(17.30 hodin)
(pokračuje Braný)
Podobnou situaci přitom EU zažila již v roce 2008, určitě si pamatujete někteří, kdy růst cen potravin nakonec vystřídal prudký růst cen pohonných hmot. Francouzský prezident Sarkozy tehdy přišel s nápadem na pozastavení výběru DPH u paliv, avšak narazil u ostatních členských států, které jeho nápad odmítly právě s odvoláním na závěry jednání ministrů financí z Manchesteru z roku 2005.
Závěr je samozřejmě jednoznačný. My máme jedinou možnost, jak to ovlivňovat, a to je otázka těchto daní, a to jak DPH, tak spotřebních. A pochopitelné je při vládním tažení, kdo výš z hlediska DPH a jak se to upraví, tak proti tomu najednou je tu návrh, který vlastně jako by hatil tuto snahu o zvyšování těchto daní.
Jak to jinak ovlivňovat? Je tam možnost, jestli se nepletu, z hlediska vlády jedině cenovým moratoriem třeba na půl roku. Ale nepředpokládám, že k tomu by se odhodlala vláda v této situaci, ale ta možnost tady je a vláda ji má, ale o té se zatím nijak nehovoří. Cenovou regulaci jsme využívali léta na jednu komoditu, a to bylo na ceny léků, jestli si pamatujete, a to jenom ve smyslu ani ne tak ceny, ale kotovaného kurzu dolaru, podle kterého se přepočítávaly ceny, a dlouho jsme ho drželi na hranici 35 korun 30 haléřů, byť dolar už dávno byl pod 30 korun a byly z toho miliardové rozdíly, ale to je už za námi a dnes se to řídí také nějakým jiným způsobem, ale přesto je tu tato možnost. Tak to je jediná možnost, kterou bychom to mohli ovlivnit.
Proto si myslím, že je třeba pustit toto do dalšího čtení, jinak se nám to tady s určitým nábojem populismu bude objevovat stále a odpověď bude nejednoznačná zrovna podle toho, v jaké se cítím pozici a v hledání jakoby nějakého řešení, které přinese určitý příjem nebo určitý efekt podle toho, na čí straně zrovna momentálně stojím.
Proto bych opravdu ještě jednou, kolegyně a kolegové, doporučoval vaší shovívavost nebýt tak semknuti koaličně a opozičně a tady udělat tu dobrou vůli a ukázat, že chceme i před občany o tom šířeji diskutovat a hledat možné pozitivní dopady do života našich občanů, a tím pomoci řešit mnohde už tu tíživou situaci. A říkám, nejde jenom o společnosti, které se zabývají přepravou nákladů.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Mám tady omluvu z jednání paní poslankyně Kristýny Kočí, která se omlouvá od 18.30 z důvodu pracovního jednání.
Prosím, pan poslanec Milan Urban má slovo.
Poslanec Milan Urban: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, kolega Braný, ač ho považuji za ekonoma, tak tady použil trochu více politických slov. On říkal tomuto návrhu populismus a říkal, že návrh podáváme podle toho, jestli jsme v opozici, nebo momentálně v nějaké vládní odpovědnosti. Přestože podporuje tento zákon, tak těmito slovy mu spíš škodí. Já se pokusím to vysvětlit.
Když mluvil o tom, že kdysi to předkládala Občanská demokratická strana a já, respektive sociální demokracie byla proti, tak to, pane kolego prostřednictvím předsedajícího, a vy to dobře víte, bylo v jiné situaci. To nebylo ve chvíli, kdy Česká republika měla nejdražší cenu za litr nafty a nejdražší cenu za litr benzinu, tedy nedávalo to ekonomickou logiku jako teď. Principem této novely není populismus. Principem je podívat se na to zdravým a selským rozumem. Jestliže cena nafty v Německu, v Rakousku, v Polsku, na Slovensku, v Maďarsku je dražší než v České republice díky vysoké spotřební dani v České republice na tyto produkty, tak to přece je na zvážení. Českou republikou projede hodně kamionů a i tuzemští dopravci nakupují naftu za hranicemi, mají nádrže na 1000, 1200, 1500 litrů. Česká republika přichází o peníze a přitom trápí své firmy a své spoluobčany. V tom je princip a logika tohoto návrhu.
Mimochodem, pravá podstata, proč je tu dramatický koaliční nesouhlas, vládněkoaliční nesouhlas, je to, že Ministerstvo financí nechce připustit chybu. Ministerstvo financí vytahuje z nějakého šuplíku čísla, která tady prezentoval pan zpravodaj, ale já bych chtěl, aby Ministerstvo financí k těm číslům dalo analýzu, ať ji pošle na Vysokou školu ekonomickou na Národohospodářskou fakultu k oponentuře, pak můžeme o těch číslech seriózně diskutovat. Ale aby někdo na Ministerstvu financí říkal, že to bude minus 15 mld. pro rozpočet České republiky, a nepodložil to jediným analytickým výpočtem, jediným seriózním dokladem, tak tomu, vážení kolegové, prostě věřit nemohu. Tohle nefunguje.
No pak dovolte ještě dodat jednu věc. Na každých sto litrů prodané nafty, vytočené nafty v České republice je doprovodná tržba pět korun, na každých sto litrů benzinu je deset korun. Mám na mysli bagety, nápoje atd. Když si to přepočtete těmi biliony litrů - biliony ne, ale přepočtěme si miliardami litrů -, tak to jsou slušné doprovodné tržby. Představte si za tím pracovní místa, představte si, že bagety musí někdo vyrobit, musí je tam dovézt, a představte si tedy i slušnou zaměstnanost včetně samozřejmě příjmů státního rozpočtu v doprovodných tržbách. Ale to bych se pouštěl do nějakých možná pro vás zbytečných detailů, protože někteří, zdá se, jste politicky odvážně rozhodnuti na základě rozhodnutí svých politických sekretariátů a vedení poslaneckých klubů, takže co vám jiného zbývá, i když si možná myslíte to samé co já, než hlasovat pro zamítnutí této normy.
Ale když se tak stane, pojďte udělat jednu věc. Pojďte udělat dohodu, že se k tomu vrátíme - a vrátíme se k tomu brzy. A vy, vládní poslanci, budete chtít po svém ministru financí, ať vám ta čísla doloží, ať je dá k oponentuře Vysoké škole ekonomické, Národohospodářské fakultě, nebo někomu jinému. Pojďte debatovat o tom, co říká váš ministr průmyslu a obchodu - snižme spotřební daň. Protože on tomu rozumí stejně tak jako já, že to má ekonomickou logiku a že je to správné manažerské rozhodnutí, a dodává k tomu, že můžeme vedle uvažovat o zvýšení mýtného, což já považuji za určitě názor hodný nějaké solidní, relevantní ekonomické diskuse.
Takže prosím o to, nepolitizujte to zleva ani zprava. Není to nic populistického, je to opravdu manažerské rozhodnutí, které přispěje státnímu rozpočtu - jestli dvě miliardy, nebo čtyři, pojďme si to počítat a dokazovat. Přispěje ke konkurenceschopnosti českých firem a přispěje samozřejmě i domácnostem, a jak jsem říkal, nejenom těm, které mají auta, protože některé firmy samozřejmě započítávají tento výdaj do ceny, ty, které si to mohou dovolit, ty, které například neexportují, ale prodávají nějaké potraviny nebo spotřební zboží na českém trhu, zboží krátkého použití.
Já bych se rád skutečně chtěl dopracovat k tomu, že na Ministerstvu financí se počítá a přemýšlí, a ne že Ministerstvo financí, protože udělalo chybu, tak se snaží chybu nepřiznat a trochu nebo trochu dost přenášet určitou ideologii do této Poslanecké sněmovny, do stranických sekretariátů a do vedení jednotlivých klubů. ***