(11.30 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
To je podle mě zrovna jeden prvek, který mi připadá, že je nezodpovědný a je to prostě způsob jakéhosi plácání, který si premiér nemůže dovolit. Tohle je, rozumíte, debata o fiskální dohodě, dovedu si představit, že může být důkladná, ale existuje způsob, kterým by se o ní nemělo mluvit, zvlášť pokud je to postoj premiéra.
Rozumíte, co mi vadí možná nejvíc, je to, jakým způsobem český premiér už v Bruselu komentoval své chování na dotyčném summitu. Důvody, které uváděl, proč se rozhodl říci u stolu, jak on říkal, stát se tím soudruhem, který nepodepsal, jak se vyjádřil v Mladé frontě, že si připadal zřejmě jako František Kriegel v Moskvě, soudruh, který nepodepsal. Připadá mi, že jednak nebyl v takovéto tíživé situaci, protože jeho čin nebyl tak heroický. Tahle smlouva podle mě je text, a to souhlasím, není vše řešící a je to pouze určitý krok na cestě. Důvody, kterými vysvětloval premiér své chování, když se rozhodl zřejmě překvapivě nejenom pro nás, ale i pro své zahraniční partnery, že se k tomu nepřipojí, tak nejdřív důvody zazněly, že u nás máme prezidenta, který s tím nesouhlasí a není shoda na ratifikaci a podobné, podle mě naprosto nepochopitelné a nedůstojné argumenty plus argument, že nebudeme rovnocennými partnery na schůzkách eurozóny.
Já tedy nesouhlasím, a to je další věc, s hodnocením, že Poláci neuspěli. Polákům se podařilo strčit nohu do dveří, pane premiére. Polákům se podařilo na ty summity eurozóny proniknout, což se dalo předpokládat, že bylo evidentní, že když se to učiní předmětem vyjednávání a řekne se to jako požadavek, tak se prostě kompromis udělá. A ten kompromis se skutečně učinil. Na určitá témata, podle mě ne nepodstatná, se Poláci dostanou. Vy to tady shazujete, tváříte se, že to vlastně není to, co chtěli. Já tvrdím, že je to podle mě začátek toho, co premiér Tusk vytyčil výrokem: "Nechci, aby sedmnáctka podnikala něco, u čeho my nebudeme." A to se mu víceméně podařilo, protože budou u témat, jako je konkurenceschopnost, jako je architektura eurozóny, zavádění nových pravidel, budou zítra muset být přizváni.
Já se domnívám, že to jsou témata, která by i nás měla zajímat, protože předpokládám, že ve chvíli, kdy se konsoliduje eurozóna, obnoví se ekonomický růst, bude veliký zájem o infrastrukturní prostředky a investice a samozřejmě bude záležet na konkurenceschopnosti jednotlivých zemí. A všechna ta témata, která se tam budou projednávat, budou mít stěžejní význam. A premiér Tusk dobře ví, proč říká, že my nechceme, aby se rozhodovalo o těchto věcech bez nás. Takže to jsou těšínská jablíčka, tady říkat, že jsme správně učinili, když jsme do toho nešli za podmínek, které Polsko nakonec akceptovalo.
A ještě abych se vrátil k fiskální unii. Já si myslím, že není zodpovědné mluvit o tom, že tato smlouva je křižovatkou, na které se rozhoduje, že se vydáme směrem k fiskální unii, prostě proto, protože ta smlouva - jednak by se tím muselo vyjasnit, co se míní, proč se používá tento výraz. Nevím, jestli se tím myslí, že má dojít k nějaké harmonizaci daní, ale pak upozorňuji, že ve smlouvě o daních není ani slovo. To znamená, kde v této smlouvě, v tom textu smlouvy vidí premiér vyražení na cestě k fiskální unii, tohle by se muselo vyjasnit a vysvětlit a není možné jenom prostě vyrážet s takovýmito výkřiky, a dokonce je stavět jako důvod, proč je to pro něj nepřijatelné. To mi připadá, že je úroveň debaty, která bohužel následovala hned po summitu a která mi připadá, že jenom v něčem činí nejasným, oč vlastně se České republice jedná. A vadí mi to proto, protože premiér potom každý druhý den uváděl další a další argumenty, proč se vlastně rozhodl, jak se rozhodl, ale mně připadá, že tady jde především o to, aby výhrady, které má, říkal na summitech přímo u stolu, kde se sedí. Pokud jsou věci, o kterých jsou pochyby, pokud jsou nejasnosti, tak je třeba o tom mluvit tam, protože když jsme vstoupili do Evropské unie, připomínám článek 4 odst. 3 základní smlouvy, jsme se zavázali k určité loajalitě a spolupráci na projektu. To je jakési čestné slovo a závazek, že chápeme a snažíme se přijmout směr, kterým se kráčí, a na něm spolupracovat.
To, co řekl premiér také v nějakém výroku, kde řekl "nám to ekonomicky a politicky nic neříká, nic nedává"... Tady bylo řečeno, že například i Británie je ta, která se dnes k fiskální dohodě nepřipojila, ale já bych chtěl říci, že rétorika britského premiéra byla výrazně odlišná než českého premiéra. Dokonce jsem teď zaregistroval, že v debatě v britském parlamentu byl dokonce kritizován za to, že vlastně řekl, že eurozóna je životní zájem Británie, fiskální dohodu jako princip oni podporují, chápou její nutnost, nicméně mají samozřejmě své důvody a to je obava z transakční daně a podobně, proč se nepřipojují, ale dokonce už z Británie zaznělo i to, že jsou pro to, aby se evropské instituce podílely na její implementaci. To znamená oni podporují i ten proces, aby se stala součástí základního práva. Tady je vidět, že ten britský postoj je daleko konstruktivnější a daleko loajálnější. Český postoj - my od toho dáváme ruce pryč. To je to, co i premiér napsal v jednom textu, který jsem četl v novinách. Tady je prostě křižovatka, a jestliže se vydává Unie cestou, jak on říká, fiskální unie, jak si to vytvořil jako určitou představu toho, kam se kráčí, tak to prostě není naše cesta. Vlastně v komentářích premiér jasně řekl, že tohle je typ integrace, o který my stát nebudeme a ke kterému on se nehlásí.
Takže tady z této dohody se činí závěr, že my z toho vlaku snad vystupujeme, a to je si myslím překročení mandátu, protože o tom se tady nikde nemluvilo. Ani předtím, ani jsme neměli takové informace, že takto se bude vystupovat. Vždyť přece všichni chápou logiku toho, co se dneska děje, že fiskální dohoda byla učiněna v určité konkrétní situaci, situaci, kdy Evropa hledá cestu z krize a potřebovala zpevnit, zpřesnit kritéria, která tady jsou od Maastrichtu a ve kterých se ukázalo, že nebyla v minulých letech dostatečná disciplína. V roce 2004 jsme byli svědky toho, že právě ta Francie a Německo prostě nerespektovaly ustanovení o třech a šedesáti procentech a ukázalo se, že pro ně nemusí platit.
Tady bylo řečeno a mluvilo se o článku 7, který údajně zavádí hegemonii Francie a Německa, protože se bude hlasovat podle toho, jak se dopředu dohodne. Všichni členové eurozóny budou vázáni k určitému hlasování. Já se domnívám, že to je interpretace, která taky není přesná. Já bych naopak mohl říci, že právě to, co je v článku 7, je snaha zabránit tomu, aby se stalo to, co se stalo v roce 2004, kdy Francie a Německo měly najednou pardon. Jestli bude platit článek 7, bude platit, že ve chvíli, kdy někdo poruší kritéria, tak prostě členské státy eurozóny budou trvat na tom, že musí být potrestán, tak je to pokus postavit bariéru, která zabrání tomu, aby se kdykoliv v budoucnosti poskytla komukoliv, i těm největším státům, jakákoliv výjimka ve chvíli, kdy poruší pravidla.
Takže to je přece ten hlavní smysl fiskální dohody: dát jasné gesto, dát najevo, že zítra se s podobnými poklesky nespokojíme nebo je nebudeme tolerovat. Tenhle závazek, který je tady takovýmto symbolickým gestem dán najevo v té dohodě, se má stát součástí základních smluv. To je všechno, o co tady jde.
Já prostě nesouhlasím s tím tvrzením, že se tady anticipuje vývoj nebo že už tady přímo vykračujeme k fiskální unii. Podle mě je to zavádějící, nepřesné, a dokonce nehodné informace o tomto textu. To prostě překračuje rámec toho, co v textu je. Tohle je prostě spekulace. Může to být názor, neberu nikomu, aby takový názor měl, ale není to prostě informace o tom, co je ve vlastním textu. A hlavně ono to pak působí jako zdůvodnění toho, proč se Česká republika nějak chová.
Já si myslím, že tady je nějaká strategie a je to stejné jako u evropských fondů, o kterých jsem tady dneska mluvil. Prostě mám pocit, že to je jinak, než se lakuje navenek. U těch eurofondů jsem řekl, že mi to připadá, že o ty europeníze není ve skutečnosti zájem nebo se vlastně rezignovalo na jejich čerpání, a tady nebylo zodpovězeno, když jsem se ptal na to, jak to, že Česká republika se začala stavět tak, že bude akceptovat snížení rozpočtu Evropské unie na 0,8 %, to tady také nikde nebylo diskutováno, že takto budeme vystupovat. Tak stejně tak mám pocit, jako kdyby dnes Česká republika předpokládala nějaký kolaps eurozóny, kolaps Evropské unie. A my už u toho prostě nemusíme být. To je podle mě to, co stojí před tím, co se dneska dodatečně zdůvodňuje - proč jsme k tomuto nepřistoupili. ***