(18.30 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Samozřejmě že se lišíme v pohledu na to, jakou by měl stát hrát roli v garanci důchodového zabezpečení. My jako sociální demokraté jsme přesvědčeni o tom, že by role státu měla být vyšší, než jsou přesvědčeni, řekněme, pravicoví poslanci v této Sněmovně. Je tady ale řada argumentů, proč právě v tuto chvíli ve stavu veřejných rozpočtů, ve stavu české ekonomiky, není vhodné, abychom takovýmto způsobem, zbrkle, zaváděli druhý pilíř v rámci stávajícího důchodového systému.
Já jsem jenom zvědav, kolegové a kolegyně, vážená vládo, až si semka budete muset stoupnout a budete muset vysvětlovat našim seniorům, že jim nebudete valorizovat důchody podle inflace, až budete muset zdůvodňovat, proč nebudou peníze na to, abyste kompenzovali nárůst cen potravin, plynu, vodného, stočného, dodávek tepla, nárůst nájemného ve valorizaci důchodů, a budete to odůvodňovat tím, že jste museli převést peníze do druhého pilíře na soukromé spoření, které ale bude nejvýhodnější pro lidi, kteří mají aspoň dvojnásobek průměrného platu. Jsem zvědav na vaše argumenty - jak se podíváte seniorům do očí a budete jim tímto způsobem od tohoto pultu argumentovat a vysvětlovat, že vláda nemá peníze, že není schopna zajistit dorovnání růstu cen prostě proto, že musí realizovat experiment s takzvaným druhým pilířem v rámci důchodového systému.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Votava. A pan poslanec Michalík byl dříve. Pan poslanec Michalík a pak pan poslanec Votava.
Poslanec Alfréd Michalík: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, začnu známým pořekadlem: Nechtěl jsem, musel jsem. Mám to štěstí nebo smůlu, že jsem byl členem pracovní skupiny, která byla u přijetí Mezinárodního měnového fondu asi před třemi týdny tady ve sněmovně, kde se v první části projednávaly problémy v rozpočtu a v druhé části problémy penzijní reformy. A po důkladném výkladu pana předsedy Vacka ze sociálního výboru, který zdůvodnil problematiku naší penzijní reformy, důvody, proč se do toho jde, jaké jsou současné výsledky na účtu a jak se chystá druhý pilíř opt-out, vážení přátelé, víte, jaká byla první otázka předsedy skupiny toho mezinárodního fondu? Tak proč děláte ten opt-out? Proč teď, když 40 mld. vám chybí teď a 20 vyvedete příští rok? Vždyť to je přece taková ptákovina! To sice neřekl on, to jsem řekl já. To je taková ptákovina, jakou jsme ještě neviděli.
Čili prosím vás, berte to jako vážné - vážné - varování i ze strany toho mezinárodního fondu. Nedělejme věci, které nám situaci v penzijních fondech ještě zhoršují. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Votava je další přihlášený do rozpravy. Prosím.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, vůbec je třeba si položit otázku, zda má smysl druhý pilíř, důchodové spoření, když tady máme penzijní připojištění. Dnes mají uzavřeno penzijní připojištění 4 mil. lidí, resp. jsou 4 mil. smluv, a průměrná úložka je 430 korun - opakuji 430 korun - měsíčně. Otázka je tedy, kolik lidí bude vůbec schopno spořit v tomto důchodovém pilíři, druhém důchodovém pilíři.
Když jsme projednávali tuto věc v rozpočtovém výboru, zástupci Ministerstva financí říkali 2,5 mil. lidí. Penzijní fondy dnes říkají 1 mil. lidí. Ale to je optimistická varianta. Pesimistická - 300 tisíc. Takže je opravdu třeba si položit otázku, kolik lidí vůbec je schopno spořit, když řada lidí žije od výplaty k výplatě. A je koneckonců spočítáno, že toto důchodové spoření se vyplatí pouze lidem, kteří mají nadprůměrné příjmy, mají příjem nad 40 tisíc korun měsíčně.
Otázka je také, zdali se vůbec někdy s těmi penězi potkají. To je věc, na kterou jsme tady již upozorňovali. A je třeba na ni upozorňovat stále. Rozhodnutí spořit v těch fondech, dávat tam své vlastní peníze, je věc, kterou nemohou nikdy změnit. Je to věc - musí tam prostě spořit až do důchodu. Nemohou tedy z toho v podstatě vystoupit. Je to takové dobrovolně povinné spoření.
Hovořili jsme tady i o tom, jaké jsou garance, protože stát toto spoření vůbec negarantuje. Jaké jsou garance, že se lidé s těmi penězi za 30, 35, 40 let vůbec setkají? A koneckonců máme příklady v Maďarsku, v Polsku atd., jak to může také dopadnout.
Takže já osobně smysl druhého pilíře nevidím. Nevidím v tom dobrou věc a myslím si, že minimálně je třeba druhý pilíř odložit tak, jak je v návrhu tohoto zákona. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak. Teď pan poslanec Vilímec se hlásí o slovo do probíhající rozpravy. Prosím, pane zpravodaji.
Poslanec Vladislav Vilímec: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já pouze zopakuji již ve své zpravodajské zprávě avizovaný návrh na zamítnutí tohoto tisku hned v prvním čtení.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Takže probíhá rozprava. Návrh na zamítnutí registruji. Pokud se do rozpravy už nikdo nehlásí, tak můžeme rozpravu zřejmě... Ještě pan poslanec Paroubek se hlásí krátce před ukončením.
Poslanec Jiří Paroubek: Já bych chtěl říci, dámy a pánové, že návrh, jak jej tady předložili sociální demokraté, považuji za logický a velmi dobře zargumentovaný, proto tady nebudu argumenty nějakým způsobem opakovat. Ale trošku mě zarazilo, s jakým klidem tady sedí pan předseda vlády. A to, že tady není ministr financí, mě mrzí.
Chtěl bych se zeptat jenom na jednu věc. Velmi často hovoříme o záležitostech veřejných financí, o skocích, které se bohužel stále nedaří nějak zkrotit, o narůstajícím deficitu, který už převyšuje 1 bil. 400 mld. korun. A myslím si, že také slyšíme o opatřeních vlády, která tato vláda připravuje v oblasti škrtů, v oblasti redukcí výdajů. To je všechno v pořádku. Ale tady mě chybí to zdůvodnění a rád bych ho slyšel od některého z představitelů vlády. Jakým způsobem budou řešit ten schodek v této oblasti, ten deficit 40 mld., který se objevuje právě v oblasti sociálního zabezpečení, nebo důchodového zabezpečení, abych byl přesný. Ty možnosti určitě vláda má. Musí se rozhodnout, kterou cestou chce jít. A mě by zajímalo, jak to vláda chce řešit a kdy to chce řešit. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Tady stále tedy ještě probíhá rozprava, ale nevidím už další přihlášky do ní, takže budu muset rozpravu ukončit. Já tady zagonguji, protože budeme muset hlasovat. Je tady návrh na to, abych vás odhlásil, takže vás zároveň všechny odhlašuji. ***