(11.50 hodin)
(pokračuje Bauer)
Na druhou stranu některé velké evropské země, jako je Francie, ten ratifikační proces už ukončily. Hlavní tahoun evropské ekonomiky, hlavní velmoc v rámci eurozóny - Spolková republika Německo - bude pokračovat v ratifikačním procesu v průběhu měsíce června. V současné době ratifikační proces dokončilo sedm členských států Evropské unie a předpokládá se, že v průběhu května a června by měl být ratifikační proces dokončen v ostatních členských státech.
Jak jste možná zaznamenali v důvodových zprávách, původní tento stabilizační mechanismus měl začít fungovat až od 1. 1. 2013, nicméně došlo k renegociaci této smlouvy a tento mechanismus by měl v případě, že bude ratifikován v jednotlivých státech, začít fungovat od 1. července letošního roku.
Já tady mám na závěr některé osobní názory, nedovoluji si vás tímto obtěžovat v rámci zpravodajské zprávy, a proto se, vážená paní předsedkyně, přihlásím ještě s krátkým doplněním do rozpravy, která bude následovat. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu zpravodaji Bauerovi. Otevírám rozpravu. Mám do ní zatím dvě přihlášky. Zeptám se pana zpravodaje Bauera, zda chce využít přednostního práva. (Posl. Bauer dává najevo, že nikoliv.) Nechce. Čili první dostává slovo paní poslankyně Váhalová, po ní je přihlášen pan kolega Viktor Paggio. Nyní tedy paní poslankyně Váhalová.
Poslankyně Dana Váhalová: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové, já si dovolím rekapitulaci po dvou zprávách od našich zpravodajů - zahraničního a evropského výboru.
O tomto vládním návrhu naše Poslanecká sněmovna již jednala a vyslovila předchozí souhlas s některými rozhodnutími, učiněnými v orgánech Evropské unie. Pro připomenutí, jednalo se o vyslovení předchozího souhlasu s návrhem rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro. V článku 136 Smlouvy o fungování Evropské unie se doplňuje nový odstavec, který zní - cituji: "Členské státy, jejichž měnou je euro, mohou zavést mechanismus stability, který bude aktivován v případech, kdy to bude nezbytné k zajištění stability eurozóny jako celku. Poskytnutí jakékoliv požadované finanční pomoci v rámci tohoto mechanismu bude podléhat přísné podmíněnosti." Na základě tohoto našeho předchozího souhlasu Česká republika mohla souhlasit s touto změnou a odpovídající rozhodnutí bylo přijato Evropskou radou na jejím zasedání, které se uskutečnilo 24. a 25. března 2011 v Bruselu. Toto rozhodnutí vstoupí v platnost po schválení všemi členskými státy Evropské unie.
V této souvislosti jsme požádáni vládou o vyslovení souhlasu s touto změnou. Schválení tohoto rozhodnutí vytváří důležitý základ pro fungování evropského stabilizačního mechanismu, který bude sloužit jako nezbytný nástroj k zajištění stability eurozóny. Celková hodnota tohoto mezivládního mechanismu bude 700 miliard eur a bude z něho možné čerpat maximálně 500 miliard eur, přičemž poskytnutí finanční pomoci bude podléhat přísné podmíněnosti.
Česká republika jako exportní země je velmi závislá na vývoji v Evropské unii. Každá nestabilita v eurozóně se přímo dotýká českého hospodářství a zaměstnanosti. Stačí si připomenout jenom to, že matkami nejvýznamnějších českých bank jsou nadnárodní banky z Belgie, Francie, Rakouska nebo třeba Itálie. V současné době pro Českou republiku fungování evropského stabilizačního mechanismu nepředstavuje bezprostřední finanční náklady. Ty nastanou, teprve až Česká republika přijme euro. Tento samotný proces bude každopádně vyžadovat pečlivou přípravu.
S ohledem na důležitost tohoto návrhu pro stabilitu eurozóny a hlavně České republiky tento návrh podpoříme.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji paní poslankyni Váhalové. Prosím pana poslance Viktora Paggia, který je dalším přihlášeným do rozpravy. Prosím, pane kolego.
Poslanec Viktor Paggio: Vážená paní předsedkyně, děkuji za slovo.
Dámy a pánové, v České republice i na výboru pro evropské záležitosti, kterého jsem členem, se v posledních dnech a týdnech intenzivně diskutovalo o dvou evropských dokumentech, které spolu úzce souvisejí. Je to fiskální kompakt neboli smlouva o rozpočtové odpovědnosti a evropský stabilizační mechanismus. Bohužel se často diskutovalo ideologicky, bez znalosti obsahu, a já si myslím, že hlavní poučení z krize evropských ekonomik, kterou procházíme, je, že ideologický přístup k technickým a ekonomickým otázkám selhal.
Já jsem odpůrcem přístupu České republiky k fiskálnímu kompaktu a jsem naopak příznivcem ratifikace evropského stabilizačního mechanismu, a nyní si krátce dovolím vysvětlit proč.
Pokud jde o finanční kompakt, tak ta architektura těchto smluv je stejná jako u ESM, to znamená jde o mezinárodní smlouvu, ovšem bez onoho můstku k Lisabonské smlouvě. Mění práva a povinnosti Evropské komise, Soudního dvora i mechanismy hlasování, tedy de facto mění primární právo. Ale o tom já zde mluvit nechci, já se chci věnovat obsahu, ne formě.
Obsah té smlouvy o rozpočtové odpovědnosti neboli fiskálního kompaktu se dá shrnout do jediného slova a tím slovem jsou škrty. Je to dost drsná neoliberální medicína, která žádá půl procenta strukturálního deficitu, schodku. Když se podíváme na to, jak nyní vypadají strukturální deficity v Evropské unii - já si dovolím zde ocitovat z dokumentu Parlamentního institutu, který jsme dostali na setkání s výborem pro evropské záležitosti Senátu -, když se podíváme na strukturální deficity v roce 2011 v Evropské unii - Rakousko minus 3,7, Francie minus 4,9, Irsko minus 10,5, Portugalsko minus 9,2, Slovensko minus 7,3. Jediné dvě země v Evropské unii, které mají nyní pozitivní strukturální deficit v eurozóně, jsou Finsko a Lucembursko.
Jinými slovy, co ta čísla znamenají. Ta čísla znamenají, že fiskální kompakt nebude dodržován. Nebude dodržován, je nesplnitelný. Jde spíše o otázku symbolické politiky, je to jakýsi telegram finančním trhům, uklidňující telegram, a i proto jsem neviděl a nevidím důvod, aby Česká republika jako nečlen eurozóny k němu přistupovala.
Velmi mě však znepokojila debata s fiskálním kompaktem spojená. Já jsem zaznamenal nebezpečnou tendenci a tou byla ostrakizace oponentů v evropských otázkách. Všichni, kdo slepě nepodepisují vše, co přijde z Bruselu, nebo teď už spíše z Berlína, jsou označováni za kazisvěty a protievropské zpátečníky. Koneckonců u fiskálního kompaktu byl proti Evropský parlament a ten myslím nikdo nepodezíráme z protievropskosti.
Byly dvě strany politické, které podporovaly fiskální kompakt, byla to TOP 09 a ČSSD. U TOP 09 je ta podpora logická, odpovídá to jejich politickému programu. U sociální demokracie byla podpora fiskálního kompaktu naprosto absurdní. Jak může strana, která vyznává svou vlastní, velmi zvláštní formu zastydlého keynesiánství, podporovat masivní škrty? Jak může ČSSD, která kritizuje tuto vládu už pouze za to, že zmírňuje tempo zadlužování, prosazovat pravý opak na evropské úrovni? Já to nevím, ty důvody jsem se nedozvěděl. Co jsem slyšel od lídrů ČSSD, bylo, že musíme zůstat v onom mlžném hlavním proudu integrace, ať už je to cokoliv. Ale nejpravděpodobnější a zároveň nejsmutnější varianta podle mě je, že ČSSD ví, že se musí šetřit, ale nechce za to nést odpovědnost.
Tak jako jsme při debatách o fiskálním kompaktu pozorovali rádoby proevropanství ČSSD, tak se nyní při projednávání evropského stabilizačního mechanismu aktivizovaly kruhy z opačného konce názorového spektra. To jsou ti zapálení protievropané a euroskeptici. Ti také postupují spíše ideologicky než věcně. Tendencí je ostrakizovat příznivce ratifikace a jejich vykreslování jako zrádců českých zájmů. ***