(10.10 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Po všech těchto událostech jsme v situaci, kdy je možné situaci v podniku státní lesy označit jako mimořádnou. Necelé dva měsíce před koncem letošního roku nejsou práce v lesích od ledna 2012 smluvně zajištěny a není známo, jak v rámci této krizové situace bude podnik a také Ministerstvo zemědělství postupovat. Je zřejmé, že s velkou mírou pravděpodobnosti bude opětovně nezbytné hledat pro zajištění těžby na počátku roku 2012 mimořádná opatření, tedy pokud není zájem snížit dodávky dřeva na trh.
Chtěl bych zopakovat, že sociální demokracie opakovaně řadu let upozorňuje na netransparentnost hospodaření ve státním podniku Lesy České republiky a taktéž opakovaně považuje provedení forenzního auditu. Nicméně současná situace je oproti těm předchozím zásadně rozdílná. Současná vláda v roce 2011 schválila dokument, který směle nazvala koncepcí, a nastavila parametry, jak budou tendry pro rok 2012 a dále vypadat. Tento dokument se jmenuje Dřevěná kniha a je to tatáž kniha, tentýž dokument, který premiér Nečas vytkl odvolanému, ne dnes již tedy bývalému ministru zemědělství Fuksovi.
Nejsou to ale jen tendry v Lesích České republiky, které vyvolávají velmi silné obavy, v jakém skutečném stavu se státní podnik v současné době nachází, ale i zcela neprůhledná, vyhýbavá komunikace státního podniku s veřejností, která generuje další a další otázky na zákulisí fungování této státní firmy. Jsem přesvědčen o tom, že v tuto chvíli je v zájmu nejširší veřejnosti, aby znala pozadí situace v Lesích České republiky. Myslím si, že právo na informace o této situaci má také Poslanecká sněmovna, a domnívám se, že to je zájem nejenom opozice v této Poslanecké sněmovně, abychom téma hospodaření Lesů České republiky debatovali.
Musím říci, že sociální demokracie v minulosti naléhavě upozorňovala jak bývalého ministra Gandaloviče, ministra Šebestu, ministra Fuksu a upozorňuje taktéž ministra Bendla, že mají konat a mají zabránit, bohužel, jak se zdá, již spuštěné skryté privatizaci lesů, likvidaci pracovních míst na venkově v oblasti lesnictví a v oblasti zpracování dřeva. Sociální demokracie v minulosti opakovaně interpelovala ministry v této věci, prezentovala negativní důsledky rozhodnutí vedení Ministerstva zemědělství v uplynulém období. Bohužel všechny tyto naše iniciativy se nesetkaly s adekvátní reakcí jak na straně vlády, tak na straně Ministerstva zemědělství či podniku Lesy České republiky.
Vzhledem ke všem těmto otazníkům, ke všem těmto pochybnostem bych si dovolil požádat Poslaneckou sněmovnu, aby souhlasila se schválením programu této mimořádné schůze Poslanecké sněmovny, a jsem přesvědčen, že v rámci tohoto programu by měl vystoupit jak ministr zemědělství, tak by měli dostat možnost vystoupil poslanci této Sněmovny, aby měli možnost vůbec zde položit otázky, které se týkají fungování tohoto podniku, a měli šanci na ně dostat srozumitelnou a pokud možno ucelenou odpověď. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Dále s přednostním právem je přihlášen předseda klubu KSČM pan poslanec Kováčik, kterému tímto uděluji slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Přeji dobré ráno všem, kdo zde strávili bezesnou noc, přeji dobré ráno i vám, paní předsedající.
Paní a pánové, dovolte mi, abych se krátce vyjádřil k problematice, která je dlouhodobě sledovaná a kterou se i já dlouhodobě se zájmem zabývám. A prohlašuji, že nemám žádný střet zájmů v této souvislosti, ani já, ani nikdo z mé rodiny není zaměstnancem Lesů České republiky či jiného subjektu jakkoliv souvisejícího s lesy, ať již státními, obecními, soukromými atp.
Tato situace, která je dlouhodobá, to není záležitost posledních týdnů nebo dokonce posledních let, je vždy částí médií problematizována, je i uvnitř státního podniku problematizována vždy s každým novým nastoupivším vedením. Je podivné, že "poločas rozpadu" generálního ředitele Lesů České republiky, čili instituce, která spravuje obří majetek a která více než kterákoliv jiná potřebuje především stabilitu, tak tento poločas rozpadu je velmi krátký. I to je jeden z důvodů, proč klub KSČM přistoupil k podpisu listiny žádající svolání této schůze. Podepsali jsme ostatně žádosti o svolání všech čtyř schůzí, protože vidíme, že všechny čtyři problematiky, které jsou zde nastíněny, žádají rychlé řešení.
Státní podnik Lesy České republiky je již řadu let určitým jablkem sváru, nebo chcete-li, určitým neuralgickým bodem nejen české ekonomiky, ale v řadě případů tomu bylo tak i v české politice. Je to samozřejmě pochopitelné, vždyť jde o obrovský, dosud privatizací v podstatě nedotčený majetek. Je to majetek, který přes všechny problémy, ať už virtuální, tedy umělé, nebo skutečné problémy vyplývající ze složitosti a dlouhodobosti lesnické práce, přináší možnosti velmi slušných výnosů, a o ty výnosy a jejich užití je také spor. No, a vyplývá z toho také to, že je to majetek a výnosy, na které tu a tam ta či ona zájmová skupina může mít zájem je uchvátit.
Nejvíce se ona spornost nebo ona nejednoznačnost výkladů nebo ony neviditelné přetahovací nitky projevují vždy a projevovaly vždy, když se rozhodlo o nějakém způsobu výběrového řízení. Zajímavé bylo, a je i dnes, že vždycky nějaká zájmová skupina, prezentovaná jednotlivými občanskými sdruženími nebo sdruženími podniků, si přála nějaký způsob, a jakmile ten způsob byl přijat, jakmile byli zodpovědní blízko dohody, tak zpravidla do rána nebo do týdne nebo do velmi krátkého času ti samí, kteří ten způsob chtěli, dohodu zpochybnili, a tak byla lesnická veřejnost, podnikatelská veřejnost v lesích a následně tedy i veřejnost v České republice udržována v jakémsi přesvědčení, že v Lesích České republiky nepanuje nic jiného než nepořádek, spory různých zájmů a že žádný z managementů, který dosud byl, a včetně ministerstva, není schopen podnik řídit. Ostatně, podnik je řízen manažerským způsobem a manažeři, kteří se tam tu s větším, tu s menším úspěchem vystřídali, by sami mohli vyprávět, jakým problémům, jakým vlivům museli při stanovování způsobu výběrových řízení čelit.
Žádný ze způsobů výběrového řízení na pěstební a těžební práce, na činnosti, které akciové společnosti či lesnické společnosti či jiné formy podniků poskytujících služeb podaly, vysoutěžily, případně nabídly, nebyl koneckonců vhod. Vždycky se nacházely nějaké rozpory, nějaké problémy a velmi často do toho vstoupil například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. A já jsem přesvědčen o tom, že minimálně dvakrát se tak stalo ne úplně košer.***