k obcím, aby byly schopny pro takovéto kategorie lidí zajistit sociální bydlení v dostatečné úrovni. Je to jejich zákonná povinnost.
Co se týká Šluknovska, tak tam si myslím, že ten princip veřejné služby je právě jedním z těch, který může pomoci řešit tu situaci. A odkládání takového způsobu pomoci řešit tu situaci si myslím, že by bylo velmi špatné, a doporučuji osobní návštěvu na Šluknovsku každému, kdo má zájem, aby se seznámil s tou situací tam osobně a pohovořil se starosty jednotlivých obcí, jakým způsobem si oni představují řešení té situace. Znovu jenom připomínám, že například zastupitelstvo Ústeckého kraje, které rozhodně nelze vinit z nějakého nadržování ministrovi práce a sociálních věcí, tento týden projednávalo situaci na Šluknovsku a apelovalo na co nejrychlejší řešení této situace.
Karta sociálních systémů - opět opravení jednoho omylu. Karta sociálních systémů je již dnes součástí platného právního řádu České republiky, a to bych chtěl poděkovat senátorům, že podpořili zákon o dávkách zdravotně postiženým osobám, a tím pádem už bez problémů karta sociálních systémů nastoupila do platného právního řádu České republiky. A jak je vidět, tak v některých případech dokonce i sociálně demokratičtí senátoři, kteří až na výjimky podpořili tento zákon, tak také vědí, že je potřeba ten systém reformovat a že například ten složitý systém dávek pro zdravotně postižené osoby je prostě potřeba zjednodušit, zlepšit a také klientsky připravit mnohem lépe, protože pokud dnes musí ten zdravotně postižený klient objíždět tři různé úřady - a například dávky pro zdravotně postižené jsou dnes vypláceny jenom ve 227 obcích, a od 1. ledna budou vypláceny na 420 pracovištích, tak si myslím, že je to velmi výrazný příspěvek pro integraci zdravotně postižených do společnosti.
Poslední dvě poznámky. Co se týká výplaty dávek, tak chci jenom připomenout to, co samozřejmě jistě všichni vědí, ale možná to někdo nerad přiznává. Již dnes dávky v hmotné nouzi jsou vypláceny na hardwaru MPSV, zpracovávány softwarem MPSV. To znamená není žádný důvod, aby od 1. ledna příštího roku, kdy to budou dělat titíž zaměstnanci na týchž počítačích na tomtéž softwaru, tak aby to mělo jakýkoliv vliv na funkčnost toho systému.
Úplně poslední jednotlivá poznámka, a to se spíše obracím ke kolegům poslancům ze sociální demokracie, například u veřejné služby, když jsme diskutovali především na sociálním výboru o tom, jak co nejlépe nastavit limity veřejné služby, ať už co se týká délky uchazečství o zaměstnání, nebo ať se to týká toho omezení, které platí pro zdravotně postižené občany, věkové hranice atd., tak nakonec byl přijat pozměňovací návrh sociální demokracie, který upravoval věkovou hranici, která je limitem pro zařazení do veřejné služby. Tedy pokud jsem tady poslouchal různé invektivy, jako že s opozičními poslanci se nikdo nebaví a že ta reforma nebyla s nikým konzultována, přece sami dobře víte, že to není pravda. Více než tři čtvrtě roku diskutujeme formálně i neformálně v sociálním výboru všechna ta opatření a diskutovali jsme je opravdu velmi detailně. (Potlesk z pravé části jednací síně.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Tak to byl pan ministr Drábek. Nyní prosím paní senátorku Boženu Sekaninovou, aby pokračovala v této sloučené rozpravě. Prosím, paní senátorko.
Senátorka Božena Sekaninová: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, sdělím skutečnost, že Senát opět většinou hlasů tento váš návrh zamítl. Každá reforma by měla změnit nefunkční systém, posunout jej a zlepšit současný stav. Předkládané návrhy zákonů však jen bourají a tvrdě zasahují do osvědčených funkčních systémů a nejsou schopny nahradit systémy novými, lepšími, strukturálně a koncepčně provázanými.
Zásadně nesouhlasím se zrušením kategorie osob se zdravotním znevýhodněním. Do této kategorie od roku 2009, kdy vešla v platnost vyhláška č. 359, takzvaně spadlo i tisíce lidí, kterým byla překvalifikována míra invalidity a odebrán částečný invalidní důchod. Mimochodem, díky této vyhlášce došlo k zázračnému uzdravení či zlepšení zdravotního stavu u téměř 17 tisíc osob se zdravotním postižením. Přitom podpora zaměstnávání osob se zdravotním znevýhodněním byla pro mnohé zaměstnavatele tím jediným motivačním prvkem k tomu, aby udrželi stávající pracovní místa pro tuto skupinu pracovníků.
Novela zákona dále obsahuje nařízenou veřejnou službu v rozsahu 20 hodin týdně po dvou měsících registrace na Úřadu práce. Ustanovení je rozšířeno o nejasný okruh institucí, u kterých bude možné veřejnou službu vykonávat. Nevymezení těchto dalších subjektů tak může vést ke zvýhodňování soukromých firem i případnému zneužívání lidí v tíživé životní situaci. Návrh nevyjasňuje vztah Úřadu práce nabízejícím nezaměstnané na veřejnou službu a mezi přijímací právnickou osobou, například obcí, u které by měla být ta veřejná služba vykonána. Nejasné jsou především vzájemné povinnosti a práva při výběru nezaměstnaných, pokud jejich počet překročí významně možnosti a zájmy obcí. Kdo zajistí výkon veřejné služby? Doposud tak činili pracovníci obcí. Budou na to stačit úředníci Úřadu práce? Není jasné, kdo bude financovat například otázku ošacení, bezpečnostních pomůcek a dalších. Všichni víme, že výkon každé práce má své náklady.
Návrh neřeší otázku lidí, kteří se dlouhodobě práci vyhýbají a kteří mnohdy vytvářejí problémy v těch oblastech, které jsou výbušné. Bohužel obcím a městům, které chtějí bojovat se zneužíváním sociálních dávek, které chtějí udělat maximum pro jejich pracovní uplatnění, zaplatit za uvedenou práci, aby nemuseli krást, projednávaný návrh tento nástroj naprosto odebírá.
Zásadně odmítáme skrytou privatizaci celé oblasti zprostředkování zaměstnání. Nákup zprostředkovatelských služeb od soukromých agentur v žádném případě nepovede k úsporám vynaložených prostředků, ale k jejich enormnímu navýšení. Pokud stát bude hradit agentuře až 6 750 korun za jedno zprostředkované pracovní místo, budou náklady této činnosti několikanásobně vyšší než v současnosti.
Určitě jedním z potřebných cílů je snížení administrativní náročnosti celého systému. Snaha vytvořit alespoň dojem jeho naplnění je zrušení povinnosti zaměstnavatelů hlásit volná pracovní místa na úřady práce. I tento pozitivní záměr v některých realizačních krocích naráží na určité otázky. Například zdali je adekvátní využití CzechPointu pro kontrolu nezaměstnaných, zda je vhodné zatěžovat Českou poštu tím, aby se nezaměstnaní hlásili právě na tomto zařízení a tak bylo kontrolováno, zdali ve svém volném čase, čase, kdy nepracují, nevykonávají nějakou práci načerno. Zrušení povinnosti zaměstnavatelů hlásit volná pracovní místa je v rozporu se záměrem, že prostřednictvím CzechPointu si budou moci lidé najít vyhovující místo podle své kvalifikace.
Návrh v oblasti rekvalifikace nově otevírá možnost pro uchazeče vybrat si rekvalifikaci, která by byla v souladu s jejich profesními zájmy, schopnostmi i možnostmi. Jenže v § 109 odst. 3 a 4 je pouze to, že volba rekvalifikačního zařízení nebude tak svobodná, protože vlastně Úřad práce musí před zahájením té rekvalifikace vydat jakési potvrzení o tom, že se té rekvalifikace v tomto zařízení může zúčastnit. Protože pokud toto potvrzení nevydá, tak po dokončení rekvalifikace nemůže tu rekvalifikaci zpětně tomuto uchazeči uhradit. ***