(Jednání pokračovalo v 14.02 hodin.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dobrý den, dobré odpoledne. Právě se rozsvítila tabule, takže vás prosím, abyste se posadili. Tabule nám prozrazuje pořadí přihlášených. Takže poprosím paní poslankyni Miladu Emmerovou a připraví se poslanec Jan Chvojka. Takže prosím, paní kolegyně, máte slovo jako první odpoledne.
Poslankyně Milada Emmerová: Já děkuji, vážený pane místopředsedo. Vážení přítomní, nerada bych zde opakovala vše to, co už bylo řečeno, protože je to jistě možná únavné, nicméně významné. Ale přesto bych se chtěla věnovat některým okolnostem, které přivodila současná vláda, bohužel za naší účasti, i když jsme hlasovali proti. To ovšem už občané tak detailně nerozlišují a házejí nás všechny do jednoho pytle. Nejvíc mi vadilo, že vláda, která by měla zásadní změny přijímat v konsenzu s většinou obyvatel nebo jejich zastupitelů, tedy to jsme my, vlastně přijala některé normy díky drtivé většině koaličních poslanců, a přitom o spolupráci s opozicí na tak významné normě, jako je důchodová reforma, se začaly hovory až po přijetí tohoto zákona. To je jenom takový příklad toho, jak by se jednat nemělo.
Vláda představuje svoje nesváry a aféry na pokračování a jednotlivé ministry, zdá se, nespojuje vůbec nic, leda jen škrty. O týmové práci nelze hovořit vůbec. Je pozoruhodné, že současnou vládu kritizují i církevní hodnostáři. Cituji z dnešního Práva: "Politické elity, které mají jít příkladem, vykazují právě nyní velmi neuspokojivé morální kvality." Což jsou slova velmi silná, a to ze strany církevních hodnostářů, kteří jistě mají zájem na tom, aby byly schváleny církevní restituce.
Jak můžeme chtít, aby většina občanů chápala naše necitelné reformy - i když já se za ně nestavím a stejně jako moji kolegové z naší politické strany -, když se dozvídají téměř na pokračování ze sdělovacích prostředků, jak kradou různí Procházkové, ale i různá ministerstva, lobbisti, komunální politici, jak bují nekontrolovaně korupce, zatímco ti nejméně majetní si mají stále utahovat opasky?
Vláda vrství důvody, proč mají být nastolována takřka nehorázná opatření, která dokonce vedou k demontáži sociálního státu a všech jeho dříve stabilních vymožeností. O takzvané reformě zdravotnictví, kterou v roce 2006 zahájil ministr Julínek, bychom si mohli vyprávět jistě celé hodiny. Stačí jenom zmínka na konto takzvaných regulačních poplatků: nic neregulují, jen zvyšují spoluúčast skutečně nemocných, platících si dle zákona pojistné do balíku veřejného zdravotního pojištění.
V současné době je tendence k omezování dostupnosti zdravotní péče, ale přitom dostávám informaci, právě nedávno, jaké výběry pojistného zdravotní pojišťovny mají. Tak se ptám: Inspirovala nás zdravotní politika Slovenska zakládaná za pana ministra Zajaca v polovině minulého decenia? A tento pan ministr je nyní poradcem TOP 09. Takže důvodem reformy není nedostatek financí. Otázkou pak zůstává, kam tyto peníze přednostně putují.
A co ceny léků? Jak si s tím poradí důchodce s průměrným důchodem něco málo přes deset tisíc korun, když má platit za lék předepsaný lékařem čím dál tím větší sumy? Rozmýšlí se, zda jít do samoobsluhy, kde zjišťuje, jak je zdražené jídlo, anebo pro potřebný lék. Ptám se: Není tím vším nastolena nepřímá eutanazie? Je známo, že pokroky ve zdravotnictví prodlužují střední délku života a že přibývá seniorů. Oba typy péče v rámci zdravotně-sociálního systému by měly být tedy rovnovážné, neboť zachování sociálního zdraví u seniora udává teprve ten pravý smysl jeho delšímu životu. Jen tak může aktivně stárnout, jak je vyhlášeno Evropskou komisí pro tento kalendářní rok.
Co pro to dělá tato vláda? Škrtovou politikou ohrožuje sociální péči již zařízenou, ale v žádném případě nepřispívá k jejímu žádoucímu dalšímu rozvoji s ohledem na demografické údaje. A dále: Cožpak nám není známo, jak přibývá procento sebevražd? A jde o převahu mužů po padesátce, což je zcela jiný údaj ve srovnání s údaji z poslední čtvrtiny dvacátého století. Tady jsou zřejmě příčiny sociální: dopad nezaměstnanosti a v tomto věku i nezaměstnatelnosti s rozpadem rodin pro nastupující beznadějnou situaci v chudobě.
Mám upřímný strach, aby nebyl předložen návrh na eutanazii přímou. Vždyť západně od nás je zákonem povolena a v nizozemském Haagu je od 1. března letošního roku provozována v domácím prostředí. Stačí si ji objednat a lékař se sestrou se dostaví. Takové opatření při pokleslé morálce v naší společnosti si nedovedu vůbec představit. Vedle peněz byl byly kradeny i lidské životy.
Jistý náběh na tento nápad spatřuji v přijatém paragrafu v zákoně o zdravotních službách pod názvem "dříve vyslovené přání". Jeho nedávný výklad v denním tisku ponechávám mimo diskuzi, to bych vás příliš zdržela, přitom nechci tento nesmysl nikterak propagovat. Jako lékařka mám však hlavně obavy, že v nemocnici bude muset být v nepřetržitém provozu zaměstnaný renomovaný právník a možná ne jediný. Jinak se totiž nemocní, jeho bližní i zdravotník dostávají do soukolí právních norem s naprosto nejistým výsledkem. Kdo je vlastně vinen tím, že zemřel člověk, který si nikdy nic takového nepřál, například nebýt resuscitován?
Chtěla bych říct, že kvalitu práce koaliční vlády dokladují především některé návrhy zákonů nebo jejich novel. Takovým zákonem byl zákon o Úřadu práce. A o jeho účinnosti a de facto deorganizaci víme své a dostáváme o tom i zprávy jednak z ministerstva, ale poněkud odlišné zprávy z periferie - z jednotlivých úřadů práce.***