(12.00 hodin)
(pokračuje Chaloupka)
Připomínám, že napravení křivd způsobených minulým režimem, tedy i křivd způsobených církvím, podpořím v co největším rozsahu, ale musí jít o nápravu poctivou, spravedlivou, transparentním způsobem. Uvědomme si, že zde mluvíme o nevratném procesu, o procesu, který nastaví vztah mezi státem a církvemi, ale i mezi veřejností a církvemi na další desetiletí. Zvažujme tedy všechny argumenty obzvlášť bedlivě a s velkou vážností.
Z tvrzení odborníků k otázce církevního narovnání jasně vyplývá, že tímto zákonem spojujeme hrušky a jablka. Vyjádřeno slovy jednoho z našich předních odborníků, spoluautora naší ústavy prof. Václava Pavlíčka - cituji: "Je historickou skutečností, že mnohý majetek církvím nikdy nenáležel, ale církev byla pouze jeho správcem, čímž tento zákon spojuje dvě věci. Křivdy způsobené komunisty s údajnými křivdami způsobenými v době první republiky, kdy byla provedena odluka církve od státu."
V této souvislosti je potřeba ukázat na fakt, že obdobné způsoby odluk a principiálního rozdělení odpovědnosti světské a odpovědnosti náboženské probíhaly od druhé poloviny 19. století do 30. let 20. století po celé Evropě. Neboli, dámy a pánové, netvařme se, že postavení církví v Československu za první republiky bylo unikátní či nemělo v zahraničí obdoby.
Proč stát přistupuje k církvím oproti restituentům z 90. let značně exkluzivně a majetek katolické církve neúměrně nadhodnotil? Tím jen dává prostor pro další křivdy a vleklé spory. Uvědomme si, že není přece možné napravením jedné křivdy působit další. Pravidla při navracení majetku musí být stejná už kvůli udržení vážnosti státu a autority církví. Jde mi o to, aby byla garantována stejná pravidla jako v rámci narovnání v 90. letech, to znamená skrze jasný výčet vráceného majetku, důkazní břemeno vlastnictví majetku na straně církví, tedy nikoliv na straně státu, včetně jasných právních garancí a neprolomení stávající a historické legislativy. Rovněž nevidím jediný důvod pro osvobození církví od daňové povinnosti, a to jak od daně z převodu nemovitostí, tak z případného dalšího prodeje navráceného majetku.
Znovu opakuji, jde o nevratný krok, který bude mít zásadní majetkové a právní dopady pro společnost. Česká veřejnost na počátku 21. století si stejně jako církev zaslouží principiální, férové a transparentní řešení a to současný vládní návrh rozhodně nenaplňuje. Je důležité si uvědomit, že ti, kdo vás vyslali do Sněmovny, dámy a pánové, tedy veřejnost a voliči, jsou také ve velké většině proti tomuto způsobu řešení. Bible říká, že děti nenesou vinu za hříchy svých rodičů. Nemáme tedy nést vinu za skutky svých předků, ale dnes naším rozhodnutím můžeme zadlužit naše děti za křivdy údajně způsobené našimi předky.
Vážené poslankyně a poslanci, v uplynulých asi třech měsících jsem s mnoha z vás mluvil o nyní projednávaném zákonu. Naprostá většina z vás mi potvrdila, že tento zákon v předkládané podobě není možné schválit. Někteří mi řekli, že je jakýkoliv zákon lepší než žádný zákon, z čehož jsem usoudil, že ani vy s předkládanou verzí nesouhlasíte.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, žádám vás, abyste o tomto zákonu hlasovali podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, tak jak vám přikazuje ústava, tak jak po vás vyžadují vaši voliči. Já budu první, kdo bude protlačovat napravení co největšího množství křivd způsobených minulým režimem, ale musí to být, jak jsem řekl, uděláno transparentně, musí to být uděláno čistě a musí to být uděláno tak, aby nebyly způsobené další křivdy.
Děkuji vám za pozornost a věřím, že budete svůj hlas vážit velmi odpovědně, jako byste hlasovali o svém majetku. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Další je pan poslanec Jiří Paroubek a připraví se Vladimír Koníček.
Poslanec Jiří Paroubek: Dámy a pánové, já bych se rád také zabýval, a velmi podrobně, tím návrhem zákona a řeknu otevřeně, že mé vystoupení se skládá ze dvou částí. Jednak z té úvodní části, kde budu hovořit svými slovy, a z té druhé části, kde použiji významnou část z článku profesora Václava Pavlíčka, kterého považuji za nejvýznamnějšího žijícího ústavního právníka u nás. Ne toho dnešního článku, který je v Právu a který je jen tak mimochodem mimořádně zajímavý a který jenom doplňuje argumentačně v mnohém to, co budu používat z toho jeho nedávného článku, který vyšel 18. 4.
Dnes tady projednáváme vládní návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, tedy ovšem především s církví katolickou. Jak už Národní socialisté v prvním čtení vyjádřili ústy Jiřího Šlégra i mými, předložený návrh zákona neodráží politický a celospolečenský konsenzus, který by takovéto typy zákona měl provázet, dále není dobře připraven a současná ekonomická situace země není taková, aby se mohlo reálně uvažovat o jeho přijetí. Připomínám, že rozsah majetku, i když ty odhady se mohou různit, se pohybuje v odhadní hodnotě někde kolem 120 miliard korun, a pokud jde o tu finanční náhradu, tak ta se má během příštích 30 let pohybovat podle zatím neznámé výše úrokové míry mezi 90 až 100 miliardami korun. Navíc celá koncepce tohoto zákona je zcela chybná, takže není možné chyby předkladatele napravit pozměňovacími návrhy.
To, co považuje vláda za naturální restituci, není ve skutečnosti naturální restituce. I kdybychom nyní už pominuli tu skutečnost, že se církvím, tedy především církvi římskokatolické, mají vracet, či spíše darovat věci, které nikdy nebyly jejím vlastnictvím tak, jak vlastnictví chápeme dnes a jaké parametry má mít církev k nabytému majetku, tak je třeba znovu připomenout, že způsobem upraveným v návrhu zákona se taková restituce uskutečnit nemůže. Celá procedura vydávání nemovitostí, jakou zákon navrhuje, je naprosto nevyhovující. Nikdo není schopen říci, co se vlastně bude vydávat, jakým způsobem bude u těchto ohromných hodnot stát zajišťovat kontrolu, kromě snad schvalování dohod pozemkovými úřady, což lze považovat za formalitu.
Finanční náhrady jsou veřejnosti vládou a médii předkládány zkreslujícím způsobem jako konečné částky vyplývající z § 15 odst. 1 návrhu, aniž by se jakýmkoliv způsobem prezentovala skutečnost, že podle § 15 odst. 5 se po vyplacení první splátky výše nesplacené částky finanční náhrady každoročně zvýší o míru roční inflace. My poslanci sice o této skutečnosti obecně víme, ale nikdo z nás není schopen konečné číslo alespoň přibližně stanovit a není to zjevně schopno říci ani ministerstvo financí či kultury. Církve mají dostat finanční náhrady podle způsobů výpočtů zcela odlišných a daleko výhodnějších než restituenti, fyzické osoby, které také utrpěli křivdy přinejmenším srovnatelné s křivdami, které postihly církve. Tito občané, restituenti, dostali podle vyhlášky Ministerstva financí z roku 1988 za metr čtvereční mnohonásobně méně, než mají nyní dostat církve, resp. církev katolická. Navíc finanční náhrady pro církve jsou stanoveny podle zcela nejasných výpočtů a tyto výpočty jsou ve skutečnosti rozdílem dvou odhadnutých a nedefinovaných hodnot. ***