(10.20 hodin)
(pokračuje Kováčik)
Já vím, že používám silná slova, ale jestliže v začátcích se pořád management a pracovníci ministerstva včetně ministra, kdysi dávno, v 90. letech, nebo koncem 90. let, přesvědčovali, že státní podnik Lesy České republiky nepatří mezi ty, kteří by naplno podléhali zákonu o zadávání veřejných zakázek, jakmile se připravilo to zadání podle této konzultace s ÚOHS, tak ÚOHS byl první, kdo najednou, ze dne na den, přes noc tedy, naprosto otočil a celé to úsilí znehodnotil. V celé té historii byla řada podobných pochybnosti vzbuzujících kroků a aktů.
Já osobně jsem přesvědčen o tom, že počátek všech těch problémů byl, je a vždycky bude ve špatně zvoleném způsobu transformace Československých státních lesů. Jestliže došlo k rozhodnutí, že se oddělí majetek, tedy vlastnictví, od činností, tedy správy a využívání, a nastavilo se to tak, že vlastníkem a tím zodpovědným tedy je stát prostřednictvím státního podniku a ty činnosti, to znamená ty těžební a pěstební práce, a ty výnosy bude realizovat soukromá sféra, tedy akciové společnosti, lesní společnosti a některé další formy, jak se to postupem času vyvinulo, tak potom se při tu nižší kontrole, tu opomenutí nesmíme divit, že docházelo k tomu, že zde bylo porušeno právo vlastníka na výnosy z jeho majetku. Že slepička, která snášela zlatá vajíčka, je nesnášela tomu vlastníkovi do kurníku, ale snášela je těm, kteří měli ve službách odvést tomu vlastníkovi podle rozhodnutí o transformaci ty vlastní těžební a pěstební práce. A došlo to až tak daleko, že byl odvolán postupně, rok po roce, nejdéle sloužil necelé tři roky, generální ředitel, jeden za druhým. A v žádném případě se nepodařilo, i když ta snaha byla, najít nějaké řešení.
To řešení se hledá velmi obtížně. Mě vždycky fascinují návrhy, které tu a tam, když ta mediální vlna jde nahoru, přicházejí, jako například, že by si státní podnik Lesy České republiky měl ty pěstební a těžební práce dělat sám. Že by si sám měl těžit, sám měl prodávat, sám měl sortimentovat. Vždyť podívejte se, například obecní a soukromé lesy mají vyšší výnosy a dělají to tímto způsobem a je to možné. Mně by se to, paní a pánové, také líbilo, nebýt ovšem toho, že došlo k oné transformaci tehdy, kdy se rozhodnutím státu oddělilo vlastnictví od činností, kdy se těm, kteří ty činnosti zprivatizovali, nebo dělali dál, přislíbily jakési podmínky. Ty podmínky okamžikem, kdy by si to státní podnik začal zpátky dělat sám, by se tak dramaticky změnily, že jednak na pořízení té infrastruktury, na pořízení těch pracovních míst, na pořízení těch zaměstnanců by byly obrovské náklady, a jednak další, nesrovnatelně vyšší náklady by Česká republika prohrála v arbitrážích. Tady není cesty zpátky, takové cesty, která by nebyla velmi bolestivá.
Je možnost, ale sami zajisté uznáte, že tuto možnost nepodporuji, v uvozovkách, je to dáváno jen jako velmi hypotetická, téměř nemožnost - "dobře, tak je teda znárodněme", slyšíme také občas. A jsme opět na tom začátku - arbitráže, politické dopady, politické škody. Je to opět cesta, která k onomu cíli nevede, k tomu řešení nevede.
Jsme přesvědčeni, že řešení je třeba hledat ve stávajících rámcích, že to řešení je ve zvýšené kontrole celého procesu tvorby těch podmínek tendrů i vlastního průběhu tendru, toho výběrového řízení. V průhlednosti od samého počátku. Ale já mám pocit, jestli třeba u posledního výběrového řízení, nebo u tvorby těch tendrů byla taková instituce jako Transparency International, a byla tam od počátku až do konce, neodešla z celého toho procesu, mám pocit, že když v průběhu toho procesu docházelo ke konzultacím s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže a nebyly shledány žádné, nějaké podstatné problémy, a najednou dochází k tomu pozastavení, že je něco shnilého ve státě dánském v oblasti hospodaření v lesích, v oblasti řízení hospodaření v lesích.
Není to náhodou tak trochu umělé vytváření problémů, aby se pak řeklo jako vždycky "stát je špatný hospodář, stát to neumí, kraje by to třeba uměly lépe, pojďme to předat krajům, zprivatizovat"? My říkáme: Ne, tudy cesta nevede. Ta cesta vede, a opět se vracím zpátky - větší průhlednost, větší kontrola celého toho procesu, větší profesionalita při plánování, větší plánování - ano, slyšíte dobře - a větší profesionalita nejen při tom plánování, ale i při tom řízení. Menší možná zasahování do kompetencí managementu, který tam je.
Ostatně kdo to trošku sledujete, tak víte, že poslední rok přinesl docela zajímavý hospodářský výsledek, kolem 7 miliard se slibuje. A je to z hlavní činnosti. Není to prodejem majetku, různých staveb a cest apod., ale je to z hlavní činnosti.
A já se ptám, jestli náhodou součástí toho znejisťování, té tiché přípravy možné privatizace, ať už celého podniku, nebo jeho částí, není také to, že dosud není jmenován příslušný náměstek na ministerstvu zemědělství. Je to špatně. Oblast Lesů České republiky je velmi závažná a myslím si, že by měla mít člověka, který by byl, tak jako odvolaný náměstek Novák, člověkem z branže, nebo alespoň člověkem, který tomu hospodaření v lesích rozumí.
Takže se ptám, a proto bych rád i od pana ministra v té zprávě slyšel, jak a proč se stalo, že na jedné straně má státní podnik pozitivní hospodářský výsledek a na druhé straně se o Lesích České republiky, státním podniku, dozvídáme z médií převážně negativní zprávy, téměř krizové zprávy. Kdo za to může, kde je ta zodpovědnost, ale také jak to ministerstvo hodlá řešit.
Ještě na okraj, a pak už budu končit, k té Dřevěné knize. Já jsem si velmi podrobně ty dřevěné stránky otáčel a také jsem je četl. Našel jsem tam věci, které bych třeba řešil jinak. Našel jsem tam věci třeba i z mého pohledu trošku sporné. Ale našel jsem tam věci poměrně velmi zásadní. Převážně Dřevěná kniha byla jednou z možných cest, jak řešit situaci v Lesích České republiky. Je tam ovšem jedna zásadní věc v té Dřevěné knize. Mimo jiné Dřevěná kniha obsahovala velmi jasné a velmi zřetelné odmítnutí privatizace jako možnosti řešení. A tak se také pana ministra ptám, jestli třeba právě toto tvrzení v Dřevěné knize nevedlo jednak k jejímu odmítnutí, jednak postupně ke ztrátě postu dosavadního ministra. Děkuji. (Potlesk z řad KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji panu poslanci Kováčikovi. Nyní bude mít slovo paní místopředsedkyně Sněmovny Kateřina Klasnová. Po ní vystoupí ministr zemědělství pan Bendl. Prosím, paní místopředsedkyně.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, já nepodpořím schválení pořadu této schůze, protože ctím koaliční závazky, tak jako by je ctila sociální demokracie, kdyby byla v koalici a nikoli v opozici. Přesto se domnívám, že problematika Lesů České republiky si vyžaduje naši pozornost. Nejsem si ovšem jista, zda problematiku Lesů České republiky lze vyřešit zde na půdě Poslanecké sněmovny.
V Bavorsku rozhodují o šéfovi státních lesů zákonodárci. Rozhoduje zákonodárný sbor. V České republice, jakkoli Česká republika disponuje jakýmsi unikem, tím, že většina lesů, drtivá většina lesů je státních, je to všechno na bedrech ministerstva zemědělství.
Sociální demokraté zde hovořili o tom, že hospodaření Lesů České republiky je dlouhodobě neuspokojivé. Já bych ráda uvedla, že toto hospodaření je neuspokojivé nejenom za kritizovaného generálního ředitele Sýkory, tedy od roku 2008, ale je neuspokojivé opravdu dlouhodobě, a to ještě i za doby, kdy v čele Lesů České republiky stál sociální demokrat František Koníček. ***