(19.10 hodin)
Poslanec Zdeněk Bezecný: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, pokusil bych se jenom velmi stručně zapojit do té diskuse.
Stojíme před úkolem schválit zákon. Je to jedna ze stěžejních norem, možná poslední, která nám umožní vyrovnat se s neblahým dědictvím komunistické totality. Je to i velká šance pro přítomnost v tom, že naplníme očekávání, které máme od právního státu. Znamená to, že bude naplněno legitimní očekávání, které bylo obsaženo v zákonu. Budeme respektovat rozhodnutí Ústavního soudu.
Diskuse, která provází tento zákon, je složitá, nicméně můžeme v ní sledovat jeden rys, který se v diskusi o vztahu církve a státu objevuje už od doby konstituování novodobého českého národa, kdy do takového toho základního stereotypu, základního národního mýtu, nebo z tohoto stereotypu, z tohoto základního národního mýtu navzdory roli, kterou měla při zachování kulturní tradice, vypadla katolická církev. Je zajímavé sledovat z tohoto historického pohledu, jak se opakuje i argumentace. Opravdu, 150 let se opakuje argumentace o nenárodnosti katolické církve, o její hrabivosti, o zločinech katolické církve. Samozřejmě, že tento diskurs přispěl i ke zvláštnímu, svébytnému průběhu sekularizace společnosti v českých zemích, protože po vyřazení katolické církve z národního mýtu se nepodařilo do tohoto národního mýtu zapojit jiné denominace, bratrské nebo husitské. Husitské, které by k tomu národnímu mýtu měly blíže.
Tento historický stereotyp nás možná trochu odvádí od pohledu přítomného. Musíme si samozřejmě uvědomit, že žijeme v době, kdy je završován proces sekularizace v Evropě. V českých zemích je to zřetelné. Proces sekularizace se projevuje pod vlivem věřících, kteří se hlásí ke konkrétním církvím, postupným mizením náboženství z veřejného prostoru, ale zároveň nám dává možnost diskutovat o hledání nového postavení církve a její role ve společnosti. A tady nesmíme zapomenout, že předložený zákon se týká také tohoto. Zákon vytváří prostor pro autonomní fungování církví a náboženských společností, zároveň završuje i finanční odluku církve od státu. Zároveň také otevírá cestu k hledání nového postavení církve a její role ve společnosti, otevírá cestu pro její působení na veřejném prostoru v oblasti školství, zdravotnictví, sociální práce, ale též otevírá cestu pro plnění nejdůležitějšího úkolu - uchovávat tradiční hodnoty, na nichž stojí naše civilizace.
Děkuji. (Potlesk části poslanců.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane poslanče. Slovo má pan poslanec Jaroslav Škárka.
Poslanec Jaroslav Škárka: Paní předsedající, chtěl bych poděkovat za slovo a přeji hezký večer.
Dnes budeme schvalovat návrh zákona, který by měl vrátit majetek církvím. Návrh zákona, který je srovnatelný svým rozsahem snad jen s konfiskací majetku šlechty po Bílé hoře nebo snad s privatizací 90. let minulého století.
S tímto návrhem mám problémy, protože vznikal podle mého názoru pokoutně, skoro až kabinetním vyjednáváním a působí na mě dojmem, že byl takovým trošku utajovaným číslem vlády.
Další důvody, proč mám s tímto zákonem problém, jsou následující. V návrhu zákona je např. sporné ustanovení, které by za určitých okolností mohlo prolomit restituční hranice. Druhou věcí, která mi na tomto návrhu vadí, je, že v podstatě neexistuje věrohodný soupis restituovaného majetku. K většině majetku, o kterém se jedná, církev neměla, nebo nemá vlastnické právo a většinou ho spíše jen používala. Další věcí, která je podle mě v tomto zákoně problematická, je to, že i v dřívějších dobách neměly církve neomezené vlastnické právo a jejich vlastnické právo bylo nějakým způsobem omezeno už od dob Rakouska-Uherska. Uvedený návrh s tímto omezením moc nepočítá.
Vrácení majetku církvím by také mělo znamenat absolutní odluku církve od státu. Bohužel návrh zákona ani s tím úplně důsledně nepočítá. Navíc si ani nedovedu představit, že by církve byly schopné bez státní podpory spravovat svěřený majetek, např. historické památky.
Na závěr mého příspěvku mi dovolte ještě jednu osobní poznámku. Pro mě mají církve ve státě nepochopitelné postavení, přitom jde do určité míry o zájmové - v uvozovkách zájmové - organizace stejně jako např. klub filatelistů nebo třeba fotbalový klub. Stát dodnes platí faráře, kněze a další církevní hodnostáře, ale neplatí předsedy klubu filatelistů, neplatí fotbalové trenéry, neplatí hokejové trenéry a podobně. Souhlasím s tím, že by se stát měl vyrovnat s církvemi, ale měl by se k nim také chovat stejně jako k ostatním organizacím.
Domluvme se na tom, že se udělá soupis majetku, kvalifikovaně se řekne částka, kterou stát církvím věnoval za několik posledních desítek let, a z toho vycházejme. A pak můžeme vrátit církvím majetek, na který mají právo. Pak teprve já budu moci pro takový návrh zákona hlasovat. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane poslanče. Paní poslankyně Marta Semelová je poslední řádně přihlášenou v rozpravě. V případě, že nepřibudou další přihlášky, zejména našim kolegům, kteří nejsou v sále, vzkazuji, aby počítali s tím, že se po závěrečných slovech může schylovat k hlasování.
Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Marta Semelová: Děkuji, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně a kolegové. Ministryně kultury při uvedení návrhu tohoto zákona mimo jiné sdělila, že chceme vybudovat nové vztahy. To určitě chceme. Potíž je v tom, že vládní představa nových vztahů se naprosto liší od představy většiny obyvatel této země. V době, kdy jsou denně nabádáni k tomu, aby si utáhli opasky, v době, kdy se ruší porodné, škrtají se sociální dávky, zdražují se léky a pobyt v nemocnici, kdy neúnosně rostou nájmy a pro seniory není na slevy jízdného, chce vláda darovat církvi majetek, o jakém se jí nikdy ani nesnilo. Občanům darujeme zvýšenou DPH, díky čemuž se všechno zdraží, sociálním službám hrozí na mnoha místech likvidace, protože nejsou peníze, školství je po 20 letech v takové bídě, že ho mají zachraňovat studenti ze svých děravých kapes, a Nečasova vláda plánuje zaplatit za všechny své hříchy, jichž se dopouští na zdejším obyvatelstvu, odpustek v celkové výši 135 mld. korun. Pochopitelně ne ze svých příjmů. Zaplatit to mají občané České republiky. ***