(17.10 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
V zásadě každý justiční systém v demokratickém právním státě umožňuje v případě vzniku sporu občanům, pokud je to vhodné a jsou pro to podmínky, aby se primárně občané dohodli, aby nalezli konsenzus a vyřešili spor na základě vlastní vůle. Je to vždycky levnější, než když soud rozhoduje a vynáší rozsudek. Je vždycky lepší, pokud se dosáhne konsenzu, kdy tedy obě strany jsou srozuměny s výsledkem, což u rozsudku většinou nebývá, tam bývá většinou jeden spokojený a jeden nespokojený, často jsou nespokojeni oba dva, takže v případě mediace se tomuto předchází tím, že tedy tam dochází k jakési dohodě. Z pohledu státu je to i méně nákladné, protože placení drahých služeb justice, která je všude ve světě drahá, samozřejmě se sníží tím, že věc řeší mediátor, nikoliv soudce.
Vy jste, dámy a pánové, projednali tento návrh zákona v prvém čtení. Mezitím proběhla velmi závažná debata o návrhu na ústavněprávním výboru. Já se za chvilinku k usnesení ústavněprávního výboru vyjádřím.
Snad pouze zopakuji, že základní princip mediačního řízení je, že mediátor by neměl být soudce. Měl by to být často i laik. To znamená, na jedné straně se doporučuje, aby to byl advokát, nicméně my zde dáváme variantu, aby to buď byl advokát, anebo jiný mediátor. Mediační řízení je neformální, proto většinou bývá rychlé. Snahou je najít konsenzus. Na druhou stranu návrh zákona, který máte před sebou, přináší jasná pravidla pro to například, kdo se může stát mediátorem. To znamená, jsou zde zákonné podmínky, mimo jiné jsou zde i podmínky vzdělanostní, podmínka zkoušky. Takovýto mediátor bude veden ve veřejném seznamu, který povede Ministerstvo spravedlnosti. Ministerstvo spravedlnosti také bude odpovědno za zkoušení mediátorů a tedy za jejich odbornou úroveň. Zákon také stanovuje sankce pro mediátora, který poruší zákon.
Předložený návrh zákona také řeší otázku, co s tou mediační dohodou. Takováto mediační dohoda by primárně neměla mít stejný charakter jako rozsudek, který vynáší státní orgán a je projevem státní moci. Mediační výsledek zkrátka je forma dohody. Nicméně na druhou stranu naším cílem je, aby určitý význam a případně za určitých okolností byl takovýto smír vykonatelný. V naší koncepci se počítá s tím, že soud bude moci vzít takovouto dohodu a v zásadě o ní rozhodnout v podobě takzvaného smíru. V takovémto případě pak by takovýto soudní smír byl vykonatelný. Nebo je možné, aby takováto mediační dohoda byla přenesena do formy notářského zápisu, získala tedy formu veřejné listiny, a pak by také byla přímo vykonatelná, byl by to přímý exekuční titul.
To je důvod, proč mám trošku problém a trošku větší problém s jedním z bodů, který přijal ústavněprávní výbor při svém projednávání, a to je koncepce přímo vykonatelných mediačních dohod v případě, že je uzavírá advokát. Domnívám se, že takováto koncepce, která byla zvolena ústavněprávním výborem, je v rozporu s filozofií mediace jako takové. Mediace zkrátka má být neformální pokus za účasti nestranné třetí osoby dohodnout se smírně na vyřešení právního problému a nalézt určitý konsenzus. Takováto dohoda by primárně neměla být vykonatelná. Také ve většině zemí Evropské unie a tam, kde mediace jsou upravené, sama o sobě ona bezprostřední mediační dohoda není přímo vykonatelná. To, že může být učiněna ve formě notářského zápisu následně nebo že může být posvěcena soudem a může mít charakter soudního smíru, to už je druhá věc. To už je nicméně další krok, který teprve následuje poté, co mediační dohoda je uzavřena.
Vnímám jako problém návrh ústavněprávního výboru, který víceméně konstatuje, že pokud mediátorem bude advokát, pak je možné, aby byla uzavřena dohoda, která bude přímo vykonatelná. Těch důvodů, proč Ministerstvo spravedlnosti konstatuje, že máme s tímto návrhem problém, je celá řada. První důvod je koncepční. Nedomníváme se, že je správné přesouvat na advokáty oprávnění v zásadě vytvářet veřejné listiny. Domnívám se, že jednou z kvalit právního státu je dodržování a rozlišování některých právnických profesí a rozlišování toho, co dělá advokát jako nezávislá svobodná profese, nezávislá na státu, která by neměla vykonávat veřejnou moc, notář, který v zásadě je do určité míry výhonkem státní moci a který se spolupodílí na činnosti soudu ve svých agendách typu dědické řízení, sepisování veřejných listin, úschova atd., případně exekutor, pokud v daném právním systému existuje, a který také fakticky vykonává veřejnou moc. Míchání působností těchto tří právnických profesí, které historicky vznikly, nikdy nepřispělo ke kultivaci právního státu a vždycky v praxi dříve nebo později přineslo problémy. Zkrátka a dobře to, že evropská právní kultura dva tisíce let zná notáře nebo osoby, které sepisují veřejné listiny z doby - řekněme - latinského notářství, a advokáty, kteří zastupují zájmy klienta, nejsou nestranní, ale hájí zájmy klienta i proti vůli veřejné moci, proti státu, toto rozlišení zkrátka má svoji tradici, svoji logiku a svůj význam. To je ten hlavní filozofický důvod, proč pro Ministerstvo spravedlnosti je velkým problémem drobná změna, v uvozovkách drobná změna, která umožňuje advokátovi, bude-li mediátorem, aby si fakticky sáhl na veřejnou moc, aby fakticky byl také výhonkem té veřejné moci a sepisoval ne běžné listiny, běžný smír nebo běžnou dohodu, ale dohodu, která má už punc veřejné moci a která už je přímo vykonatelná, která je fakticky exekučním titulem bez samotného rozsudku soudu. Je to podle nás průlom, který kdyby dále následoval a byl by rozšiřován, fakticky může dlouhodobě odstranit rozdíl mezi profesí advokáta a profesí notáře, a přinese to velký problém.
Klíčovou věcí u advokacie je její nezávislost na státní moci. Ve chvíli, kdy se advokát bude podílet na výkonu veřejné moci například tím, že bude sepisovat přímo vykonatelné veřejné listiny, tak logicky - protože to je vykonávaná státní veřejná moc - bude moci stát nad činností tohoto advokáta zařídit a nařídit dohled. Tedy začíná něco, co na první pohled vypadá lákavě - advokát dostane další pravomoc - a na druhé straně je zde právě to, že stát bude muset vykonávat dohled nad advokáty, kteří vykonávají nebo by vykonávali v této oblasti státní moc. To je hlavní důvod, proč jsme proti tomuto, protože to je míšení jednotlivých právnických profesí a je to potlačení principu nezávislosti advokáta na státní moci, na veřejné moci a také na státní kontrole. Ostatně proto tady je advokátní komora, aby advokáti sami sebe kontrolovali a nekontroloval je přímo stát. To je základní princip, proč advokátní komora vznikla a proč má svoji logiku a svoji důvodnost.
Já vás tedy prosím, vážené kolegyně a kolegové, abyste věnovali tomuto drobnému návrhu velkou pozornost, protože z pohledu čistoty právnické profese a kultivace právního státu má tato drobná změna velký význam. Není to jenom o tom právním byznysu, kdo bude, nebo nebude uzavírat takovéto dohody, ale je to opravdu o tom, že se nám začnou stírat rozdíly mezi právnickými profesemi, a to bych já považoval za mimořádně nešťastné a před tím tedy opravdu velmi výrazně varuji.
Zcela pomíjím praktické argumenty jako například to, jak stát, potažmo Ministerstvo spravedlnosti zajistí kontrolu čtrnácti tisíc advokátů, kteří budou mít možnost vykonávat takovouto činnost, když víme, jaké problémy máme s kontrolou jiných právnických profesí typu notáři, exekutoři atd., protože opět je to o úřednících, o penězích poplatníků, za které ty úředníky budeme platit atd. Plus bych mohl jmenovat další praktické důvody, které mě vedou k opatrnosti před tím návrhem. Nechci vás s nimi obtěžovat, ale považoval jsem za důležité zdůvodnit ten klíčový filozofický argument, který mě vede k tomu, že takovýto návrh těžko mohu podpořit. Není možné stírat rozdíly mezi nezávislým advokátem a notářem, který je výhonkem veřejné moci, který fakticky vykonává veřejnou moc na základě zákona a v rozsahu zákona.
Dámy a pánové, tolik tedy zdůvodnění a pozice Ministerstva spravedlnosti, respektive moje, k tomuto návrhu. My tedy podporujeme usnesení ústavněprávního výboru až na tu část, kterou jsem zde zmiňoval - na tu část, kdy by advokáti měli uzavírat mediační dohody, které budou přímo vykonatelné, to znamená budou mít charakter veřejné listiny a budou takto vyjmuty z toho, že by je soud přezkoumával, a teprve pak z nich dělal exekuční tituly.
Dámy a pánové, jednak vás prosím o podporu tohoto návrhu, protože jsem přesvědčen, že je třeba v českém systému mít také samostatnou úpravu mediací, tak aby jí občané mohli více využívat, aby ostatně i soud mohl přikazovat účastníkům řízení, aby se podrobili mediátorovi a pokusili se soudní spor vyřešit, protože to má nejen ekonomické a časové aspekty, ale hlavně dohoda, která je uzavřena, bývá stabilní a bývá více akceptována než rozsudek, kde zkrátka soud vrchnostensky rozhoduje. Zvláště důležité toto je v oblasti rodinného práva, kde citové vztahy a jiné prvky by měly směřovat k tomu, že by se účastníci sporu měli vždycky dohodnout a preferovat dohodu řekněme před autoritativním rozhodnutím státu.
Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost a prosím o podporu tohoto návrhu. ***