(17.50 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Pan poslanec Václav Zemek je první přihlášený do přerušené obecné rozpravy. Poprosím pana poslance Zemka. Zahajujeme opuštěnou obecnou rozpravu k návrhu zákona o vyrovnání s církvemi. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Zemek: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych si dovolil navázat na páteční debatu. Ta diskuse byla v pátek velice pestrá, místy trošku bouřlivá, místy trošku emotivní, jak už to u podobných témat bývá. Nicméně takový postřeh, který jsem si odnesl, byl ten, že panuje tady všeobecná shoda na tom, že nějaké vyrovnání s církvemi musí být uděláno. V čem shoda nepanuje, je to, v jakém rozsahu a v jaké míře. Bylo zde několik relevantních připomínek a námitek právě k tomu rozsahu. Kupříkladu hned první příspěvek pana kolegy Koníčka obsahoval několik konkrétních fungovaných připomínek, například rozdíl mezi nárokovanými pozemky a těmi, které byly uvedeny při pozemkové reformě za první republiky. Já bych se pod řadu těch připomínek mohl rovněž podepsat, nicméně už tady nebudu opakovat to, co jednou bylo vyřčeno a všichni zájemci si to mohou přečíst ve stenozáznamu.
Co mě trošku mrzí, je taková razance a takový styl, kterým to vládní koalice hrne před sebou. Neodpustím si tu poznámku, mně to trošku připomíná jednu podobnou kauzu, kde to také bylo tlačeno trošku silově, a sice tzv. supertendr na likvidaci starých ekologických zátěží. Chci říci, že tam je taková poměrně podobnost, ať už v tom, že tam stát má také závazek vůči třetím osobám a také tam nebyl znám přesně rozsah toho, co má být uděláno, a rovněž tam byly různé cenové relace ve vyrovnání. Podobně jako i u tohoto zákona o vyrovnání s církvemi.
Já nebudu mluvit dlouze. Chtěl bych říct asi toto. Některé církve tady mají víc než tisíc let. V historii měly různě těžká období. To si nemyslím, že by to byl zrovna případ současnosti. Myslím, že v případě restitucí tam by byl potřeba nějaký širší konsenzus a právě vychytat ty připomínky, které tady byly vzneseny, i za cenu toho, že se nám to opět o trošku prodlouží. Ale myslím si, že to, by se církevní restituce odložily třeba o několik měsíců, už nebude mít tak zásadní vliv.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Další přihlášený do rozpravy je pan poslanec Stanislav Huml. Připraví se Jiří Dolejš.
Poslanec Stanislav Huml: Dobrý podvečer, vážená vládo, pane předsedající, dámy a pánové. Dovolte mi, abych také řekl pár slov.
Skoro třicet let jsem sloužil u policie, přispíval jsem k potlačování kriminality a poslal za mříže pár desítek lumpů a za loupeže, vraždy, podvody a dnes mám pocit, že bych se těm lumpům měl možná omluvit. Byli to žabaři.
Ve věci církevní restituce je podáno trestní oznámení. Je dobře, že jej podala chartistka. Kdokoliv jiný by byl obviněn z uctívání komunismu.
Státní zástupci by si měli přečíst projev místopředsedkyně Sněmovny z pátku Kateřiny Klasnové, která říká: "V rámci vyjednávání se, doufám i díky našemu tlaku, podařilo významně snížit podíl finančních restitucí z původních 83 na 59 miliard." Z toho vyplývá, že jste se pokusili dokonce nasypat svým kamarádům o 24 miliard víc. 24 miliard tam, 24 miliard sem. Svědčí to o tom, že nároky restituce nejsou podloženy relevantními čísly. Dřív se přes tuto Sněmovnu, tzv. přes medvěda, vyhazovaly miliony - a teď už jsou to miliardy. Přesto bude trestní oznámení odloženo.
Tady se totiž vedou plamenné řeči na téma zrušení imunity, a pokud se vláda schová za kolektivní rozhodování stejně jako tento Parlament, tak daňovému poplatníkovi může ukrást nos mezi očima. Máme tady s vašimi daněmi právo dělat doslova, co chceme. Máme právo vás a vaše děti zadlužit, pak vám ještě pošleme složenku na zaplacení dluhu v předvolební kampani. Můžeme přesunout prostředky z kapitoly školství, policie, vzdělávání, zdravotnictví kamkoliv. Teď se skupina poslanců, které jste volili a dali jim většinu, rozhodla odměnit miliardami církve. Nejvíc římskokatolickou. Ostatním náboženstvím zacpali pusu i pro mě nevídanými prostředky. Beztrestně, protože na to mají právo. Je to nová vrchnost, kterou váš názor nezajímá. A na půdě Sněmovny budeme plamenně řešit, zda má nebo nemá být imunita na dopravní přestupky. Komické, že?
Přesouvat majetek v řádech miliard bez jeho ohodnocení a od oka se chystá vláda rozpočtové odpovědnosti. Co na tom, že vracet tak můžeme i to, co vyvlastnil Josef II., syn Marie Terezie, nevrátil tatíček Masaryk či Beneš. Proč církvím tito velikáni majetek vyvlastnili? Byl skutečně ukraden. A pokud zestátnění Josefem II. nazveme krádež - byla to opravdu krádež?
Vážené kolegyně a kolegové, chystáte se přepisovat historii. Lid v Evropě odmítl nuceně pracovat na panských a církevních statcích již v období Velké francouzské revoluce. Bavíme se tady o době, kdy církev katolická měla monopol a majetek získávala za cenu z dnešního úhlu pohledu zločinu. Vzpomeňme na čarodějnické procesy. Lidé jich měli plné zuby a tekla kvůli tomu i v revolucích i krev.
Zestátněn, ne ukraden byl majetek katolické církve, aby prostor dostalo i jiné vyznání. Je to dávno, je to zapomenuto. Dnes je všechno jinak.
Historií se nemají současní věřící vydírat, ale tak jako u zločinů komunismu, i tady se musí fakta pamatovat a připomínat. Je to pryč do momentu, než se máme zamyslet nad tím, na kolik majetku mají zejména katolíci nárok a proč jsou na pořadu dne restituce. V ten moment si uvědomuji, že když o vyvlastnění či zestátnění naši předci rozhodovali, věděli proč. Vzpomeňte na dobu, kdy podaní nejprve museli pracovat na panském, pak na církevním a teprve v čase, který zbyl, na svém. Mám tady citát z jednoho kázání. Schválně jestli poznáte z jakého: "Tak jako hejno krkavců snesli se na tuto zemi, aby vyklovali každé zrnko zlata a stříbra. Nemají slitování. Jejich srdce zledovatěla touhou po bohatství. Se vším kupčí, všechno prodávají. Chceš pokřtít dítě? Zaplať! Chceš loupit a vraždit, zaplať a bude ti odpuštěno. Ale pak, kdyby sám ďábel zaplatil, vstoupil by na nebesa? A za takto vydřené peníze z chudého lidu koně krásné chovají..." Je to mistr Jan Hus a taky ho za to upálili.
Chcete po mně, abych hlasoval o přesunu částky nemající obdoby. Chápu, že je tady požadavek na odluku církve od státu. Ale zcela upřímně, samofinancování církví, a tedy pravá úplná odluka církve od státu je nesmysl. Církve bez příspěvku ze státního rozpočtu, tedy bez platby nás všech, daňových poplatníků, bez ohledu na vyznání již století nemohou existovat. Věřící nejsou schopni financovat platy hodnostářů a jejich provozní režie, opravy historických památek. Měl s tím problémy i sám stát. Hledali jsme poctivě v knihovnách a snažili jsme se čerpat z historických pramenů, v zákonech a účtech státu a vypočetli jsme, kolik za posledních sto let církve inkasovaly. Budete se divit.
Církve nejsou spolek zahrádkářů ani rybářů nebo myslivců, i když je tak někdo vnímá. Je tady jeden zásadní rozdíl. Zahrádkáři ani rybáři nikdy neusilovali o moc a nikdy ji taky neměli. To se o katolické církvi říct nedá. Vzpomeňme třeba na kardinále Richelieu. Možná i proto byli osvícení mocnáři i politici vždy opatrní, aby vztahy mezi církvemi a státem byly uspořádány. Znovu připomínám, kvůli církevním aktivitám byly revoluce a padaly vlády i mocnáři.
Roku 1723 císař Karel VI., jinak hluboce věřící katolík, zakázal církvi nabývat nemovitosti. Jeho dcera císařovna Marie Terezie, která zahájila osvícenské reformy v řadě oblastí, přivedla církev před státní dozor, zejména pak správu diecézního a řádového jmění. Církevní nadace byly věnovány armádě a školství a zádušní jmění bylo zatíženo kontribucí. Po roce 1773, kdy na základě buly papeže Klimenta XIV. zrušila císařovna Marie Terezie jezuitský řád, byl řádový majetek zestátněn a převeden do studijního fondu. ***