(21.20 hodin)
(pokračuje Babor)
Z návrhů reformy vyplývá, že navrhované změny budou mít pro osoby se zdravotním postižením v řadě oblastí až katastrofální důsledky. To se týká především zaměstnáváním osob se zdravotním postižením, péče rodin o osoby s těžkým zdravotním postižením, svobodné volby v rámci sociálních služeb a ponižujících podmínek při žádostech o jakoukoli podporu ze sociálního systému.
Zásadně odmítáme: Návrh na zrušení tzv. mimořádných výhod, to je průkazů TP, ZTP a ZTP/P, neboť na ně je navázán systém daňových slev, vyhrazeného parkování a podpor ve veřejné dopravě. Návrh na zrušení příspěvku na nákup motorového vozidla, který by zásadním negativním způsobem ovlivnil mobilitu osob se zdravotním postižením, přístup ke vzdělání, zaměstnání a péči rodin o osoby se zdravotním postižením, především v neúplných rodinách. Dvacetiprocentní spoluúčast u dávky na kompenzační pomůcky, neboť tato spoluúčast může dosáhnout až desetitisíců korun, a tím by se staly pomůcky pro osoby se zdravotním postižením nedostupné. Návrh na zrušení příspěvku na péči pro děti od jednoho do tří let, neboť by došlo k nepřijatelnému poškození rodin s těmito dětmi. Návrh na zjednodušený způsob posuzování míry závislosti na péči - navrhovaný způsob je neprůhledný a neodpovídá současnému, ve světě používanému posuzování - protože by byl nutně subjektivní a výrazným způsobem by omezil možnost spravedlivého posouzení nároku na získání příspěvku na péči. A nakonec - zrušení minimálního příjmu ve výši 15 % u osob pobývajících v ústavních zařízeních sociální péče, neboť zbavit osoby kapesného by bylo... (Předsedající upozorňuje na čas.) Já děkuji. (Potlesk z řad ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji. Dále vystoupí pan poslanec Ladislav Velebný. Pardon, já jsem přehlédla - s přednostním právem pan ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek Děkuji. Paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, opět využívám té možnosti zopakovat některé věci, které jsem říkal již včerejší večer. Ty argumenty se skutečně v řadě případě opakují.
Na začátek bych chtěl říci, že souhlasím s tím, že tisk 372 neřeší nelegální zaměstnávání, to je pravda, protože to řeší tisk 373, který taktéž projednáváme v té sloučené rozpravě.
Co se týká osob zdravotně postižených, tak pokud tady byly připomínky například k příspěvku na motorové vozidlo, tak to je tisk, který byl schválen Senátem, který až na výjimky podpořili sociálně demokratičtí senátoři, a předpokládám, že věděli, proč to podpořili. Ten systém je skutečně - nebo bude mnohem jednodušší a mnohem přívětivější pro zdravotně postižené.
Ale čím jsem se chtěl zabývat, ne podrobně, ale velmi stručně, protože už o tom byla řeč poměrně dlouze včera večer. Tady byla vyhlášena taková vlaječka, nebo heslo, jako že se snažíme o demontáž sociálního státu. To podle toho, co si kdo představuje pod tou demontáží. Ano, chceme, aby sociální systém pomáhal jenom těm, kteří to opravdu potřebují, aby se v tom nemohli vést lidi, pro které využívat sociální systém je životním stylem jenom proto, že je to pro ně jednodušší než pracovat. Ano, v tomto systému, pokud někdo toto označuje za demontáž sociálního státu, tak ano, nechceme, aby sociální systém byl všeobjímající pro každého, kdo se rozhodne, že bude využívat finanční podporu státu bez toho, aby to byla objektivní potřeba.
Ano, chceme také šetřit, ale zdůrazňuji - na administrativních nákladech. Pro příští rok se v žádném případě nesnižuje objem prostředků, které jdou do sociálních účelů. Naopak v řadě položek se ten objem zvyšuje. Ale velmi výrazně - já už jsem to tady říkal dvakrát, říkám to potřetí - velmi výrazně, v řádu miliardy korun ročně budeme schopni šetřit administrativní náklady tím sloučením agend na jedno místo.
Co se týká stanoviska Svazu měst a obcí, tak já musím jenom připomenout, že to stanovisko je několik měsíců staré, a tedy naprosto neaktuální. V tuto chvíli jsou ty zmíněné delimitace dohodnuty ve 390 obcích ze 410. A co se týká sociální práce, tak naopak nedojde k žádnému - to, co tady bylo zmíněno, že je ohrožena sociální práce na obcích, naopak dojde k posílení prostředků pro sociální práce na obcích o 200 milionů Kč pro příští rok. Právě proto, že tak výrazná položka byla ušetřena, tak část těch ušetřených prostředků bylo možné použít na posílení sociální práce na obcích. A znovu tak jako včera zdůrazňuji, že to považuji za velmi důležitý příspěvek řešení sociální situace v některých lokalitách, jako například na Šluknovsku.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji panu ministrovi. A nyní žádám, aby se slova ujal pan poslanec Ladislav Velebný. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ladislav Velebný: Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, k zákoníku práce, sněmovní tisk 411, tedy k jeho novelizaci z dílny vládní koalice mohu v principu říci jenom jednu základní věc. Jde o klíčovou novelu legislativy. Zákoník práce je jedním z nejpodstatnějších pilířů našeho práva, jedním z hlavních bodů, na kterých je postaven sociální smír v této zemi. Proto tvrdím, že natolik podstatná novela, jakou koalice prosadila v Poslanecké sněmovně, opozice odmítla v Senátu a koalice chce znovu prosadit v Poslanecké sněmovně, by měla být novelou konsenzuální. Což není, jak je snad dostatečně cítit z postojů sociální demokracie. Tento zákon byl připraven bez ohledu na to, co říkali všichni ostatní mimo vládní koalici. Projednáváme v této době řadu podobně nachystaných zákonů, které k nám doputovaly ze Senátu. V případě zákoníku práce je ale řada oponentů této legislativní změny snad nejdelší. Odborná veřejnost i účastníci tripartity byli ponecháni mimo jednání v době, kdy se tento předpis teprve chystal, a koalice neposlouchala žádné námitky. Nyní sklízí plody toho, jak se chová, a tato obstrukce je přímým důsledkem toho, jakým způsobem byly připravovány všechny zákony takzvaného reformního balíčku.
Zákon významu zákoníku práce by měl být dlouhodobě funkční a měl by vyváženě řešit pracovněprávní vztahy v oblasti povinností i práva pro všechny zúčastněné. Smyslem zákoníku práce je nastavit naprosto jasná a obecně přijatelná pravidla na pracovním trhu. Na tento trh přicházejí ti, kdo práci nabízejí. Na druhé straně pak stojí zaměstnavatelé, tedy představitelé poptávky po práci. Ekonomicky jde o velmi jednoduchý vztah, ale my víme, říkají nám to dlouholeté zkušenosti, že tento trh je nutné určitým způsobem regulovat. Víme také, že tyto regulace nesmí pracovní trh svázat příliš, protože v takovém případě to přinese více škody než užitku.
Zákoník práce je v tomto smyslu souhrnem regulatorních pravidel, určuje systém trhu, způsobů a pravidla smluv, které na trhu mohou být uzavírány, a určuje i další podmínky. Na straně druhé nedostatečnost regulatorních podmínek může vést k tomu, že kapitál převládne a stlačí cenu práce tak nízko, že to vytvoří těžkou sociální situaci a velké společenské problémy. Tak nebo onak je potřebné, aby zákoník práce byl soustavně vyvážený, tedy a priori neupřednostňuje ani jednu stranu, tím zajistí dlouhodobou právní jistotu jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance a stabilizuje jejich postavení na trhu.
Jak má ale existovat vyvážená a co nejširší veřejností přijímaná varianta zákoníku práce, když nad touto novelizací, kterou nyní projednáváme, neproběhla v době jejího paragrafovaného znění žádná vážně vedená debata! Vlády přicházejí, dámy a pánové, a odcházejí, zákoníky však zůstávají. Tím mám na mysli, že naše politické ambice a potřeby se prosadit jsou sice jedna věc, ale měli bychom sledovat něco jiného, totiž připravovat zákony, které budou vyhovovat životu a budou používány dlouho bez dalších změn. Vizitkou dobré práce legitslativce není počet přijatých zákonů a paragrafů, ale to, že tyto zákony a paragrafy slouží dlouho a nemusí být upravovány každý rok minimálně dvakrát.
Když se podíváme na tuto novelu, tak má nakročeno k dalším a dalším následným novelám. Tak je tomu obvykle v případech, když se smíchá dohromady příliš mnoho věcí. Je zde část, která řeší výrok Ústavního soudu a uvádí již dřívější mizernou práci zákonodárců do souladu s ústavním pořádkem. Alespoň to tvrdí autoři novely, ale já o tom pochybuji. ***