(22.40 hodin)
(pokračuje Marková)
Práce ve výjezdových skupinách zdravotnické záchranné služby je obecně označována jako práce riziková. Je neméně tak riskantní jako práce policistů nebo hasičů. Posádkám zdravotnické záchranné služby hrozí poškození zdraví při živelních pohromách, dopravních a technologických haváriích nebo přenosem nákazy od infekčního pacienta. Jde o práci také vysoce stresující, především na operačním středisku, s vysokou mírou odpovědnosti.
Zákon původně vůbec neřeší skutečnost, že limitujícím faktorem pro práci lékaře záchranáře, řidiče nebo dispečerky u zdravotnické záchranné služby je věk a celkově zdravotní stav. Předpoklad například, že v letecké záchranné službě bude někdo sloužit jako lékař nebo záchranář ještě v 60 letech svého věku, je podle mého názoru vysoce amatérský a svědčí o neznalosti problematiky zdravotnické záchranné služby. Většina zaměstnanců je v práci pod vysokým tlakem, který nelze přirovnávat k práci na kterémkoli oddělení v nemocnici. V nemocnici se pracuje za podmínek, kdy je riziko poškození zdraví ošetřujícího personálu minimální, pracuje se za optimálních světelných podmínek, v čistém a sterilním prostředí a za optimálních teplot. V terénu výjezdové skupiny zdravotnické záchranné služby pracují ve zcela jiných a často vysoce nestandardních podmínkách. Nikde na anesteziologicko-resuscitačním oddělení nebo na jednotce intenzivní péče není nutné zajišťovat dýchací cesty u pacienta za minimálních světelných podmínek, v mrazu, v dešti, ležíce v kaluži krve nebo v kaluži ropných látek, které unikají z havarovaného vozidla. Proto vítám i změnu učiněnou v Senátu.
No a ještě poslední poznámku, která se týká činnosti leteckých výjezdových skupin, kdy činnost leteckých výjezdových skupin může být zajištěna také prostřednictvím Armády České republiky. Zcela nepochopitelný paragraf, §14 tohoto zákona, který samostatně řeší zařazení Armády České republiky do systému záchranné služby. V České republice létá armáda na jednom stanovišti, v Plzni. Na stanovišti Praha létá letecká služba Policie České republiky a v návrhu zákona nemá letecká služba Policie České republiky samostatné ustanovení. Je to tedy tak trochu anomálie. Navíc § 14 předpokládá, že někdo krajům, a tím pádem i záchranným službám nadiktuje začlenění armádních záchranářů do systému. To vše v době, kdy Armáda České republiky má minimálně čtyři vrtulníky odstavené a nemá peníze na jejich generální opravu. Proč tedy není podobné ustanovení pro leteckou službu Policie České republiky? Otázka.
No a ještě jedna poznámka k letecké záchranné službě. Ministerstvo zdravotnictví České republiky za ministra Julínka na základě výběrového řízení podepsalo smlouvu s provozovateli vrtulníku pro leteckou záchrannou službu. Letecká záchranná služba je v České republice na deseti stanovištích. Je hrazena státem, cestou Ministerstva zdravotnictví. Jedno stanoviště létá armáda, jedno létá policie. Na zbývajících osmi jsou tzv. privátní provozovatelé. Letos na jaře Ministerstvo zdravotnictví České republiky v rámci úspor poslalo privátním provozovatelům a ředitelům záchrany dopis, že přestává hradit výcvik skupin speciálních činností. Do té doby výcvikové hodiny provozovatelům hradilo. Provozovatelům vrtulníků se Ministerstvo zdravotnictví rozhodlo neuhradit celé faktury, pokud budou vykázány odlétané hodiny na výcvik speciálních skupin. To vše si Ministerstvo zdravotnictví dovolilo udělat prakticky deset měsíců po katastrofálních povodních v Libereckém kraji, kdy vrtulník letecké záchranné služby Liberec zachránil díky vycvičené skupině speciálních činností 22 lidí ze střech, další vrtulník ze záchrany Hradec Králové zachránil se svou skupinou speciálních činností čtyři lidi, armádní a policejní vrtulníky pomocí vlastních speciálních skupin mají na kontě záchranu zhruba 130 lidí. Tohle tedy ještě k tomu, jakým způsobem se Ministerstvo zdravotnictví chová k letecké záchranné službě. Prakticky necelý rok po povodních bylo řečeno, ať si peníze na výcvik seženou. Tedy to je citát jednoho z členů právě takovéto letecké záchranné služby. Považuji toto za hrubě nesystémové opatření ve vysoce profesionálním provozu letecké záchranné služby v České republice.
Takže kdybychom vlastně všechno shrnuli, tak z celého mého vystoupení, které tady je stanoviskem poslaneckého klubu Komunistické strany Čech a Moravy, vyplývá to, že podporujeme senátní verzi tohoto zákona, která sice není bezchybná, a z toho vystoupení, které jsem tady měla, vyplývá, že je potřeba ještě řada zlepšení, nicméně je to lepší varianta k té variantě, kterou jsme tady nechali projít, nebo spíše byla projita Poslaneckou sněmovnou, a právě tu senátní verzi poslanecký klub Komunistické strany Čech a Moravy podpoří. Já vám děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byla paní poslankyně Soňa Marková. Prosím pana poslance Petra Hulinského, který je dalším přihlášeným do této rozpravy. Prosím.
Poslanec Petr Hulinský: Vážená paní předsedající, tři členové vlády, kolegyně, kolegové, podle současných předpisů má záchranná služba dojet od výzvy na místo určení nejpozději do 15 minut. Na většině území naší země je možné tento limit bez problému dodržet. Může jít i o nějakých zhruba 80 % území, na kterém žije většina, řekněme 90 % obyvatel, kteří mají zajištěnou dostupnost záchranné služby do 15 minut. Pak jsou skutečně odlehlá místa, a každý jistě pochopí, že pokud je třeba někde uprostřed šumavských hvozdů, a navíc je to v zimě, kdy všude okolo leží spousta sněhu, že za čtvrt hodiny tam záchranka být nemůže. Proč tato novela přichází s prodloužením limitu z 15 na 20 minut? Proč vlastně bezdůvodně zhoršujeme dostupnost dojezdu záchranné služby?
Je nutné opět upozornit poslance na neskutečnou raritu, kterou by asi nikdo z pravicových stran, které se tady zaklínají ochranou soukromého vlastnictví, nečekal, a tou je omezování soukromých záchranných služeb. Jak už bylo řečeno, zatímco tato vláda podporuje vznik dalších privátních nemocnic a privatizaci nemocnic, kdy jsou zkušenosti spíše špatné, převažují empirie velmi problematické, tak naproti tomu v oblasti, kde máme naopak dobré zkušenosti, máme chystat změny.
Musím říct, a zkušenosti odborníků na zdravotnictví naší strany to za dvacet let potvrzují, že soukromé záchranné služby fungují zhruba stejně dobře jako ty krajské či státní, navíc šetří svým způsobem finanční prostředky. Takže tady poprvé za dvacet let po listopadové revoluci vládní koalice přichází se skutečným znárodňovacím v uvozovkách zákonem. Já neříkám, že soukromý sektor ve zdravotnictví máme preferovat. Naopak, po zkušenostech se soukromými nemocnicemi si myslím, že by jich v systému veřejného zdravotnictví mělo být méně. ***