(22.50 hodin)
(pokračuje Hulinský)
Naopak soukromých majitelů záchranných služeb je potřeba se opravdu většinou zastat, protože jejich majiteli jsou spíše střední podnikatelé, a jak už na tomto fóru bylo i řečeno, opravdu jsou s nimi dlouholeté docela dobré zkušenosti.
Prodloužení dojezdové doby na 20 minut může rovněž způsobit také jednu velmi nepříjemnou věc a tou je rušení některých výjezdových základen. Na mnoha místech jsou totiž umístěny základny záchranné služby vzdálené od sebe zhruba 17 až 18 minut. Při dojezdovém čase 20 minut se tak podle tohoto zákona bude moci tato základna uzavřít a do dotyčných míst budou dojíždět posádky ze vzdálenějšího místa, než je oněch 17 až 18 minut. Proč se tedy bude opět šetřit na pacientech? A není to náhodou také příprava prostoru pro rušení tzv. nerentabilních základen, jejichž roční provoz stojí kolem čtyř milionů? To jsou otázky, na které by nám měl pan ministr na půdě Poslanecké sněmovny odpovědět.
Musím vás opětovně upozornit, dámy a pánové, že tento zákon také jaksi opravdu zapomněl na vyřešení financování záchranných služeb. Najdeme tam sice poněkud vágní ustanovení, že záchranné služby jsou placeny z peněz vybraných na zdravotním pojištění, něco má přidat stát a taky krajské rozpočty, ale to není žádná novinka. To je popis současného nedobrého stavu ve financování záchranných služeb. Nevím, jestli to víte, ale drtivou většinu peněz na provoz záchranných služeb musí dávat kraje. Já celkem proti tomu nic nemám, ale musím se ptát trošku po důvodu. Protože máme systém zdravotního pojištění a systém zdravotního pojištění má přece pokrýt složky péče o pacienta. Z mého logicky postaveného uvažování bych předpokládal, že právě záchrannou službu, která zachraňuje životy, pokryje z drtivé části právě povinné zdravotní pojištění. Proč si platíme zdravotní pojištění? Právě proto, aby o nás bylo postaráno v případě těch řekněme nejvážnějších, nejtěžších, nejsložitějších situací. A také jaksi tiše roky předpokládá, že záchranné služby zaplatí kraje, nikoliv zdravotní pojišťovny. Dobře, já bych to pochopil, kdyby záchranné služby byly součástí ne zdravotnictví, ale integrovaného záchranného systému, stejně jako policie nebo hasiči. Tyto složky jsou však placeny ze státního rozpočtu, a potom se tedy ptám, proč zrovna záchranné služby mají platit kraje. Vždyť to je nelogický rozpor. Je ovšem fakt, a to tady zdůraznilo již i více řečníků, že záchranářům nepatří statut takový, jako mají třeba hasiči nebo jako mají policisté. Na záchranáře, pracovníky záchranky, lékaře, sestry, na záchrance je hleděno jako na zdravotníky, zdravotnické pracovníky. Jejich práce je výkonem povolání zdravotnického pracovníka, čili nemají všechny výhody, které mají ostatní složky integrovaného záchranného systému. A tento návrh samozřejmě nepředpokládá, tak jak je předložen, že by tyto výhody a ochrany dostali. Čili ve financování to nepřináší vůbec nic nového, popisuje to současný stav a nepřináší to ani řekněme žádné benefity, zlepšení pracovních podmínek pro pracovníky záchranných služeb.
V podstatě, shrnuto, pane ministře, dámy a pánové, je to předloženo úplně k ničemu. Je potřeba... Věnovali jsme mu i spoustu času, měli jsme snahu opravdu, aby zákon - prosím, věnujte pozornost, koho budu citovat - aby zákon co nejkvalitnější a nejpoužitelnější, aby záchranáři, kteří konečně mají šanci získat oporu v zákoně, jistou ochranu, jistá pravidla, prostě něco, co je bude v pohledu ochrany chránit natolik, a když budou pracovat podle zákona, budou nepostižitelní. Tak jsme se dostali i do oblasti zabývající se sociální ochranou těchto pracovníků, protože je to řada lidí, kteří nastoupí v plném nadšení, že budou aktivní, akční a všechno. Postupně zjišťují, že práce není jen akčností, je to opravdu každodenní rutina. Je to denní práce, noční práce, výjezdy, minuty, pod neustálým dohledem a tlakem veřejnosti.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Čas, pane senátore? Ne, ne, pardon, promiňte ještě, pane kolego.
Poslanec Petr Hulinský: Není to jednoduchá práce. K tomu se s postupujícím věkem přidávají zdravotní problémy. Principem sociálních jistot, které jsme chtěli zakotvit do zákona, bylo, aby člověk pracující na záchranné službě mnoho let měl nějakou kompenzaci za to, že si zničil zdraví, že to někdo ohodnotil. A tak jsme dlouho jednali, přitom snahy nějaké moc velké ze strany vládní koalice nebyly. Výsledek je ten, že jediné z oblasti sociálních jistot je odchodné. V první fázi jsem byl rád, protože se tomu skutečně něco dobrého dařilo.
Odborářům tedy vadí, za prvé, podle důvodové zprávy návrhu zákona zdravotní služby... pardon.
Když jsem si přečetl, co to vlastně odchodné znamená v této konkrétní podobě a v konečné podobě, tak jsem zjistil, že nárok na odchodné má záchranář, který odsloužil 15 let na záchranné službě, dožil se věku 50 let, a pokud splňuje tato dvě kritéria a odchází ze záchranné služby, tak by měl dostat jeden plat, což u středního zdravotního pracovníka dělá 25 až 30 tisíc. Takže si myslím, že než takové ocenění, tak radši žádné. A myslím, že jsme tím dali najevo, jak moc si vážíme jejich práce.
Dovolím si, abyste opravdu věnovali pozornost, čí jsou to pak slova.
Několikrát už tady byla kritizovaná skutečnost, že paragraf k tomuto zákonu samostatně řešil zařazení Armády České republiky do systému letecké záchranné služby. V České republice létá armáda na jednom stanovišti podobně jako letecká služba Policie České republiky, a pak opravdu nechápu, proč podobné ustanovení pro policii chybí. Navíc ustanovení tohoto zákona předpokládá, že někdo krajům, a tím pádem i zdravotnické záchranné službě nařídí začlenění armádních záchranářů do systému, a to jaksi nejde.
Znovu bych si dovolil zopakovat připomínky, které k vládnímu zákonu o zdravotnické záchranné službě vznesli členové Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče České republiky. Věnujme jim tedy pozornost, protože jich se tento zákon týká především a oni navíc jako lidé z praxe vědí, kde jsou jeho největší slabiny.
Odborářům tedy vadí, za prvé, podle důvodové zprávy v návrhu zákona o zdravotnické záchranné službě se počítá se zřízením 40 nových výjezdových základen, aniž by řešil dostatečným způsobem otázky financování těchto nových výjezdových základen. Návrh předpokládá, že subjekty, které v současné době poskytují zdravotnickou záchrannou službu, ale nebyly zřízeny krajem, toto nebudou moci nadále poskytovat, a proto uzavřou s poskytovateli zdravotnické záchranné služby smlouvy o zajištění činnosti výjezdových služeb podle zákona o zdravotnické záchranné službě.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pane poslanče, čas deseti minut uplynul. Pouze jestli chcete spojit svůj další příspěvek, můžete pokračovat dalších deset minut.
Poslanec Petr Hulinský: Dobře, spojím ho. Takže se podle důvodové zprávy u těchto subjektů nic nemění. Zaměstnanci, dopravní a další prostředky těchto subjektů budou splňovat stejné podmínky personálního, věcného a technického vybavení. Stále budou zajišťovat zdravotnickou záchrannou službu, ale nikoliv vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Takže odpovědnost ponese poskytovatel záchranné zdravotnické služby. Zde je nutno vyřešit otázku, jak bude fungovat například financování. Všechny úhrady z veřejného zdravotního pojištění budou hrazeny poskytovateli zdravotnické záchranné služby a ten je bude přefakturovávat nebo bude platit tomuto subjektu nějaký paušální poplatek? Takže tento třetí subjekt vůbec nemusí být zdravotnické zařízení. Proto je nutné tuto problematiku podrobně rozpracovat v návrhu zákona. Návrh zákona by měl vymezit možnost uzavření této smlouvy a její minimální náležitosti.
Za druhé, zdravotničtí pracovníci záchranné služby jsou při výkonu svého povolání vystaveni mimořádné fyzické i psychické zátěži. Jejich úkolem je poskytovat zdravotní péči v extrémních situacích a podmínkách, v situacích, kdy je bezprostředně ohrožen život, kdy zpožděním poskytnutí odborné první pomoci mohou způsobit smrt. Několikrát denně se setkávají tváří v tvář s utrpením, kdy lidem selhávají základní životní funkce. Jejich akceschopnost vyžaduje jejich nepřetržitou pohotovost a schopnost neustále se vyrovnávat se stresem a napětím. ***