(11.50 hodin)
Poslankyně Dana Váhalová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, úvodem svého vystoupení bych chtěla říci, že vnímám potřebu vyřešení problému majetkových nároků církví a otázky dalšího financování církví formou dlouhodobé dohody mezi státem a církvemi. Dle mého názoru církve hrají důležitou roli v naší společnosti a byly po 25. únoru 1948 beze vší pochybnosti poškozeny, jak už to bylo uvedeno v prvním čtení tohoto připravovaného zákona. Avšak rozsah majetku, který se má vydávat, není přesně určen a nemá tak být údajně učiněno ani před přijetím zákona. Předkladatelé dále nechtějí nic měnit ani na vyplácených částkách určených těmto náboženským sdružením.
Dle názoru odborného tisku rozsah nahrazovaného majetku katolické církve je dokonce mnohem vyšší, než uváděl arcibiskup Beran v roce 1948 v souvislosti s revizí první pozemkové reformy, kdy uskutečňoval soupis tohoto majetku za účasti církve. Pokud je to pravda, zákon tak může následně otevřít prostor k soudním sporům.
Navrácení církevního majetku se řeší prakticky od listopadu 1989, tedy skoro dvacet let. Podíváme-li se však do historie, není to zas tak dlouhá doba. Nedávno jsme si připomněli 450. výročí obnovení Pražského arcibiskupství v roce 1562. To se uskutečnilo po 140 letech od husitských válek, přičemž k částečnému odškodnění a majetkoprávnímu vyrovnání po obnovení arcibiskupství došlo až po sto letech v 17. století.
(Odmlka - v sále je hluk.)
Je zřejmé, že toto téma patřilo vždy k těm složitějším v našich dějinách, a jak je vidět, platí to stále.
Je nutné si uvědomit, že výsledkem jednání by měla být oboustranná spokojenost a základ pro harmonický vztah mezi církvemi a naším státem. Návrh zákona však vyvolal značné nepochopení a odpor ve společnosti. V současnosti jsou realizována a připravována opatření postihující především střední vrstvy, důchodce, zdravotně postižené, rodiny s dětmi, studenty, přičemž ze státního rozpočtu mají být do budoucna poskytovány značné částky církvím, které sice proklamují, že mají o osud těchto sociálních skupin starost, ale vůbec jim nevadí fakt, že se zmenší majetek státu, z jehož výnosů mohou být uvedené skupiny podporovány.
Dle tohoto zákona se očekává, že bude vydán majetek v hodnotě 75 miliard korun a finanční náhrada bude činit 59 miliard korun. Celkově se jedná o 134 miliard korun. Při započítání předpokládané inflace 2 %, při vyplácení 59 miliard náhrad po dobu třiceti let pak dopad na státní rozpočet bude 78,9 miliardy korun. To znamená, že celková částka kompenzací bude představovat více než 150 miliard. V této souvislosti a s ohledem na hospodářskou krizi si položme otázku: Máme na to v současné době finance?
Nedávno byla publikována předpověď vývoje evropské ekonomiky v roce 2012 z pera Evropské komise, kde se dočítáme o krizích českého rozpočtu. Cituji: "Na rozpočtové odhady se vztahují dvě hlavní rizika. První z nich se vztahuje ke spolufinancování projektů z evropských fondů. Jelikož platby z fondů byly dočasně pozastaveny z důvodu nesrovnalostí, nelze vyloučit, že některé probíhající projekty budou muset být zcela financovány z národních zdrojů, které by mohly vést ke zvýšení schodku veřejných financí. Druhé riziko se týká finančních dopadů zákona o odškodnění církví, které se v současné době projednává v parlamentu. Jeho schválení by mohlo vést k jednorázovému zvýšení všeobecného schodku veřejných financí ve výši přibližně 1,5 % HDP."
Odhaduje se, že pokud rozpočet nezíská prostředky Evropské unie, může vzrůst jeho schodek až na 3 %. Pokud k tomu přidáme výše uvedený dopad restitucí, může dále vzrůst o dalších 1,5 %. K tomu je třeba přidat stagnaci ekonomik a nejistotu v eurozóně. V případě negativních událostí by mohl deficit dosáhnout z dnes předpokládaných skoro tří procent až dvojnásobek a možná i více. I tento krátký výčet ukazuje, že v současné době na významné finanční odškodnění církví prostě finance nemáme.
Co se týká samotného vydání majetku, obávám se možných nesrovnalostí a potíží. V rámci jednání zemědělského výboru jsme měli možnost diskutovat s představiteli katastrálního úřadu také o vydání majetku církvím. Bude to velmi náročná záležitost - časově, personálně i finančně.
Další otázkou, o které se nehovoří, je že hlavní část majetku se vrací do rukou katolické církve, a přitom český stát nemá se Svatým stolcem uzavřenou smlouvu a Česká republika je dle odborníků jedinou evropskou zemí s převážně katolickou tradicí, která nemá vztahy s Vatikánem upraveny dohodou. Domnívám se, že nejprve by měl parlament jednat o této smlouvě, která upravuje naše vztahy se Svatým stolcem, a teprve následně o restitucích.
Cílem těchto majetkových opatření má být budoucí odluka církví od státu. Zkušenosti ze států střední a východní Evropy, které takové opatření provedly, však svědčí o opaku. Církve tam nadále požadují od státu příspěvky na opravu církevních budov jako kulturních památek. Předkladatelé neuvádějí žádný stát západní Evropy nebo amerického kontinentu, kde by se uskutečnila odluka podobnou cestou, jakou jde tento navrhovaný zákon.
Vládní koalicí je odmítán požadavek, aby o takovém zásadním majetkovém zásahu zatěžujícím stát na dvě generace rozhodli občané v referendu. Přijetí zákona může zvýšit sociální napětí ve společnosti, a může tak dlouhodobě poškodit i náboženská sdružení, která tento dar na úkor občanů získají.
Smlouvy mají být nevypověditelné a ani parlament, který vzejde z budoucích voleb, nebude mít právo na těchto závazcích něco měnit.
Na základě všech těchto skutečností nemohu podpořit navržený zákon jako celek, ačkoliv je možné podpořit pozměňovací návrhy mých kolegů, a to zejména týkající se vypuštění paušální finanční náhrady.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď je tady pan poslanec Jandák.
Poslanec Vítězslav Jandák: Dámy a pánové, vážený pane premiére, pane předsedající, já chtěl bych říci jen pár slov, protože moc času nemám.
Víte, v úvodu snad pro kolegy po pravici - jsem věřící člověk a svatbu jsem měl v roce - poslouchejte dobře - 1980 v kostele a drží to dodnes. Ale mám pocit, že přesvědčovat přesvědčené nemá smysl. Vy jste se o něčem přesvědčili a vlastně tím, k čemu nás dneska, tu Sněmovnu, chcete dotlačit, je to, že ve výsledku zlikvidujete církve v České republice. Já doufám, že si to uvědomujete.
Pane kolego Bendo, já vím, že jste také věřící, ale na prvním místě praktik podle vašich připomínek, jak slyším. Víte? (Potlesk a smích.)
Takže mně jde o jednu věc - jestli si uvědomujete, že i země, jako je Francie, a víme, jaká je tam úroveň víry v Boha a jaký je tam počet věřících, i tato zem přistoupila na model kooperativní. To je model, v kterém žijeme teď! A vy toto chcete do budoucna odtrhnout a církve pustit v plen a nechat je zlikvidovat! Nevím, jestli je to správné.
Z toho důvodu nebudu hlasovat pro ten váš zákon. Děkuju vám.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Otto Chaloupka a pak Jiří Paroubek. Prosím, pan poslanec Chaloupka.
Poslanec Otto Chaloupka: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, máme před sebou návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Tento návrh je zcela legitimní a naprosto nezpochybnitelný, avšak způsob provedení je špatný a navrhovaný zákon má celou řadu rizikových nedostatků. Podotýkám, že tento svůj názor a tyto své argumenty hlásám od samého počátku projednávání tohoto návrhu. ***