(13.10 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Pro nezúčastněného pozorovatele to trošku připomíná situaci ze slavné české pohádky, kdy bezradný král vládne slovy Odvolávám, co jsem odvolal! Úsměvné to však asi nepřipadne drtivé většině účetních a malých a středních podnikatelů, kteří se při takto chaotickém způsobu vládnutí musí učit stále nové a nové předpisy, které se neustále mění. Jistě to oceňují. Také náklady na neustálé upgrady účetních programů se možná zamlouvají softwarovým firmám, ale pro většinu ostatních podnikatelských subjektů přinášejí jen zbytečné náklady navíc.
Zrušením superhrubé mzdy tak nakonec dojde k demolici Potěmkinovy vesnice, vlády, kdy bylo potřeba čistě formálně splnit populistický předvolební slib ODS na rovnou 15procentní daň. Rušení superhrubé mzdy je pochopitelně věcně zcela v pořádku. Jen jsme nemuseli platit náklady na stavbu této Potěmkinovy vesnice, která tady stála od roku 2008, a teď ji s velkou slávou boří trochu jiná pravicová koalice než ta, která poklepávala její stavební kameny.
Uvidíme, kolik projekt jednoho inkasního místa bude stát.
Návrh na zrušení daně z dividend a podílu na zisku považuji za poměrně cynický políček střední třídě a nízkopříjmovým skupinám obyvatelstva, a to v době, kdy pravicová vláda škrtá vše možné, drtivou většinu nákladů přesouvá na střední třídu a nízkopříjmové skupiny obyvatel. Vytrvale je přesvědčuje, že se musí šetřit. Proto jim zvyšuje daně v případě DPH, propouští je z práce jako nepotřebné, pokud jde o veřejné zaměstnance, a škrtá dávky zdravotně postiženým. Ale pro ty nejbohatší, finanční investory, burzovní spekulanty a nadnárodní korporace, žádné škrty, či alespoň nepatrné daňové zatížení nechystá. Právě naopak. Má pro ně připravený hezký dáreček. Nebudou již muset platit daň z dividend a podílu ze zisku jako dosud ve výši 15 %. Ty peníze ale budou někde chybět. Budou pochopitelně chybět ve státním rozpočtu a veřejných službách. Ale to zřejmě vládě nevadí. Budou-li chybět peníze v rozpočtu, bude vláda dále škrtat. Další facka těm, kteří počítají každou korunu od výplaty k výplatě, od jednoho důchodu k dalšímu důchodu. Těm, kteří s různou mírou kvalifikace tvrdě pracují, aby zaplatili budoucí školné pro své děti, splátky na hypotéky, nesmyslné poplatky za zdravotní péči. Je to další facka těm, kteří každodenně tvrdě pracují a bojí se, jestli jim další zbytečné škrty nesníží mzdy nebo je o práci nepřipraví.
To není jenom můj názor. Na rozdíl od české vlády si to myslí například i nejbohatší světoví investoři v čele Warrenem Buffetem, legendou amerického snu o tom, že tvrdou prací, úsilím a odhodláním lze dospět k legálnímu a legitimnímu bohatství. I oni vyzývají vlády světa k tomu, že náklady krize by měly nést všechny sociální skupiny obyvatelstva alespoň rovnoměrně. I oni vnímají odírání střední třídy a obdarovávání nejbohatších jako velký problém etický, sociální, ale také ekonomický.
Nad rámec toho bych chtěl upozornit všechny naše tržní fundamentalisty, že v jejich vzorové zemi údajně nízkých daní a superdokonalých tržních podmínek, Spojených státech, se platí daň z příjmu ve výši 35 %.
Myslím, že zrušení 15procentní daně z dividend a podílu na zisku v České republice nedává žádný ekonomický smysl. Rád bych tuhle filozofii vlády pochopil. Chtěl bych říci, že to není jen pohled české levice. Vnímání ekonomické reality se ve světě rychle mění. I výrazně pravicový prestižní časopis Economist si v úvodníku z minulého týdne všímá naprosté nepřiměřenosti dopadů krize na jednotlivé sociální skupiny ve vyspělém světě. Konstatuje, že zatímco všechny ostatní sociální skupiny jsou poraženými hospodářské krize, bankéři, kteří ji do značné míry způsobili, znovu pobírají luxusní bonusy. I v liberálních Spojených státech s takřka neregulovanými pracovními trhy, což vidí jako všelék naši tzv. reformátoři, je 17procentní nezaměstnanost ve skupině mladých do 25 let. V zemích Evropské unie je to v této skupině 20 % a ve Španělsku odstrašujících 46 %.
Dále Economist uvádí, že lidé ve středním věku čelí snižujícím se reálným příjmům a snižujícím se důchodovým nárokům. Důchodce zase ničí vzrůstající inflace. Economist dokonce říká, že inflace doslova pojídá úspory starší generace. Demonstruje to na příkladu Velké Británie, kde ceny rostou tempem až pět procent a úrokové sazby v bankách se poskytují kolem jednoho procenta. Obávám se, že podobný vývoj růstu inflace a růstu úročení vkladů budeme zažívat možná že ne v poměru 5 : 1, ale v poměru o něco nižším i v příštím roce v České republice.
Pokud jde o snížení odpočtu úroku u hypoték, prodraží financování bydlení. Vláda tím jednoznačně zhorší dostupnost bydlení a sníží poptávky po bydlení. To bude mít negativní dopad také na stavebnictví a navazující obory, ale také na poptávku v jiných oborech. Odpočty úroků se v současné době týkají asi 800 tisíc lidí! Těch lidí, kteří věřili státu, že nebude měnit pravidla uprostřed hry. Ministr financí z konzervativní strany, jak sám rád TOP 09 charakterizuje, prosazuje poněkud revoluční pravidla. Jeho podání bude možná příštím nejvýznamnějším konzervativním dogmatem teze, že život je změna. Já to beru, proč ne. Odhlédněme však od ideologie. Snížení odpočtů úroků u současných hypoték je hrubým zásahem do rozpočtů rodin, které důvěřovaly státu, že dodrží své sliby. Zejména v době hrozící druhé hospodářské recese.
Ke zrušení zaměstnaneckých benefitů, zejména tolik populárních stravenek. To představuje další kontraproduktivní záměr vlády. Zřejmě i vládě již dochází, co by to ve výsledku znamenalo. Snížení spotřebitelských výdajů, snížení životního standardu a samozřejmě s tím související další propad příjmů státního rozpočtu. Pro mnoho restaurací a stravovacích provozů by to znamenalo zánik. S koncem firem by přišli o práci živnostníci i jejich zaměstnanci. To přinese další zátěž pro státní rozpočet - podpora v nezaměstnanosti a v sociálních dávkách. Jsem mírným optimistou, že se nakonec ve Sněmovně najde dost hlasů pro pozměňovací návrh, který by stravenky ponechal v platnosti. Jsem připraven pro takový návrh hlasovat.
Považuji také za pozitivní, že Ministerstvo financí v rámci meziresortního připomínkového řízení odstoupilo od zrušení daňového zvýhodnění investičních pobídek.
Suma sumárum, dámy a pánové, budu hlasovat pro zamítnutí vládního návrhu zákona ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně. Nicméně ve druhém čtení jsem připraven podpořit některé pozměňovací návrhy, především pak ponechání zaměstnaneckých benefitů.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji. Nyní má slovo paní poslankyně Hana Orgoníková. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Hana Orgoníková: Děkuji, paní předsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, členové vlády, chci vás seznámit s výzvou českých sportovců poslancům Parlamentu České republiky s podtextem Hvězdy nepadají z nebe. Tuto výzvu převzala paní předsedkyně Němcová a já vás s ní nyní seznámím, poněvadž potom doputovala do petičního výboru.
"Vážení poslanci, český sport se nachází v krizi, ze které marně hledá východisko. V posledních letech přišel postupně o dvě miliardy korun. Na tenhle stav doplácí především mládež, a jestliže v roce 1993 připadla jedna investovaná koruna na jedno dítě, nyní se o stejnou korunu dělí čtyři děti. ***