(17.20 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tento návrh jsme přikázali ústavněprávnímu výboru. Usnesení máme jako tisky 426/1 a 426/2. Prosím poslankyni Ivanu Weberovou, zpravodajku výboru, aby se vyjádřila.
Poslankyně Ivana Weberová: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, jak už tady řekl pan ministr, tento návrh zákona byl projednán ústavněprávním výborem na jeho 39. schůzi dne 18. ledna. Ústavněprávní výbor doporučil Sněmovně, aby přijala návrh zákona ve znění změn a doplňků, které byly odhlasování v ústavněprávním výboru.
Jedná se tedy o tu změnu, kterou zde uváděl pan ministr, že by mediační dohody, které by byly sepsány advokátem, byly přímo vykonatelné. Potom se jedná o další změnu, která řeší přeshraniční mediace, s tím, že stavení promlčecích lhůt bude podle této změny platné i pro mediace, které proběhly v jiném členském státě. Dále byl přijat pozměňovací návrh, podle kterého soud bude moci schválit mediační dohodu ve formě smíru. Bude o tom muset rozhodnout do sedmi dnů. To znamená, že tato dohoda potom bude vykonatelná ve formě soudního smíru.
Pokud je mi známo, návrh na zamítnutí tohoto zákona nebyl podán.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které je přihlášen Vojtěch Filip a Jiří Paroubek. Prosím.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Členové vlády, paní a pánové, vystupuji ve střetu zájmů, protože jsem advokát s číslem advokátního průkazu 7265.
Já bych rozuměl tomu, co říká pan ministr, když tak vehementně hájil zájmy ostatních profesních skupin v právnických profesích, kdyby stát nezasahoval do advokacie poměrně razantním způsobem právě tím, že ministr spravedlnosti je oprávněn dát kárnou žalobu. A dokonce to bylo v jednu dobu víceméně zneužíváno, což se objevilo i na sněmu advokátní komory, nejméně dvěma ministry spravedlnosti, a to i ve věcech politického charakteru. Myslím si, že to byl zásah velmi nepřiměřený. Sám jsem obhajoval jednoho advokáta před kárnou komorou.
Vy jste to nebyl, pane ministře. Nechci reagovat přímo na slova pana ministra, která řekl z lavice.
Jenom říkám, že kdyby tomu tak bylo, tak by samozřejmě takové oprávnění u ministra spravedlnosti nebylo, kdyby to byl čistě výkon zcela nezávislé činnosti.
Pokud to pan ministr takto tvrdí, tak se musí zvážit i druhá stránka věci, nakolik tedy stát může zasahovat i do kárného řízení v advokátní komoře.
Já nezpochybňuji jinak tu argumentaci. Je to samozřejmě mezní hranice, ve které se ocitáme, kdy bude mediace prováděna i advokáty, ale na druhou stranu musím říci, že pokud existují věci, které se řeší zejména v právu rodinném, to znamená i dohoda rozvedených manželů o výchově dětí, a existují i jiné dohody, které může sepsat advokát, tak v tomto ohledu zásah do výkonu moci je podle mého soudu proti jiným zásahům a privatizaci státní moci minimální. V tomto ohledu si ponechávám na své úvaze, jak se k návrhu ústavněprávního výboru v hlasování zachovám.
Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím nyní pana poslance Jiřího Paroubka ještě do obecné rozpravy.
Poslanec Jiří Paroubek: Dámy a pánové, každý z nás poslanců dostává celou řadu nejrůznějších připomínek a námětů od nejrůznějších zájmových skupin, lobbistických skupin. To asi patří k demokracii. Myslím, že kvalifikací nás všech jako profesionálních politiků je se v těch věcech vyznat a poznat to, co řekněme má význam, co má větší význam, co má menší význam.
Já se přiznám, že o tom zákonu o mediaci jsem toho moc nevěděl. V posledních dnech jsem si trošku některé věci zjišťoval. Stejně jako vy, předpokládám, jsem dostal přípis, dopis, od rady Asociace mediátorů České republiky, která, jak jsem si zjistil, je členem Světového fóra mediátorů, takže to nejsou tak úplní samozvanci. Řekl bych, že jsou to dokonce lidé, kteří se v těch věcech, alespoň podle obsahu toho dopisu, vyznají. Já bych chtěl upozornit na některé záležitosti.
Záměr je určitě dobrý. Podle mého názoru jako neprávníka může vést k tomu, že se omezí rozsah právních sporů. Uvedu tady některé věci, které stojí za zamyšlení.
Cituji z toho dopisu: "Žádáme vás o zvážení dále uvedených výtek k některým principům návrhu, resp. o schválení zákona ve formě, v níž nebudou obsažena nevhodná ustanovení, která popírají institut mediace ve smyslu, v jakém je zakotven v evropské úpravě a v jakém se dlouhodobě osvědčuje v praxi evropských států.
Pro zavedení mediace jako nového institutu v českém právním prostředí je podle našeho přesvědčení nezbytné nastavit jednotný standard provádění mediace. Zároveň by se měla česká právní úprava podle našeho názoru inspirovat dlouholetými zkušenostmi ze zahraničí. Měla by být založena na principu postavení mediátora jako osoby, která neodpovídá za předmět sporu a stranami přijaté řešení, jejíž kvalifikací je dovednost v technikách mediace, nikoliv právnické vzdělání, a která je jakýmsi neformálním pomocníkem v komunikaci stran, nikoliv kvaziúřední osobou mající pravomoc dodávat mediační dohodě povahu soudního rozhodnutí. Její zákonná regulace je významná jak z hlediska ujednocení standardu procesu mediace a výkonu činnosti mediátora, tak z hlediska uvedení mediace do povědomí široké veřejnosti.
Základním principem mediace, odrážejícím se v zahraničních, zejména evropských právních úpravách i praxi, je neformální proces řešení konfliktů mezi stranami, kterým jsou strany vedeny k nalezení vlastního smírného řešení a v němž mediátor hraje roli toho, kdo stranám kvalifikovaným způsobem pomáhá komunikovat. Ve věci však za strany nijak nerozhoduje, neposuzuje správnost a platnost jimi dosažené dohody, nedoporučuje jim řešení. Základní povinností mediátora je zachovávat si svoji nestrannost, nezávislost a nezpochybnitelnou distanci od předmětu sporu, jakož i od řešení nalézaného stranami. Právě taková distance je bezvýhradnou podmínkou, aby mediátor v žádné ze stran nevzbudil pochybnost o tom, zda proces mediace nevede ku prospěchu pouze jedné ze stran a jí navrhovanému řešení. V té souvislosti je pak nezbytné jasně odlišit pozici mediátora od pozice jiných profesí podílejících se na řešení soukromoprávních sporů, a to jak na straně rozhodujících osob /soud, rozhodce atd./, tak na straně osob jednajících v zájmu jedné ze stran /advokát, soudní exekutor atd./. ***