(10.00 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Já vám něco řeknu. Mně přišla do kanceláře babička, která má 90 let, která měla dům a její majitel ji prostě dovedně, protože měl šikovné právní znalosti, z toho baráku vyprovodil a ona se octla prakticky na ulici. V 90 letech. Je to normální, aby musel přijít nějaký politik a téhle ženě se snažil pomoci? Je to normální, aby v této zemi 90letý člověk prostě zůstal na ulici? (Otázka z lavic: Kde má děti a rodinu?)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Dámy a pánové, já vás prosím o klid v jednacím sále.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ona děti nemá. To se prostě stane, pane poslanče, že prostě najednou se stane, že ten člověk nemá ani děti, které by se o něj postaraly, je opravdu sám. V 90 letech se vám to možná stane taky, že budete sám.
A víte, proč to tady říkám? Já pokládám za nenormální, aby to byl poslanec, který musí někam volat, protože ho znají, a aby díky tomu, že ho znají a raději mu vyhoví, aby nakonec se nějaké řešení hledalo. To přece není normální společnost. To není humánní společnost! Takovéto věci bychom měli být schopni... Společnost by měla fungovat tak, aby když se něco takového stane, tak existuje systém, který toho člověka nepošle pod most. Rozumíte, to je to, co říkám, že chceme, měli bychom budovat humánní společnost. Ne takovou, kde na všechny ty lidi kašleme. A dokonce ty vaše zákony, zákony pana ministra Drábka, a já mám podezření, že on to ví, on to musí vědět, to jsou tisíce lidí, kteří nebudou vědět, co mají dělat. Vy vytváříte poměry, ve kterých si oni nebudou vědět rady!
Vám je to zřejmě jedno. Já nevím, byl jste v těch léčebnách, seznamoval jste se s poměry těch lidí? Víte, co je čeká, potom co budou platit zákony, které vy tady chcete schválit? Budeme čekat na to až po tom, co se stane? Tahle obstrukce, pokud by se jí podařilo zabránit tomu, aby úřady práce se stěhovaly, tak jak vy plánujete, po 1. lednu z hlediska činností, pokud by se tohle podařilo, tak by to bylo požehnání. Protože by byl nějaký čas na to celý proces vůbec zvládnout. V této chvíli podle mě šance není. Vy nejste schopni zajistit výplaty dávek v tom čase, který je k dispozici po 1. lednu. Když jsem se na to ptal, tak mi řekli: Oni ti lidi zřejmě dva měsíce vůbec žádné dávky nedostanou. To se nedá vyplatit, říkají mi ti zaměstnanci. Sakra, co budou dělat, když dva měsíce nebudou mít vůbec peníze? Ti lidé nemají z čeho žít! Ti nezaměstnaní. Zřejmě se tam chystáte pěkně ušetřit na těch nezaměstnaných. To budou určitě obrovské peníze.
A když tady chceme, abychom se zabývali případy, ve kterých utíkají státu miliardy, když tam chcete na těch chudácích šetřit, tak nám to prostě všechno tady zabijete. Jako jste to dneska znovu ráno předvedli. Že tam pan Vondra nějaký stamiliony někam vyhodil, tím se přece nebudete vy zabývat. Vás zajímá to, když vás někdo nazve pařezy. To vás urazí. To je teď podstatné.
Víte, já mám dojem, že česká společnost dneska není v dobrém stavu. Před 20 lety tady existovala nějaká společenská smlouva, nějaká představa toho, co chceme vytvářet, a nějakých hodnot také, které v té společnosti budou platit. Před těmi 20 lety tu byl určitý konsenzus a poměrně docela velká víra většiny lidí, že se o to pokusíme a že to musí fungovat. Za těch 20 let, milí přátelé vpravo i vlevo, tady ten konsenzus chybí. On se rozpadl. On tady není. Tady dnes nejde jenom o to prostě předkládat rozpočty a zákony a mluvit o deficitech. Ten problém dneska je daleko vážnější. Tady jde o to, jestli se vůbec někdo pokusí společnost dát dohromady. Vytvořit nějakou novou společenskou smlouvu. To bude stát před tím, kdo bude chtít opravdu vládnout a mít nějakou podporu veřejnosti. Vám vůbec nevadí, že ji nemáte. Vám vůbec nevadí, že ji ztrácíte. Vám vůbec nevadí, vy klidně říkáte, my máme svoje posvěcení v těch revolučních reformách, které tady chceme zavádět! To je naše ospravedlnění!
Jak vám to dlouho vydrží? Zvlášť když se zjistí, že reformy jsou prostě nehumánní, jak tady říkám. A já to tady neříkám, že jsem si to teď tady vymyslel na schůzi. Mluvil jsem se sociálními pracovníky, řediteli úřadů, skutečně jsem mluvil s lidmi, kteří tu práci dělají! Oni mi říkají: To se nedá zvládnout! To je absurdní! Tady přišel někdo, kdo tomu vůbec nerozumí! Tohle naplánoval někdo, kdo neví, jak to funguje, anebo, a to je ta druhá varianta, ví, že se to nedá zvládnout a počítá s tím, že na tom prostě úžasně ušetří!
A takhle se žádná společenská smlouva tady neobnoví. Takhle se naopak situace ještě zhorší. A není to díky krizi. Není to díky té ekonomické, finanční, je to díky tomu, jak se v současné době chováte. Protože jako vládní koalice máte rozhodující vliv na to, co se v té zemi děje.
Takže budeme mít teď 17. listopad, někteří z vás budou si připomínat dny revoluce před 20 lety. No, jak vám říkám, bilance za těch 20 let je mizerná. Je mizerná. Pocit společnosti, že vytváříme stát, se kterým se lidé identifikují, že je to společnost, ve které nějakým způsobem lidé drží pohromadě, ve které existuje i ta solidarita - nezlobte se na mě, ale před 20 lety, když revoluce probíhala, tak si myslím, že řada lidí si myslela, že lidé si v ní budou nějakým způsobem pomáhat. Kdybych jim řekl, že se 90letá babička octne na ulici a že to bude prostě něco... to by se vyděsili, zřejmě. Kdyby před 20 lety jsme jim něco pověděli o tom, jak tady ministr Drábek hodlá zacházet s nezaměstnanými, kdyby se jim řeklo něco o tom, jak se tu bude zacházet se zdravotně postiženými, kteří dneska chodí na manifestace. Není vám to, přátelé, žinantní, hloupé, že zdravotně postižení chodí na manifestace, kde volají o tom, co je čeká?
Vy tady máte vždycky nějaké důvody, proč si myslíte, že ti dotyční jsou nějací vykutálení filutové, kteří se chtějí dostat k nějakým penězům. Já nevím, co děláte v těch svých kancelářích. Já se tam bavím s lidmi, kteří se mi tam dobelhají s berlemi a kteří se mě ptají: Podívejte se, tolik dostávám, teď mi snížili invalidní důchod, přeřadili mě. Řekněte mi, když zaplatím nájem, z čeho mám existovat? K vám tihle lidé nechodí do kanceláří? V této situaci, kdy oni mi tvrdí, že nemají, jak z čeho vyžít, tak vy jim ještě přijmete zákony, kterými jejich situaci ještě zhoršíte? To chcete, aby se šli utopit? Kdybychom se měli možnost tady normálně bavit skutečně o jednotlivých zákonech, jako je zákon o hmotné nouzi a další, tak bych stál o to, abyste mi odpověděli na to, jak si to představujete. Tohle konkrétní opatření! Já jsem tady dvě tři uvedl jako příklad. Jak si představujete, že to bude fungovat? Vždyť to fungovat nemůže! Tak mi to řekněte rovnou, že chcete, aby ti lidé o ty peníze přišli! Že chcete vytvořit systém, který bude dostatečně složitý na to, aby se k těm penězům vůbec nedostali!
Pan ministr Drábek tady kroutí hlavou, a já jsem ho viděl v televizi. Byl tam také Bohuslav Sobotka. Já jsem ho tam viděl v televizi prokazatelně několikrát opakovaně lhát občanům této země. Přišlo mi to neuvěřitelné! Ministr práce a sociálních věcí, který by měl být symbolem solidarity a pomoci těm, kteří jsou tady mezi těmi nejníž. Protože jsou zdravotně postiženi, nemocni, mají nejrůznější problémy. Tento ministr lže v televizi opakovaně, naprosto prokazatelně! Připadá mi to - víte, tohle je budování společenské smlouvy. Ti lidé to prostě zjistí, že ten člověk neříká pravdu. Oni si to řeknou mezi sebou. Oni to řeknou mně potom. Jak je to možné, že ten člověk takhle otevřeně před všemi jako ministr neřekne pravdu? A dokonce popře nos mezi očima. Chápete, toto je úroveň debaty, kterou vy jste tady vytvořili.
My jsme takoví vyslanci těch, se kterými vy se nechcete bavit. Samozřejmě, vy se nechcete bavit ani s námi! Což je pro vás charakteristické. Tohle panství a tahle arogance. Vy máte svoje reformy, kterými chcete učinit lidi flexibilnějšími. My tady budeme mít flexibilní mrzáky, flexibilní psychicky nemocné, flexibilní, všichni budou flexibilní. Vy chcete svými reformami naučit flexibilitu i ty, kteří sotva v tom životě stojí na nohách. Vás osudy těch lidí prostě nezajímají. ***