(12.20 hodin)
(pokračuje Babák)
Jsem přesvědčen, že půjde o úkol navýsost náročný a rozpočtově velice napjatý. Poslanecký klub Věcí veřejných zároveň postrádá jasnější spojení tohoto systému do principu rozhodování Evropské unie, do systému smluvních brzd a protivah. I to, že zástupci Evropské komise budou mít pouze pozorovatelský statut, je pro mě znepokojující. Upozorňuji, že vedení stabilizačního mechanismu bude složeno výhradně z guvernérů, z řad ministrů financí států eurozóny, kde hlavní slovo budou mít finanční ministři zastupující velké ekonomiky eurozóny, kdy jim k potřebné 80procentní většině postačí dohoda mezi největšími členy.
Podtrženo, sečteno, pro Českou republiku by dnešní souhlas mohl znamenat budoucí vyplacení až 40 mld. korun do ESM a poskytnutí záruky za dalších 310 mld. korun, přičemž Rada guvernérů by měla právo tuto částku navyšovat dle potřeby a omezení. Znovu opakuji: tento mechanismus nedefinuje žádnou horní mez závazků pro danou zemi, což ve světě aktuálního dění například v Řecku, ale i ve Španělsku mi přijde jako krajně nezodpovědné.
To jsou všechno důvody, proč poslanecký klub Věcí veřejných dnes tuto dohodu odmítne. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Slovo má předseda vlády Petr Nečas. Po něm je přihlášen pan poslanec Vít Bárta. Pane premiére, prosím.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, české přísloví říká: Opakování je matka moudrosti. Takže já si to dovolím znovu zopakovat.
Neschvalujeme přistoupení České republiky ke smlouvě o ustanovení ESM. Není tomu tak. Chci připomenout, že tuto změnu Lisabonské smlouvy schvalujeme proto, aby umožnila vytvoření a ústavní konformitu smlouvy o ESM, protože v některých členských zemích existují pochybnosti na základě konání jejich ústavních soudů, zda smlouva o evropském stabilizačním mechanismu je konformní s jejich ústavou. Proto je nezbytné změnit pouze velmi nepatrně Lisabonskou smlouvu.
O přistoupení k ESM - a ta debata by byla na místě - bychom jednali v okamžiku, kdy by se Česká republika rozhodla přistoupit do eurozóny. Tam by tato debata, slova, která tady řekla paní předsedkyně Klasnová, slova, která tady řekl pan poslanec Babák, byla legitimní. Teď je to my o voze, vy o koze. Já teď nebudu připomínat, že poslanci Věcí veřejných, když byl vyslovován předběžný souhlas Poslanecké sněmovny s tím, aby tato smlouva mohla být podepsána, hlasovali pro. Všichni. Bez toho bych totiž jako předseda vlády, bez tohoto předběžného souhlasu, nemohl souhlasit na Evropské radě s tímto textem. Takže nejde teď o nějaké špičkování, ale jde o určitou politickou konzistentnost. Jestliže jsem vyslovil předběžný souhlas s tím, že přesně tato věta má být změněna v Lisabonské smlouvě, tak je velmi podivné ve chvíli, kdy byla změněna, pro to nehlasovat.
Já chci připomenout, že pro tuto změnu článku 136 budou hlasovat i ty členské státy Evropské unie, které mají vyjednaný opt-out z eura, jako je Velká Británie, jako je Dánsko. I tyto státy budou schvalovat změnu tohoto článku, jenom proto, aby neházely klacky pod nohy členským zemím eurozóny. Neschválení této změny Lisabonské smlouvy neznamená, že zachráníme Českou republiku před nějakými finančními nároky. Ani omylem. Znamená to, že pouze hodíme ne klacek, ale celý snop klacků pod nohy našim partnerům v eurozóně. A bude to znamenat samozřejmě velmi významnou finanční a ekonomickou destabilizaci celé Evropské unie. Nezahrávejme si s tímto momentem. Stabilita eurozóny je i v našem zájmu, proto jsme souhlasili jako Česká republika se změnou Lisabonské smlouvy a proto také v tuto chvíli nediskutujeme o přistoupení k Evropskému stabilizačnímu mechanismu.
Je naprosto chybná a falešná teze, že hlasováním pro tuto změnu Lisabonské smlouvy nakročujeme ke schválení smlouvy o evropském stabilizačním mechanismu nebo o přistoupení k eurozóně. To je naprosto falešné. A důkazem je právě to, že schvalovat tuto změnu Lisabonské smlouvy budou právě i státy, které mají vyjednaný platný opt-out, jak jsem již řekl, jako je Velká Británie, jako je Dánsko.
Takže prosím vás velmi, paní poslankyně a páni poslanci, debatujme všichni o voze, nedebatujme teď někteří o voze a někteří o koze. Ta debata, která je tady vedena o finančních nákladech přistoupení k evropskému stabilizačnímu mechanismu, uváděla férová a korektní čísla. To nikdo nezpochybňuje. Ale tu budou vést naši následníci za osm deset let, pokud možná ve chvíli, kdy se bude přistupovat k eurozóně. Teď vedeme naprosto falešnou debatu, která se vůbec tématu tohoto bodu 45 netýká. Takže ještě jednou a opakovaně prosím, diskutujme všichni o voze. Ta koza nás čeká za osm až deset let.
Děkuji. (Potlesk koaličních poslanců.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní je přihlášen pan poslanec Vít Bárta, po něm pan kolega Pavel Bém. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vít Bárta: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já jsem pozorně poslouchal pana premiéra a myslím si, že si dovolím plagiovat jeho projev tím, že opakuje: opravdu je zapotřebí se řídit heslem opakování matka moudrosti. A dokonce je dobré se zastavit u teze, že si nemáme zahrávat se stabilitou Evropské unie, což jsou věty, které tady v Poslanecké sněmovně opakovaně zaznívaly mimo jiné právě na účet pana premiéra před několika málo týdny a měsíci.
Já si myslím, že je zapotřebí opravdu si ujasnit to, o čem dneska hlasujeme, a nevnímat farizejsky to, že se nás to netýká, že my jenom máme umožnit drobnou změnu, nepatrnou změnu, nepatrnou úpravu, jak tady řekl pan ministr Kalousek, a abychom nebránili v tomto směru těm, kteří chtějí nyní aktivně cosi v rámci eurozóny zpřísňovat a měnit. Nás se to nedotýká podle těch tezí, které tady zazněly. Ale to není pravda, že se nás to nedotýká.
Naopak to, že tady, jak řekl pan premiér, za osm deset let někdo po nás bude tady o těchto věcech rozhodovat - tak si řekněme upřímně, že tím, pokud dnes něco takového schválíte, schválíme, tak v momentu, kdy se to schválí, tak jim výrazně ztížíme to, o čem následně za těch osm let budou mít možnost rozhodovat. Je to něco jako další ustanovení a další přijetí ustanovení jakési předmanželské smlouvy, která za osm let poněkud výrazněji omezí možnosti toho, co můžeme vyjednat v rámci přijetí a přijímání eura. A naopak si řekněme, že se dostáváme do situace, kdy vlastní přijímání eura na základě stanovených a již přijatých podmínek není úplně jen spontánní náš proces rozhodování, ale že je to věc, která se dotýká vývoje české ekonomiky, která, pevně doufejme, nad hranicí možností jakýchkoliv vlád povede k tomu, abychom se přijetí eura blížili. A my se naopak můžeme dostat do paradoxní situace, kdy budeme velmi obtížně zdůvodňovat, proč to euro nechceme, když už bychom ho měli možnost přijmout. A to, co nyní bychom měli odsouhlasit, je jedna z těch věcí, která nám tu debatu za těch osm nebo deset let ještě výrazně ztíží. Jinými slovy řečeno, podepisujete závazek, omezujete možnosti vyjednávání těch, kteří o tom za osm až deset let budou rozhodovat. Taková je realita.
Stejně tak je dobré si připomenout to, že i dnes jsem přesvědčen, že tato vláda přistupuje k těmto dohodám pod tlakem obav z toho, jestli Brusel proplatí, nebo neproplatí miliardy, jestli se kontrolovat bude intenzivněji, nebo méně intenzivněji. A strach z oněch zavírání kohoutků peněz z Bruselu je realita toho, proč tady je tak velká ambice rychle všechno schvalovat.
Děkuji za pozornost. ***