(9.50 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Takže když chcete pochopit důvody toho, proč tady trávíme noci a dny a víkend, tak ten důvod, který pan premiér zřejmě nechápe, ten je v tom, že nerespektujete to, co je v parlamentní demokracii zákonem a příkazem, že většina, i když shodou okolností po volbách má většinu a může vládnout, tak musí brát v potaz, respektovat a vyslechnout názor menšiny. A to je jeden hlavní důvod.
Pak mi dovolte, abych řekl, že je ještě další, který mi připadá stejně důležitý jako ten první, a to je to, že vy to pohrdání a ten nezájem o debatu projevujete dokonce i ve věcech, které zdaleka překračují mandát tohoto volebního období, které překračují to, co třeba představuje státní rozpočet, to znamená rozvahu, která se týká jednoho roku. Vy ten nezájem o debatu, vy ho projevujete i tam, kde se jedná o kroky, rozhodnutí, strategie, které se týkají patnácti dvaceti let, která jsou před námi. Doba, kdy možná řada z nás už tady možná nebude. Vy přijímáte rozhodnutí o systémech, jako je penzijní, zdravotní a další, které se budou týkat lidí možná za deset let. U některých těch rozhodnutí nebude jednoduché je třeba i korigovat. A vy místo toho, abyste v této zemi budovali nějakou stabilitu, to znamená, aby vznikala šance na to, že po dalších volbách bude opět nějaká kontinuita, že nebude to tak, že příští vláda přijde a bude muset, protože s tím zásadně nesouhlasí, měnit to, co vy zavádíte, tak místo toho, abyste se snažili budovat nějaký kompromis, který bude dlouhodobě platný, tak vy dokonce ani tady neberete v potaz to, co vám říkají představitelé těch parlamentních stran, které dneska v této Sněmovně většinu nemají.
Vy jste se stali - a to, čím se zaklínáte, to, co neustále tvrdíte, že obhajuje tady tento váš postup, naprosto arogantní, takový panský, tak to je to, že vy přece musíte dělat ty reformy. Jaké to jsou ty vaše reformy? To slovo, to je takové zaklínadlo. To je takové zaklínadlo, které má ospravedlnit všechno. Víte, ono se říká reformy, ale já jsem přesvědčen, že to slovo už dávno ztratilo svůj původní význam.
Kdysi jsem tady říkal, že někdy v tom patnáctém století u Martina Luthera to bylo tak, že reformami bylo míněno to, co má vrátit věci do toho řádu, ze kterého byly vykloubeny. Reformy, které děláte vy, to je spíš revoluce. To jsou spíš takové bolševické metody vládnutí. Mně to připomíná spíš ty revoluce, jako byla revoluce sexuální, kulturní revoluce - všechny ty typy revolucí šedesátých let. To jsou vaše reformy. To není skutečně promyšlená korekce, změna toho, co je třeba změnit. Vy děláte reformy, které vlastně rozbíjejí to, co tady dosud bylo. Vy děláte reformy, jejichž cílem je privatizace zdravotnictví, privatizace penzí, flexibilita pracovní síly, omezení sociální politiky. Vy děláte politiku, která vlastně má jednoduchý jmenovatel - prostě znamená snižování standardu. To, co váš guru Václav Klaus přesně řekl, když ve Financial Times napsal: Nejlepší cesta z finanční krize je omezit, potlačit všechny ty zbytečné standardy ekologické, zdravotnické, sociální, které jsme si tady v Evropě naprosto redundantně vytvořili. To je vaše reforma. To není žádná promyšlená změna, ve které by se brala v potaz společnost jako určitý celek, ve kterém byste se snažili ty věci obhájit tak, aby to břemeno bylo rozloženo. To jsou věci naprosto revoluční. ve kterých nehledíte na to, že - říká se, že když se kácí les, tak prostě lítají třísky.
My tady tu obstrukci zaměřujeme na zákony té vaší takzvané reformy, pro kterou je charakteristické podle mě především to, že je naprosto nehumánní. Ona je nehumánní - a podle mě promyšleně nehumánní. Já jsem pořád uvažoval, co to má vlastně znamenat, ty vaše změny v zákonu o hmotné nouzi a změny, které se týkají úřadů práce, protože jsem nechápal to, jak je možné, že chcete najednou přesunout úředníky z jednoho úřadu na druhý a v neuvěřitelně krátké době vlastně se pokusit zajistit výplaty sociálních dávek, v nezaměstnanosti. Člověk, když se nad tím zamýšlí, tak má pocit, že to jsou procesy, které se nedají v tom čase zvládnout. Až jsem to pochopil, v čem je ten vtip. Vám to vlastně vůbec nevadí, když se to nezvládne. Vám to nevadí, když se ty dávky nevyplatí. Vám to zřejmě vůbec nevadí, když ti lidé nakonec rezignují na to, aby pro ty dávky přišli, protože v tom systému to vlastně nebudou schopni ani provést.
Víte, vezměte si třeba zákon o hmotné nouzi. Tam je princip, podle kterého se mění způsob odvolání v případě, kdy někdo tu dávku nedostává, má ji sníženou nebo se potřebuje nějakým způsobem ozvat, protože o ni přišel. Vy jste změnili způsob odvolání tak, že to odvolání už příště nepůjde na kraj, ale ten dotyčný má napsat rozklad Ministerstvu práce a sociálních věcí. Já jsem se o to zajímal a bylo mi řečeno, že ani právník by často nevěděl, jak to má napsat. V tom je ten vtip. Ten dotyčný to vůbec nezvládne provést podle této vaší změny. On na to nedosáhne proto, protože ten proces pro něho bude tak příliš obtížný, protože je řada lidí, kteří na to skutečně nemají a právníka si na to nenajmou. On prostě bude muset rezignovat na tu dávku proto, že na to nemá, aby se k ní dostal.
A podobný případ, jak jste to vymysleli s těmi nezaměstnanými. To bude platit tak, že od 1. ledna, když po dvou měsících nebude moci nastoupit do veřejné služby, protože pro něho nebude, tak prostě on o ty dávky přijde. A já jsem pochopil, že ten vtip je v tom, že ti lidé vlastně za těchto podmínek, oni na to rezignují a vy ušetříte peníze. To je vlastně to, oč vám jde. I tady vám jde o tu flexibilitu, o sekání, ostré škrty, prostě ušetřit na těch lidech. To je jedno, jak se budou živit. Vy tady máte takové opatření v těch svých nehumánních zákonech, ve kterých dokonce říkáte, že se mění okruh osob považovaných za osoby v hmotné nouzi. Tohle je velmi zajímavé. Podle těch změn, které vy plánujete, dojde k tomu, že prostě celá řada lidí zbavených způsobilosti, plně invalidních, bez nároku na výplatu zůstane bez nároku na výplatu důchodu. Jsou to lidé například v léčebnách dlouhodobě nemocných. Podle vašeho ustanovení ti lidé po třech měsících v eldéenkách, v psychiatrických léčebnách pozbudou prostě nároku na tu hmotnou nouzi. Já bych se tady rád zeptal, co ti lidé budou potom dále dělat. Co s nimi chcete dělat? Co budete dělat s těmi nezaměstnanými bez těch dávek? Já jsem mluvil s primátory a starosty měst v Moravskoslezském kraji, kde je vysoká nezaměstnanost. Oni mi řekli, že se toho stavu po 1. lednu děsí. Tam je v jednom městě pět šest tisíc nezaměstnaných, jako je Havířov nebo Karviná. Oni říkají, že celý ten proces, tak jak se to rýsuje, se nedá zvládnout. A děsí se toho, co ti lidé budou dělat, když budou bez peněz. Oni nemají žádné rezervní prostředky.
Jak si to představujete? Vy chcete vyvolat sociální nepokoje v tom regionu? Víte, to je ten jmenovatel, který říkám - ono je to naprosto nehumánní, vy na ty lidi kašlete. Vás tady urazí, když řeknu, že tady sedíte jako pařezové, ale to, že ti lidé, tam nebudou mít co do huby a budou pod mosty, to je vám úplně jedno, vy měkoty! (Tleskají poslanci ČSSD.) Tady si hrajete na to, že je uražena vaše důstojnost (velmi hlasitě), a co důstojnost těch lidí venku! (Opět zatleskání zleva.) Já vaše chování pokládám za nehorázné! (Hlas zprava: Neřvi.) Vy jste odešli, snažím se mluvit hlasitě (předsedající se snaží projev přerušit, ale marně), aby mě bylo slyšet tam v těch kuloárech vzadu, abyste všichni věděli, co říkám! Protože já mluvím za ty lidi, kteří zítra nebudou mít co do huby! (Potlesk z lavic ČSSD.) Já mluvím za ty, se kterými vy se vůbec bavit nechcete! Jako se nechcete bavit se mnou, tak se nechcete bavit s nimi, aroganti jedni!!!
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pan místopředsedo, já vás prosím znovu - volám k nějaké elementární slušnosti, prosím. (Výkřiky zprava.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já tady nejsem kvůli sobě, přátelé. (Cha, cha, cha - zní napravo.) Já jsem tady byl zvolen těmi lidmi, kteří chtějí, abychom hájili jejich zájmy. My jsme tady povinni mluvit o tom, co vy chystáte. A ta nehumánnost, kterou vy tady se snažíte vytvořit v této zemi, je něco, co je proti tradicím této země. Tahle tradice má takovou tradici, že lidé se snaží pomoct těm, kteří trpí, těm, kteří jsou psychicky nemocní, těm, kteří jsou v léčebnách dlouhodobě nemocných! Vy na ně kašlete!!! Vy chcete změnit něco, co bylo tradicí, hodnotovou tradicí této země! A když chceme o tom se s vámi bavit, tak odejdete ze sněmovny! (Mírný hlas zprava: Můžeme vám nějak pomoct?) ***