(20.20 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Takže dluhová brzda to je opět z rodu negativních pasivních opatření, která nám ekonomický růst nevytvoří. Představa, že si budeme všichni kontrolovat rozpočty, to je, jako kdybyste měli vedle sebe domy, které hospodaří, a všichni si budou kontrolovat rodinné rozpočty. Znamená to, že domy budou prosperovat? To samozřejmě ne! Takže v tom si myslím -
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pane místopředsedo, rozvášnil jste se mimo možnosti faktické poznámky. (Mpř. Zaorálek: Pardon, omlouvám se.)
Prosím, nyní vystoupí pan předseda klubu ODS. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Hned na začátku procedurální návrh, abych na něj nezapomněl: Potom bych rád nechal hlasovat, že budeme jednat i po 21. hodině, aby někdo neměl pocit, protože máme ještě minimálně pět přihlášených, že debatu koalice chce nějakým způsobem v 21 ukončit. Takže potom poprosím paní předsedající, aby o tom nechala hlasovat.
Já jsem očekával, že po krátkém a fakty nabitém vystoupení pana premiéra si tady budeme společně klást otázky a hledat odpovědi. Musím říct, že ve vystoupení pana předsedy Sobotky jsem to nenašel. On to nazval, že to bylo pár krátkých poznámek - potřeboval na to 18 minut. Použil podle mne oblíbenou politickou metodu, kdy jakoby polemizuje s názory, které nikdo neřekl, a on je vyvrací. Nikdo z nás z vládní koalice neřekl, že si přeje rozpad eurozóny. Vy jste to tady takhle vyvracel. Ale budiž. Já zkusím nějaké otázky položit, možná na některé navrhnu odpovědi, možná na některé budeme odpovědi hledat dále.
Zkusme se zeptat, proč Německo a Francie navrhly pomoc přes Mezinárodní měnový fond, a ne přes evropské mechanismy, které jsme s takovou slávou před pár týdny či měsíci zakládali, ať už je to Evropský stabilizační mechanismus, nebo Evropský finanční stabilizační fond. Můžeme si odpovědět, že je to tím, že si tak opravdu dobře důvěřujeme, že vlastně říkáme, že to, co si sami vymyslíme na pomoc eurozóně, že to nejsme schopni vymáhat, proto potřebujeme Mezinárodní měnový fond, nebo odpověď je jiná. Já nevím, je to jedna z otázek.
Dvě stě miliard eur - bude to dost, nebo to bude málo? A jak víme, jestli to bude dost, nebo to bude málo? A byli bychom důvěryhodní v Evropě, kdybychom říkali, že to možná podpoříme v případě, že se přidají i jiné státy mimo eurozónu i mimo Evropskou unii? Je Německo méně důvěryhodné, když v pátek tohle navrhovala jejich kancléřka a dneska vedení Bundesbanky říká, že oni odsouhlasí půjčku, jenom když přidají nejenom nečlenové eurozóny a členové Evropské unie, ale i další státy světa? Neslyšeli bychom tady náhodou od opozice, že ztrácíme důvěryhodnost v Evropě, kdybychom něco takového řekli, a stojí nám to za to?
Já jsem zaznamenal vlastně od neděle takový hlavní motiv České strany sociální demokratické, tedy bych řekl: být vždy u většiny. Někdo říká, že musíme být s většinou, někdo s integračním jádrem. Používají několik označení a vždycky ale říkají být u většiny. Postoj je velmi jednoduchý, je velmi alibistický, nevyžaduje zásady, nevyžaduje myšlenky, nevyžaduje ideje, nevyžaduje hledat řešení. Prostě počkáme, co nám přinesou, a my budeme pro.
Před pár týdny, nebo před pár dny jsme tady řešili opoziční návrh zákona o ochraně spotřebitele. Vedli jsme tady řeči o tom, jak někdo může podepsat smlouvu, ve které není něco uvedeno, jaká je to finta na toho chudáka, který to podepíše - a vy současně navrhujete to samé, jenomže tady to má být stát. Vy jste tu smlouvu neviděli, před chvilkou jsem slyšel, že proti některým návrhům tedy jste proti, protože s finanční disciplínou to zase není tak žhavé, jak jste v neděli ještě říkali, ale říkáte, že se máme přihlásit k tomu, že podepíšeme, přestože jsme ji neviděli.
Myslím si, že bychom měli ochraňovat nejenom spotřebitele - i stát. Nesouhlasím s panem ministrem Kalouskem, který říká, že k evropské tematice není pravice a levice. Já zkusím říct jeden bod, ve kterém si myslím, že se to liší. My jsme pro svobodný a otevřený trh, my jsme pro volný pohyb zboží, osob, kapitálu, jsme pro zodpovědné veřejné finance, pro to, aby státy hospodařily s příjmy, které získají, a nevytvářely dluhy. Na druhé straně jsem dneska slyšel z úst pana předsedy Sobotky, že naším cílem by mělo být vyvážit tržní síly, a to hlubší integrací na evropské úrovni. Já si myslím, že to je diametrálně odlišný způsob, zda věříme ve svobodný trh a volný pohyb kapitálu osob, zboží a služeb, anebo věříme v to, že nějakou hlubší integrací, jinými slovy, že bude někdo rozhodovat za nás, vyvážíme tržní síly, které se vymkly kontrole.
Slyšel jsem tady, ať si klademe otázku, jestli jsme na palubě, nebo nejsme na palubě, a pan premiér už doplnil. Já bych možná doplnil ještě další dvě otázky, které bychom si současně měli klást. Za prvé. Kam ta loď pluje? A za druhé, zda nebudeme křičet: "Muž přes palubu - nebo stát přes palubu!"
Myslím si, že v našich debatách, v otázkách a hledání odpovědí bychom neměli zapomínat na jednu věc, a to jsou demokratické postupy a voliči ve všech zemích eurozóny a Evropské unie. Je přece tristní, když slyšíme z úst čelných představitelů Evropské unie, například evropského prezidenta, že musíme vymyslet takový postup, který vyloučí zapojení veřejnosti, protože to je velmi riskantní. Co kdyby bylo referendum? A co kdyby to v referendu neprošlo? Tak to zkusíme někde v noci rychle dojednat, položit na stůl hotová řešení a vytvářet třeba tlak na národní parlamenty a národní vlády, že odpovědět se musí do deseti dnů.
Já si myslím, že je naprosto legitimní a správný postoj premiéra, který říká, že věc je komplikovaná, musíme si klást otázky, hledat odpovědi, a pak se rozhodneme. To je podle mne mnohem lepší, než dopředu křičet, že chceme být s většinou, ať je řešení jakékoliv. Děkuji. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Teď zde mám faktické poznámky. Nejprve pan ministr Kalousek, poté pan místopředseda Zaorálek. Já ještě potom poprosím pana Stanjuru, pokud chtěl přednést nějaké usnesení, jestli by byl tak laskavý, a potom, tedy až po těch faktických. Prosím.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Velmi se omlouvám. Jenom faktickou poznámku k panu předsedovi Stanjurovi, který protestoval proti tomu, že není správné nedělit mezi levicí a pravicí. Já velmi prosím, pane předsedo, abyste přece jenom rozlišoval mezi liberálně nacionalistickou frakcí, jejímž členem jsou europoslanci ODS, a tradičně konzervativní frakcí europarlamentu, což je Evropská lidová strana, jejímž členem jsou europoslanci TOP 09. Tam není hranice mezi pravicí a levicí. To jsou úplně jiné hranice. Socialistickou internacionálu samozřejmě ponechávám stranou, ale mezi liberálně nacionalistickou frakcí a konzervativní frakcí opravdu rozdíl je a konzervativní frakce k tomu má naprosto jasný názor.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. S další faktickou poznámkou vystoupí pan místopředseda Zaorálek, dále mám přihlášeného pana poslance Stanjuru. Prosím.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Mám pocit zoufalství, kolegové, protože jestli je pro vás takový problém pochopit se mezi sebou, tak cítím, že je o tolik obtížnější vysvětlit, kde jsme my, a abyste porozuměli nám. Ale já se přesto pokusím možná o tom, co tady nebylo úplně správně pochopeno. (V sále je neklid.)
První věc. Já jsem řekl, že jsou věci, se kterými nesouhlasíme, jakkoliv jsou to často membra disiecta, z toho, co má být tou budoucí dohodou. Ale neřekl jsem, že sociální demokracie bude a priori proti dluhové brzdě. Prostě mi vadilo to, že jsou tam tato opatření a že tam nejsou prostě jiná, že tam kromě těch austerity policy, úsporné politiky, nejsou zároveň opatření, která stimulují ekonomický růst, aby bylo jasno.
A pak ještě jedna věc. To, co tady zaznělo, že my jsme ti, kdo jdou s většinou. - Já bych prosil o klid. (Předseda vlády diskutuje s ministry.) Tady probíhá tak zuřivá debata v té pravé části spektra .
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Dámy a pánové, já vás také prosím o klid.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, děkuji. Takže tady bylo řečeno a byli jsme obviněni, že nám jde o to být většinou. To je nesmysl, takhle se to prostě formulovat nedá. Já vám dám takový příklad, který se mi vybavuje, na kterém bych to vysvětlil. Pamatuji si, že v době, kdy jsme ještě nebyli členy Evropské unie, tak jsem měl možnost sedět s Rasmussenem, tehdy dělal ministra Dánsku jako členu Evropské unie, a já jsem se ho ptal: "Jaké to je v té Evropě, když tam s nimi sedíte?" A on říkal: "Je to fuška, neustále je musíme hlídat. My, ty malé země, musíme hlídat ty velké. Když to prostě přestaneme dělat, tak nám okamžitě přerostou přes hlavu. A bylo by dobré, kdybyste se k nám přidali, a pomůžete nám." ***