(16.50 hodin)
(pokračuje Váňa)
Tím jsem chtěl říct, že prostě systém není dokonalý a ani zdravotnická záchranná služba nemůže být k dispozici vždycky. A pokud chceme změkčovat podmínky, nemyslím si, že je to dobře. Málokdo z vás, málokdo z občanů přemýšlí nad tím, jestli tam, kde žije, je bezpečno. Řeknu takový příklad ze své vlastní zkušenosti. Já jako bývalý profesionální hasič si ta rizika dovedu vyhodnotit, ale dodnes bydlím v záplavové oblasti vedle chemické továrny. Proč? No protože prostě nebyla žádná jiná možnost. A byť jsem si těch rizik vědom, přesto je podstupuji. Ale možná dělám chybu. A chtěl bych na vás apelovat, protože oba ty případy byly z mého vlastního života, abyste se nad tím skutečně zamýšleli, jestli máme změkčovat podmínky, aby nám to administrativně vypadalo hezky, že pokrýváme už ne 86 %, ale 90 %, anebo, zda necháme prostor rozvoji zdravotnické záchranné služby a doplníme třeba některá stanoviště v územích, kde dostupnost dobrá není.
Věřím, že to odhlasujeme správně, a děkuji vám za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Já vám také děkuji, pane kolego. Pan poslanec Chlad s faktickou poznámkou. Potom mě požádal o slovo pan ministr Leoš Heger. Prosím, nyní pan kolega Chlad, faktická.
Poslanec Rudolf Chlad: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, kolegyně, kolegové, já jsem pozorně poslouchal předřečníka a je z něj cítit vyloženě, že něco prožil už ať u hasičů, nebo u Červeného kříže. Takže bych nerad, aby můj příspěvek vyzněl jako nějaká kritika. V žádném případě ne. Jen bych chtěl doplnit nějaké věci z terénu, které taky umím pojmenovat, si myslím.
Za prvé, letecká záchranná služba nelítá sekundáry, ta musí být připravena lítat jenom primárny, od toho je to letecká záchranka. Ale to je podružná věc.
Já si myslím, a to jsem, děkuji předřečníkovi, že v druhé fázi přišel s tím, že záchranář pojede stejně rychle. Ten záchranář, ať tam bude 30minutová dojezdová doba, tak bude u pacienta stejně rychle, protože záchranařina se nedělá proto, abych vyplnil čas, ale dělá se srdcem. A tam každý jede na krev a určitě kolega to ví, takže to není v rozporu. Takže jsem rád, že potom to opravil trošku, že opravdu to nevyřeší. A dojezdovým časům už bylo věnováno tolik prostoru a času, že si myslím, že to není rozhodující v tom, jak záchranka bude fungovat a jak tam bude rychle. Určitě musím souhlasit s tím, že jsou místa, kde záchranka nedojede ani za hodinu, ani za dvě. A s tím ten člověk musí počítat, když se tam stěhuje. To je realita a určitě kvůli jedné rodině, která se odstěhuje na samotu, se nebude zřizovat další středisko záchranné služby.
A ještě jednu věc ke statistice. Byla správně uváděna, protože já jsem ji studoval docela podrobně. A je tam jedna věc, že jsou uváděna procenta dojezdové doby ve městech a obcích. Čili turisté, cyklisté, lyžaři, nevím kdo všechno, kteří se pohybují ve volném terénu, tak tam statistika není, ta by byla úplně jiná, protože dojezdové doby (upozornění na čas) do těchto prostor jsou podstatně delší. Takže já bych opravdu nepřeceňoval dojezdovou dobu, že by byla taková podstatná v tom, jak to bude fungovat. (Opětovné upozornění na čas.)
Ještě poslední věc, pozvu vás na seminář Nová komunikace mezi záchrannými složkami. Bude vbrzku, takže vás všechny obešlu a to by mohlo vyřídit problém, o kterém si popovídáme ještě mimo. Omlouvám se, děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní pan ministr zdravotnictví Leoš Heger, prosím.
Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, dovolte mi, abych chvíli přerušil, možná trošku déle, řadu vystoupení, která tu jsou. Omlouvám se těm, co byli na řadě, ale myslím, že po dvou dnech rozpravy o bloku zákonů, kde se hodně týká zdravotnictví, by bylo vhodné, abych vystoupil se svým vysvětlujícím nebo zdůvodňujícím komentářem.
Někteří zde vystupují průběžně, já jsem si nechal poznámky do většího celku, protože některé se často opakují. Začal bych možná tím, co tady padlo v takových obecných připomínkách z opozice vůči koalici. Zaznělo tady, že ministři tam sedí na lavici jako duby a nereagují na nic. Pak to bylo zmírněno, tedy snad (s úsměvem), na pařezy. Pak to ale bylo velmi zdrsněno tím, že tady předkládáme bolševické reformy. Proti tomu já bych si tedy dovolil, ač nemám rád střety na této půdě, tak bych se dovolil velmi rázně ohradit.
Ale zazněla tady i jakýmsi výkřikem z pléna poznámka: Oni nemyslí! Nemyslete si, že oni myslí v té koalici! Já si myslím, že to, že nám, koalici, vyčítá opozice nedostatek komunikace, to že je vždycky správné, protože té komunikace není v blázinci, ve kterém všichni žijeme, nikdy asi úplně dost. Mě mrzí, že reformu opozice odsuzuje zcela a priori a z některých vystoupení, která tady padají, je trošku vidět, že nejde o hledání pravdy, ale o hledání argumentů a slovních obratů, proč je to tak strašně všechno špatné a odsouzeníhodné. Ale rozhodně bych se chtěl ohradit proti tomu, že nemyslíme. Řada z nás se snaží velmi odpovědně hledat řešení, která i bez té politické protichůdné scény nejsou příliš lehká a v té atmosféře, která tady je, jsou někdy opravdu velmi těžká.
Jeden z největších výpadů, který tady zazněl oproti zdravotnickým změnám, bylo konstatování, že změny jsou nesystematické, že tady není vůbec žádná strategie, kam chceme zdravotnictví směřovat. Tak já myslím, že na začátek toho komentování jednotlivých připomínek možná bude dobré si připomenout, že tady představa o našem zdravotnictví je. Ta představa vychází ze současné konfigurace systému. Protože není rozumné systém měnit příliš revolučně a měnit ho úplně naruby.
Jaký ten současný systém je, ze kterého vycházíme? Tak předně, před 20 lety, kdy byla provedena opravdová revoluce zdravotnictví, tady vznikl systém plurality zdravotního pojištění a zdravotních pojišťoven. Takže dnes ho měnit na jednu pojišťovnu by bylo příliš dramatické, nebylo by to rozumné, a jak jsem zaregistroval v létě reformní představy sociální demokracie, tak i tam bylo konstatováno, že zavést rázem jednu pojišťovnu je velmi těžké. ***