(16.40 hodin)
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, opravdu jenom velmi stručně. Opět odkazuji na to, že řada jednotlivých argumentů už tady zazněla včera a už včera jsem na ně odpověděl. Myslím si, že by bylo vhodné spíše využít čas, pokud si opozice stěžuje na to, že ho má nedostatek, na nové argumenty, a nikoliv na opětovné opakování věcí, které tady už několikrát zazněly.
Tedy znovu připomenu, že vztah k občanskému zákoníku, co se týká zákoníku práce, není věcí politického rozhodnutí, ale je věcí nálezu Ústavního soudu, který zrušil delegační princip. Včera jsem to tu vysvětloval - vztah delegačního principu a vztah subsidiárního principu v pojetí občanského zákoníku a jeho vazby na zákoník práce.
Co se týká jednání tripartity, tak musím říci naprosto jednoznačně, že jednání o zákoníku práce proběhlo naprosto standardně jak v pracovních týmech, tak na plénu tripartity. Dám jenom příklady, kde jsme velmi výrazně přihlédli ke stanoviskům odborů: úprava pracovních poměrů na dobu určitou, konta pracovní doby. Znovu zopakuji to, co jsem tady říkal už včera, že dokonce z toho vznikl dokument, kde si zaměstnavatelé a odbory potvrzují, že nebudou vznášet - kromě kont pracovní doby - žádné další požadavky nebo pozměňovací návrhy k zákoníku práce.
Ještě bych se krátce vrátil k vystoupení kolegy Neubauera. Zase jenom zdůrazním, že již včera jsem tady vysvětloval, jak je to s deficitem důchodového účtu, že je naprosto neoprávněný údaj o tom, že deficit důchodového účtu by se mohl dostat až do úrovně 4 % HDP. To by mohlo nastat pouze v případě, že bychom neprovedli parametrické změny průběžného systému, jenže tyto parametrické změny už jsme provedli, jsou v účinnosti od 30. září letošního roku, takže takový scénář rozhodně nehrozí.
Zazněla tady kritika toho, že není snižováno sociální pojistné, což považuji za velmi pozoruhodné ze strany sociální demokracie, protože většinou se setkáváme spíše naopak s kritikou, že sociální pojistné, jeho výše by se měla zvýšit, nikoliv snížit. Je zvláštní, když tady teď slyšíme, že naopak by se sociální pojistné mělo snížit. To ale bude určitě ještě věcí mnoha dlouhodobých diskusí.
Poslední poznámka. Padlo tady také od pana poslance Neubauera, že je třeba omezovat duplicity ve státní správně. Chci jenom upozornit, že právě ty tisky, které se věnují sociální reformě, tak právě jedním z hlavních cílů je omezování duplicit ve státní správě, kde některé agendy se zbytečně dělají na třech místech. A jenom tím, že se tyto agendy sloučí, tak - znovu opakuji to, co jsem říkal už včera, že roční úspora je více než miliarda korun a to si myslím, že je jasná odpověď na to, jestli je vhodné, nebo není vhodné hledat a odstraňovat duplicity ve státní správě. Ano, právě tím se ty tisky zabývají!
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní prosím pana poslance Romana Váňu.
Poslanec Roman Váňa: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolil bych si pokračovat ještě k bodu 87, tedy k návrhu zákona o zdravotnické záchranné službě. Chtěl bych poděkovat panu doktorovi, který s faktickou poznámkou doplnil mé vystoupení. Já si přesně totéž, co říkal, myslím. Myslím si, že erudice a vybavení v záchranné službě hraje také velmi významnou roli. Myslím si, že úroveň zdravotnické záchranné služby v ČR je na mimořádně vysoké úrovni v rámci Evropy, možná i v rámci dalších kontinentů. Je to dáno mj. i poměrně vysokými nároky na vzdělání pracovníků v záchranné službě, kdy vyžadujeme skutečně vysoké odborné vzdělání, na rozdíl i třeba od některých okolních zemí, kde stačí relativně krátké kurzy apod. na to, aby člověk mohl pracovat v rámci zdravotnické záchranné služby.
Nicméně myslím si, že i ta lhůta je velmi klíčová. Chtěl bych deklarovat, že podporuji přijetí zákona o zdravotnické záchranné službě. Ten zákon je velmi potřeba a je velmi potřeba už dlouho, nicméně si myslím zároveň, že by bylo dobré jej přijmout ve znění tak, jak je upravil Senát. Já samozřejmě vím, že významní představitelé vládní koalice předem deklarovali, že návrhy ze Senátu neprojdou v této Sněmovně, že návrhy opozice nebudou akceptovány, ale nicméně snad v tomto jednom malém konkrétním případě, kdy se bavíme skutečně o v podstatě zhoršení zákona, jeho změkčení, bychom se mohli shodnout na tom, že by úprava dojezdové doby mohla zůstat zachována podle stávajícího stavu, protože jak už jsem říkal v první části svého vystoupení, srovnáváme trošku neporovnatelné: současnou dobu 15 minut od podání tísňové výzvy na novou dobu 20 minut od chvíle, kdy bude volná nějaká posádka, tedy od chvíle, kdy dispečink předá tuto výzvu výjezdové posádce. A to může být skutečně významný časový rozdíl.
V podstatě nemyslím si, že by se to - ať už to dopadne tak, či onak - nějak prakticky projevilo na skutečné činnosti zdravotnické záchranné služby. Auta nepojedou ani rychleji nebo pomaleji než teď. Řidiči na ulicích nebudou více uhýbat nebo méně uhýbat sanitkám houkajícím k případu. Zdravotničtí záchranáři nebo lékaři nebudou pomaleji, rychleji se oblékat předtím, než naskočí do sanitky a vyjedou. Praxe bude stejná. V podstatě záchranné služby dnes a nepochybně i do budoucna dělají všechno pro to, aby zachránily životy, zdraví lidí v případech, ke kterým jedou. Obava ze změny této lhůty je spíše v tom, že skutečně změkčení dojezdového času povede k tomu, že již nebude tlak na další rozvoj zdravotnické záchranné služby, že nebude tlak na vybudování nových výjezdových stanovišť a že prostor území ČR, které není pokryto zdravotnickou záchrannou službou v dojezdových časech, zůstane nepokryto i nadále. A ta území jsou někdy mimořádně veliká. Když si vezmeme konkrétně třeba území zhruba někde od Moravského Berouna až po Bruntál, tam prostě není nikde žádné výjezdové stanoviště záchranné služby - až v Bruntále, nebo ve Šternberku. Je to obrovské území s velkým počtem obyvatel, kteří nemají šanci, že k nim zdravotnická záchranná služba dojede včas. Samozřejmě můžete namítnout, že máme leteckou záchrannou službu, nicméně i ta je limitována ať už povětrnostními podmínkami, denní či noční dobou a nebo prostě tím, že vrtulník je v daném místě jenom jeden.
Já bych si možná dovolil jeden konkrétní příklad. Je sice už staršího data, nicméně od té doby se změnily pouze automobily a typy vrtulníků, ale síť byla v té době stejná. Představme si mladé manžele s malým dítětem, kteří seženou krásnou práci, nicméně se kvůli ní musí odstěhovat z města na vesnici. Nepřemýšlejí o tom, že se vzdalují od lékařské péče, že v podstatě kdyby se nedejbože něco stalo, dostupnost je tam horší. To je vůbec nenapadne. Jsou rádi, že mají práci, pracují. Jedno dne zjistí, že to dítě, řekněme dvouleté, má nějaké zdravotní potíže. Jdou k dětskému lékaři, který tam v té obci tenkrát ještě byl, dneska už, pravda, není, a ten řekne: asi rostou zuby, to nic není. No, spletl se, bylo to jinak. Další den dítě umírá. Klinická smrt, přestává dýchat, zastaví se srdíčko. Rodiče zavolají na záchranku. Tam jim naštěstí poradí, co mají dělat - resuscitace, oživování, čekáte, kdy přijede záchranná služba: 5 minut, 15 minut, 20 minut, 30 minut, 40 minut. Máte smůlu, že bydlíte daleko od nejbližšího stanoviště. A navíc posádka, která je v obvodu obce s územní působností, v té trojce, je jenom jedna, a protože zrovna byla u nějakého jiného případu, tak sice to rychle otočili, naložili lékaře, přijeli, ale prostě 40 minut to trvalo. Ve 45. minutě přistává vrtulník letecké záchranné služby. Možná si řeknete - jak to, že tak pozdě? No jo, on tam prostě nebyl! Byl někde úplně jinde, letěl sekundární zásah, převážel pacienta a to, že přistál u tohoto případu, se nakonec ukázalo jako v podstatě zázrak, protože náhodou letěl kolem a ve vysílačce slyšeli, že si dispečink se sanitkou povídá, že tam umírá dítě a že to asi nestihnou. Takže vrtulník přistane, lékař přiběhne, resuscitace probíhá, dítě naloží, odletí do nemocnice. Pokud vás zajímá, jak to dopadlo, tak lékaři říkali, že špatně, protože dítě zůstalo postižené z 50 %. Ale ti rodiče si myslí, že to dopadlo dobře, protože zůstalo naživu. ***