(9.40 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Dámy a pánové, tolik tedy stručné představení této novely, na které, jak jsem již naznačil, se pracovalo více než rok a půl. Pracoval na ní tým jak expertů z Ministerstva spravedlnosti, tak soudců, tak exekutorů, tak také nezávislé veřejnosti, která hájí práva dlužníků. Opravdu to byl soubor expertů, který toto zpracoval. Jsem přesvědčen, že pokud tato novela projde, pak nejen zpřesníme exekuční právo, ale mimořádně pomůžeme české justici, protože budeme moci přesunout až 10 % administrativních pracovníků z exekučních oddělení do jiných agend, kde je potřeba posílení administrativních složek, zapisovatelek, vyšších soudních úředníků, asistentů soudců.
Tato novela může mít opravdu téměř řekl bych revoluční vliv na fungování české justice. To je také důvod, proč jsme poprosili, aby ještě tato schůze projednala první čtení, tak aby v případě hladkého průběhu legislativního procesu tato novela mohla být účinná co nejdříve.
Děkuji vám za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu ministrovi. Prosím nyní o slovo zpravodaje pro prvé čtení pana poslance Pavla Staňka.
Poslanec Pavel Staněk: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Dámy a pánové, kolegyně a kolegové, vládo, byl jsem určen zpravodajem pro tento tisk, který tady představoval před chviličkou pan ministr. Velmi podrobně nás seznámil s úpravou, která je navrhována. Nicméně já si dovolím ještě navázat na jeho řeč právě proto, abychom si uvědomili, o jaký zásadní materiál v tuto chvíli jde.
Dovolím si vyzdvihnout dvě zásadní změny, které tento návrh přináší.
První změnou, tak jak tady už říkal pan ministr spravedlnosti, je právě odstranění dvojkolejnosti. Současné právo zná možnost výkonu rozhodnutí dvěma způsoby, a to buď prostřednictvím soudních vykonavatelů, anebo prostřednictvím v roce 2001 zřízených soudních exekutorů. V tuto chvíli je opravdu na místě se zamyslet nad změnou tohoto systému, protože statistiky hovoří o tom, že zhruba dvě třetiny soudních výkonů, nebo výkonů soudních rozhodnutí práva, provádějí právě soudní exekutoři. Z tohoto důvodu je velmi přínosné, že přináší změnu, že by tak nadále mělo být činěno právě jenom soudními exekutory a soudní vykonavatele v podstatě až na konkrétně vymezené případy nebude nutno využívat k výkonu rozhodnutí. Je to velmi praktické a je to velmi zrychlující pro proces výkonu rozhodnutí.
Druhou zásadní úpravou, kterou já vnímám v tomto tisku, je zrušení formálního rozhodování soudů o nařízení exekuce a v podstatě jakési pověření soudního exekutora výkonem soudního rozhodnutí. Je to opravdu formální natolik, že se jedná skutečně jenom o to pověření bez jakéhokoliv přezkumu. V tuto chvíli, tak jak je nám navrhován předklad, který byl předložen panem ministrem spravedlnosti, je výhoda spatřována zejména v tom, že by nadále probíhal - to navržení, resp. rozjetí toho výkonu rozhodnutí by bylo už jenom na soudním exekutorovi.
Naopak tam je zachována poměrně přesně a jasně a hlavně silně ochrana účastníků, kdy v tuto chvíli, kdy soud rozhoduje o tom, jestli to je na zastavení, případně na zamítnutí návrhu, tady v tomto případě by šlo, pokud by účastník proti takovémuto rozhodnutí podal opravný prostředek, tak by šlo přímo o zastavení a návrh by měl odkladný účinek.
To jsou klíčové věci, které z toho návrhu jsou patrné a viditelné. Je to opravdu průlom do deset let fungující soudní praxe, dvoukolejné soudní praxe, kde jsou na jedné straně, jak jsem říkal, soudní exekutoři, nebo soudní vykonavatelé, a na druhé straně právě exekutoři. Myslím si, že srozumitelnost té novely je zřetelná a je i patrné, kam zákonodárce, pokud se touto cestou bude ubírat, kam půjde a co pro konkrétní účastníky tento návrh, pokud bude přijat, přinese.
Jako zpravodajovi mi samozřejmě přísluší sdělit to, že tento návrh byl projednán vládou 9. listopadu letošního roku. Má podporu nejenom vlády, ale i z řad odborníků, odborné veřejnosti i z dalších kruhů, které se podílely na přípravě tohoto návrhu zákona. Proto ve stručnosti, tak jak jsem říkal na začátku, pouze doporučím, aby předkládaný návrh zákona byl Sněmovnou přikázán k projednání nejlépe ústavněprávního výboru.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Je do ní přihlášena paní poslankyně Marie Nedvědová. Má slovo, prosím.
Poslankyně Marie Nedvědová: Vážená paní předsedkyně, kolegyně, kolegové. Všeobecně u nás platí zásada, že neznalost zákona neomlouvá, a dále, že soud zná právo a právní předpisy, které se nedokazují. Bohužel já postupně dospívám k závěru, v němž mě utvrzuje i předložená novela občanského soudního a hlavně exekutorského řádu, včetně dalších předpisů, že v České republice by se mělo vycházet z opačných zásad, tedy že neznalost českého právního řádu pro jeho složitost, roztříštěnost a nelogičnost zásadně strany omlouvá a že by mělo být dokazováno naopak to, že strany příslušné konkrétní předpisy znají. Dále by měla platit zásada, nikoliv že soud zná právo, ale že soud se pokouší nalézt právo, a to zpravidla metodou pokusů a omylů, kdy soud prvního stupně po několika měsících či letech nějak rozhodne, za několik měsíců či let odvolací soud rozhodne, a to mnohdy jinak, či dokonce zásadně opačně, načež pak Nejvyšší soud jako soud odvolací opět v uvedené historicky krátké době vysloví odlišný názor, načež pak Ústavní soud někdy všem, někdy mnohým dá najevo, jak hluboce se všichni mýlili.
K takovému stavu úspěšně přispívají a stále přispívat budou další a další novely občanského soudního řádu, ale i exekutorského řádu.
Nyní máme tedy takovouto novelu opět před sebou. Ta je ovšem v převážné míře zaměřena na výkon rozhodnutí a v souvislosti s tím právě na exekuční řád. Je skutečností, že v této oblasti je obecně řada problémů a že jsou opravdu soudy přetíženy. Způsob řešení, který však novela navrhuje, je typickým způsobem přechodu z deště pod okap. Jestliže se přenesou pravomoci k nařizování exekucí ze soudů na exekutory, skutečně se soudům uleví. Situace v exekučním řízení se však z vážné stane přímo zoufalou. Záměrně jsem před slovem exekutor vynechala slovo soudní, protože na soudech provádějí výkon rozhodnutí vykonavatelé, zatímco nynější exekutoři měli se soudem společného pouze to, že doručovali při výkonu rozhodnutí soudní rozhodnutí a jeho nařízení. Což by tedy podle novely už neměli. Jde tedy o soukromé exekutory, kteří jsou podnikateli, a podle toho jejich činnost právě tak vypadá, přičemž tuto poznámku nemyslím nijak hanlivě. Samozřejmě jako podnikatelé si dovolí a budou dovolovat to, co soudy nemohly a co jim stát dovolí, zejména když nad jejich činností bude jen minimální kontrola.
Je sice pravdou, že zmizí jakási dvojkolejnost exekucí, ale za cenu toho, že až na výjimky se výkon rozhodnutí stane typicky soukromým podnikáním, jehož cílem pochopitelně není dodržování práva, ale maximální zisk. Do současné doby totiž soudy při nařízení výkonu rozhodnutí alespoň kontrolovaly, zda je zde skutečně exekuční titul, jak exekuční titul zní a zda je vykonatelný. Nepřezkoumávaly ovšem, a to i s ohledem na až příliš striktní oddělení výkonu rozhodnutí od předchozího řízení, zda je tento titul oprávněný. Tak se poté mnohdy stávalo a stává, že jsou vedeny exekuce proti osobám, které např. ztratily občanský průkaz a někdo si na ně vzal půjčky, jezdil načerno apod., nebo bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a jsou vymáhány nezákonné úroky či úroky z úroků apod. Jestliže tedy nyní dochází k takovým situacím, tak poté, co nařizování exekucí bude věcí exekutorů, velice pochybuji, že by se takovýmito otázkami a problémy zabývali exekutoři. ***