(18.40 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Máme tu další bod. Je to
10.
Návrh poslanců Jana Husáka, Františka Laudáta a Heleny Langšádlové
na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb.,
o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 337/ - druhé čtení
Požádal bych pana poslance Jana Husáka, aby zaujal tady místo. A chce vystoupit? Může prosím vystoupit pan poslanec Husák.
Poslanec Jan Husák: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, tento zákon projednáváme v Poslanecké sněmovně počtvrté. Z důvodu toho, že nám kolidoval se zákonem o jednotném inkasním místě, vraceli jsme ho k opakovanému projednání ve druhém čtení.
Nebudu zde opakovat veškeré důvody, které nás vedly k tomu, abychom společně s dalšími kolegy předložili tuto novelu zákona. Zopakuji pouze to, že tento zákon má řešit disproporci mezi skutečnými náklady a výší, maximální výší poplatku limitovanou tímto zákonem. To je jeden z důvodů. Odstranění diskriminace. Rovněž jsme tyto důvody podrobně zde prezentovali a byly i předmětem prezentací v rámci projednávání ve výborech. Po vrácení tohoto zákona do druhého čtení proběhlo jednání rozpočtového výboru, který nepřijal usnesení. Očekávám, že zde zazní pozměňovací návrhy, které budou dolaďovat tento zákon, a se všemi těmito pozměňovacími návrhy se potom vypořádáme ve třetím čtení.
Já vám tímto děkuji za pozornost a žádám vás o podporu tohoto zákona v dalších projednávání.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Děkuji. Nyní by se slova mohl ujmout některý z poslanců jako Vladislav Vilímec, Václav Neubauer nebo Jan Látka. Kdokoliv z nich by ještě chtěl, může vystoupit. Vidím pana poslance Látku nebo - prosím - může pan poslanec Vilímec.
Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, chci vás seznámit s projednáním a usnesením rozpočtového výboru. Pan zástupce navrhovatele zde již uvedl, že rozpočtový výbor nepřijal usnesení nebo pozměňovací návrh. Přijal pouze usnesení, kterým zrušil své usnesení č. 198 k návrhu poslanců Jana Husáka, Františka Laudáta a Heleny Langšádlové na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. Bylo to usnesení, víceméně ten původní komplexní pozměňovací návrh, který ale samozřejmě ještě obsahoval vedle poplatku nebo řešení poplatku za likvidaci komunálního odpadu také záležitost poplatku za výherní hrací přístroj, což samozřejmě dnes, poté co byl schválen zákon o jednotném inkasním místě ve znění vráceném Senátem, je neaktuální.
Protože výbory nepřijaly, nebo rozpočtový výbor nepřijal žádné usnesení ve smyslu kompletnějšího pozměňovacího návrhu, v podrobné rozpravě načtu takovýto návrh, který by odstranil připomínky, nebo resp. se vyrovnal s připomínkami vlády k tomuto tisku a který až na dvě výjimky je v podstatě totožný s tím, co zde již bylo načteno v původním druhém čtení.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Děkuji. Teď prosím pana poslance Jana Látku, který byl další. A může i pan poslanec Neubauer vystoupit. Není. Nemá. Tak ještě pana poslance Látku požádám.
Poslanec Jan Látka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením výboru pro životní prostředí ze 17. schůze ze dne 16. listopadu 2011.
Návrh poslanců Jana Husáka, Františka Laudáta a Heleny Langšádlové na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk č. 337. Po odůvodnění člena návrhové skupiny poslanců poslance Jana Husáka, zpravodajské zprávě poslance Jana Látky a po rozpravě výbor pro životní prostředí
1. doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, aby návrh schválila;
2. pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedkyni Poslanecké sněmovny;
3. zmocňuje zpravodaje výboru, aby na schůzi Poslanecké sněmovny podal zprávu o výsledcích projednávání tohoto návrhu zákona ve schůzích výboru pro životní prostředí.
Jan Látka, zpravodaj a ověřovatel výboru. Prof. Ing. Dr. Bořivoj Šarapatka, místopředseda výboru.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Děkuji panu poslanci Látkovi a můžeme rovnou přejít k obecné rozpravě. Obecnou rozpravu otevírám, dívám se, jestli se do ní někdo hlásí. Aha. Vidím, pan poslanec Čechlovský. Ano, ano, prosím. (S úsměvem.) Tak dobře. Pan poslanec.
Poslanec Jan Čechlovský: Děkuji zdvořile. Vážený pane místopředsedo, vládo, ctěná Sněmovno, já vám přeji dobrý večer a předem se omlouvám, že vás asi trochu zdržím. Nicméně jak vyplyne z mého příspěvku, prostě cítím potřebu k tomuto bodu vystoupit.
Já jsem uvítal, když kolegyně a kolegové z TOP 09 předložili návrh změny zákona o místních poplatcích, konkrétně úpravu poplatku za provoz systému nakládání s komunálním odpadem. Jako bývalý starosta města jsem byl každoročně konfrontován s tím, že stávající podoba zákona - v tomto případě od roku 2002 - fixuje sazbu poplatku a především stanovuje jeho naprosto neadekvátní a nesmyslnou výši, což skutečně neumožňuje zvýšit sazbu a vybírat odpovídající poplatek od fyzických osob, jejichž činnost vznik odpadu způsobuje. Uvítal jsem tedy, že nový návrh přináší zvýšení hranice druhé sazby poplatku z dnes již naprosto neodpovídajících 250 korun na částku 750 korun.
Dovolil jsem si v této souvislosti - a přiznávám, že spíše v souladu se selským rozumem, což bude při legislativních procesech zřejmě jeden z největších prohřešků - dát pozměňovací návrh a navrhnout vypustit umělou hranici výše druhé sazby poplatku a ponechat pouze textaci, že se bude jednat o částku stanovenou maximálně do výše skutečných nákladů obce předchozího roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu. Nepopírám přitom, že hranice 750 korun je v této chvíli určitě více než dostačující a já nemám problém pro ni hlasovat, ale jen si zkrátka myslím, že její stanovování je při ponechání zbývající části textu příslušného odstavce zákona prostě zbytečné.
Neměl jsem v dané chvíli jinou ambici a považoval jsem svůj pomyslný úkol ve vztahu k tomuto zákonu za realizovaný, a tedy i splněný. Situace se změnila v okamžiku, kdy parlamentní legislativa označila můj pozměňovací návrh za protiústavní a za návrh v rozporu s příslušnými články Listiny základních práv a svobod, a to - zjednodušeně řešeno - z důvodu, že z formálněprávních i ústavněprávních důvodů nelze nestanovit horní hranici sazby poplatku. V tomto okamžiku mě to, obrazně řečeno, začalo bavit. Chtěl jsem pochopit, v čem je můj návrh protiústavní. A nepopírám, že to může být mou nedostatečnou fantazií. Nepřišel jsem na to.
Dovolím si uvést na několika příkladech své zdůvodnění toho, proč si na svém návrhu trvám. V poslední době se tady stalo takovým zvykem používat slovo protiústavní. Mnou vážená největší opoziční strana to často používá v souvislosti s některými schválenými reformními zákony, v souvislosti s jedním rozhodnutím vlády to na sklonku minulého roku použila i mnou již méně vážená nejvyšší odborová organizace v této zemi, tedy Senát. Podle ústavy je přitom k ochraně ústavnosti přímo povolán Ústavní soud. Ústavní soud, který se prosím podobnou záležitostí zabýval již v roce 2000. V tomto roce podala skupina senátorů návrh na zrušení části tehdy schváleného zákona o odpadech. Tento zákon mimo jiné obsahoval i stanovení výše poplatku za odpad podle předpokládaných oprávněných nákladů obce vyplývajících z režimu nakládání s komunálním odpadem a tak dále, aniž by přitom byla stanovena maximální hranice definovaná nějakou částkou. Navrhovatelé tehdy mimo jiné namítali, že celá konstrukce poplatku je podle jejich názoru vadná, neboť tento poplatek neobsahuje všechny atributy této povinné dávky, a spatřují v něm rozpor s článkem 4 a 11 Listiny základních práv a svobod.
A Ústavní soud? Ústavní soud návrh na zrušení právního předpisu zamítl, čímž podle mého, ano, neprávnického, leč opět selského rozumu soulad právního předpisu s Listinou základních práv a svobod potvrdil. Dovolím si přitom upozornit, že na nutnost stanovení maximální hranice sazby poplatku zákonem byl Ústavní soud upozorněn výslovně vyjádřením Senátu, který tento svůj závěr opírá i o názor, dle něhož - cituji - "zejména ustanovení § 10 odst. 5 novely zákona o odpadech lze pokládat za nedostatečné, neboť zde není stanovena konkrétní nepřekročitelná hranice výše sazby zaváděného poplatku, ale pouze hranice předpokládaná, která je vázána na očekávané oprávněné náklady obce vyplývající z režimu nakládání s komunálním odpadem". ***