(18.00 hodin)
(pokračuje Huml)
Josef II. ještě více zostřil státní dohled nad církví a řídil se odůvodněním, že drtivou většinu majetku získala církev z darů od předchozích panovníků, a proto zavedl do státního práva ustanovení, že církevní statky nikdy nepřestaly být statky státními. Církevním orgánům ponechal pouze řízení jejich hospodářského provozu pod státním dozorem. Roku 1781 pak zrušil všechny kláštery, které se nezabývaly vzděláváním, vědeckou činností, zdravotnictvím nebo charitou, které tvořily více než polovinu všech klášterů v monarchii. V letech 1782 až 1787 zrušil v Čechách celkem 71 klášterů, jejichž majetek byl vyvlastněn a převeden do zemských náboženských fondů, které byly později sloučeny do Náboženské matice. To je důležité si pamatovat.
Roku 1809 nařídil císař František II. církvi vydat velkou část zlata a stříbra z kostelů, čímž získal finanční prostředky pro vedení války s Napoleonem Bonaparte. Po roce 1848 se církev trošku zbavila tlaku, který na ni byl veden ze strany státu, konkordátem mezi církví a státem jí bylo navráceno právo spravovat své majetky. Navrácená práva církve byla zakotvena v ministerském nařízení 162/1860 a byla ponechána v platnosti i po zrušení konkordátu ustanovením zákona č. 50 ze 7. května 1874 a platila i v první Československé republice. Církvi bylo obnoveno právo zakládat nadace, byla zrušena státní kontrola nad hospodařením církve a byly upraveny vnější právní poměry církve. Vzhledem k tomu, že náboženský fond nestačil financovat platy kněží, vyvstal naléhavý problém zabezpečení chodu církví. Proto začal být náboženský fond dotován ze státních prostředků. Obstarávání finančních prostředků pro církev bylo vyřešeno uzákoněním tzv. kostelní konkurence a všichni obyvatelé farností, kteří se hlásili k určitému náboženství, byli povinni přispívat formou kostelní přirážky k obecní dani na náboženské potřeby. Pro chudé farnosti byl přijat tzv. kongruový zákon, který zavedl kongruu, to znamená státní příspěvek k příjmům chudých duchovních.
A teď rok 1918. Česká republika přejala rakouské církevní zákonodárství. Původně uvažovaná představa o odluce církví od státu se ukázala jako nepřijatelná. Tatíček Masaryk měl více rozumu než dnešní předkladatelé. Byly přijaty některé nové normy. Jedná se zejména o zákon 64/1920 - tam šlo hlavně o platy, zákon 189/1920 - opět platy diecézních bohosloveckých učilišť, zákony 245 a 246/1920 - ty měly za cíl navýšit kongruu duchovních, a další zákony menšího významu měly za cíl sociální pomoc duchovním, o zaopatřovacích požitcích vojenských osob a pozůstalých po nich. Zákon částečně mění také některé předpisy o odpočivných a zaopatřovacích požitcích. Relativně komplexní normou v oblasti kongruového práva byl zákon 122/1926, o úpravě platů duchovenstva, církví a náboženských společností státem uznaných, případně recipovaných. Cílem zákona bylo zvýšení kongruových příplatků duchovenstva. Stále se jedná o peníze ze státního rozpočtu. Zákon též upravil práva a právní nároky pozůstalých, církvím a náboženským společnostem zákonně uznaným před úředníky náležela dotace na doplnění platů jejich duchovenstva.
Radikální změnu v pozemkovém majetku církví způsobilo přijetí zákona 142/1947, o revizi první majetkové reformy. Výměra církevních pozemků přihlášených k revizi první majetkové reformy činila 177 673 hektarů. Po této reformě církvi zůstalo 5 203 hektarů půdy - a jsme stále ještě před rokem 1948. V § 5 dnešní předlohy prolamujeme restituční hranici, když za nezákonný prohlašujeme i postup podle zákona 142/1947 Sb. To nevyžaduje další komentář.
Ihned po komunistickém převratu v roce 1948 byl přijat zákon 46/1948, o nové pozemkové reformě, který znamenal definitivní změnu církevního pozemkového majetku. Po této reformě církvím zůstaly jen kostely, fary a farní zahrady do jednoho až dvou hektarů. Církev přišla i o drobné rozptýlené pozemky, které až dosud byly ve vlastnictví jednotlivých farností nebo řádů. Oba výše uvedené zákony o pozemkové reformě ustanovovaly finanční odškodnění za vyvlastněné pozemky. Otázkou je, zda odškodnění církev dostala.
Není pochyb o tom, že na církvích, zejména ve vypjatých dobách padesátých let, byla spáchána řada křivd, z dnešního úhlu pohledu trestných činů. Data k výpočtu vyplácených prostředků na platy duchovních, opravy církevního majetku, církevní školství a pomoc v hmotné, technické a podobné nouzi je církvím vyplácena prakticky bez přerušení od roku 1902. Já tady mám vypsané zdroje státních rozpočtů, z kterých jsme čerpali. Je to i v Rakousku ve Vídni, rozpočty od roku 1919 jsou dostupné na portálu státní správy, jinak se musí do knihoven, také na Ministerstvo vnitra nebo na Ministerstvo financí, na tyto dva portály. Některé roky mají nepřehledně zpracované rozpočty či neobsahují přesnou kapitolu pro čerpání církví. Ve všeobecné rovině však lze stanovit, že církev inkasovala fixní poměrovou částku státního rozpočtu v průběhu let na území dnešní České republiky takto:
V letech 1902 až 1913 je to 0,94 až 0,72 % státního rozpočtu. V letech 1913 až 1938 je to 0,72 až 0,30 %, v letech 1946 až 2010 zůstala hranice na 0,30 %. Při použití přepočtu na průměrné procentuální zatížení státního rozpočtu s přihlédnutím k politickému a ekonomickému vývoji lze toto procento stanovit poměrově na 0,37 % státního rozpočtu, tedy průměr za všechny ty roky. Z období druhé světové války je velmi málo relevantních údajů o poskytování výdajů státního rozpočtu, proto jsme je z toho výpočtu vyjmuli. Pro absenci kompletních účetních závěrek a inflace v průběhu let 1902 až 2010 je tak počítáno procentuální zatížení státního rozpočtu i pro výpočet celkových poskytnutých prostředků. A můžu prohlásit, že pokud by si církev platila vše sama, tak by zkrachovala, protože ze státního rozpočtu dostává pravidelně průměrně v posledních 98 letech 0,37 %, což je na dnešní hodnotu peněz přibližně 4 307 824 133 Kč. Ta procenta se sice snížila v posledních letech, ale má opět vzrůstající tendenci. Celková částka, kterou vyplatily vlády na našem území po uplynulých 98 let v hrubém přepočtu na stávající finance, tedy ekvivalent částky poskytnuté církvi v uplynulém období, tak lze vyčíslit sumou 422 166 765 000 korun, tedy v přepočtu na současnou hodnotu peněz. Plně si uvědomuji, že některé roky pro přesnost chybějí, částka tak může být vyšší nebo nižší. Přesná částka by ale měla být za celé období v důvodové zprávě a bohužel není.
Já vám nebudu připomínat, nebo jenom krátce připomenu, že příjmy církví a náboženských společností tvoří podle zákona 3/2002 zejména příspěvky fyzických a právnických osob, příjmy z prodeje a pronájmu nemovitého i nehmotného majetku, úroky z vkladů, dary a dědictví, sbírky a příspěvky, půjčky a úvěry, příjmy z podnikání a dotace. Potom jenom připomenu, že podle zákona 218/1949 se platily také platy, pojistné, platy administrativy, prostředky na věcné náklady a prostředky na údržbu církevního majetku.
Mám tady krátké srovnání se Slovenskem. Česká republika i Slovensko jsou světské státy, které se neidentifikují s žádnou církví. Zatímco v České republice stát přispívá na platy duchovních podle jejich počtu, na Slovensku jsou církvím a náboženským společnostem tyto finanční prostředky přidělovány na základě počtu členů církví. Na rozdíl od České republiky, kde podle sčítání lidu a domů, které proběhlo v roce 2001, ubylo od roku 1991 věřících celkem o 1 mil. 174 tisíc, na Slovensku to naopak neustále stoupá. Při sčítání lidu v roce 2011 se k církvím přihlásilo o 673 000 členů více než v roce 2001. Nemohli jsme srovnat Slovensko s loňským rokem, protože tam ještě nemají sečtené sčítání, ale Čechy ano, takže ta čísla: 1991 - 4 500 000 věřících, 2001 - 3 200 000 a 2011 už jenom 1 400 000 věřících. Je to pokles o 3 056 000. ***