(11.50 hodin)
(pokračuje Němcová)
Zahajuji hlasování číslo 244 o námitce, která byla vznesena paní poslankyní Klasnovou, pokud se týkalo vyhlášení přestávky na poradu poslaneckého klubu Občanské demokratické strany. Ptám se, kdo je pro tuto námitku. A kdo je proti?
Hlasování číslo 244, přítomno 141, pro 65, proti 71. Námitka přijata nebyla.
Budeme tedy hlasovat nyní o návrhu, který byl procedurálním návrhem. Vznesl jej pan poslanec Michal Babák. Navrhuje, aby bylo odročeno nebo přerušeno... Pardon, žádost o odhlášení. Paní kolegyně Pecková se hlásí? (Ne.)
Pan kolega Michal Babák navrhuje, aby byl přerušen projednávaný bod, tedy bod číslo 80, sněmovní tisk 580, ve třetím čtení do 5. 9. letošního roku.
O tomto procedurálním návrhu rozhodneme v hlasování, které ponese pořadové číslo 245. Toto hlasování zahajuji a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti tomuto návrhu?
Hlasování číslo 245, přítomno 137, pro 66, proti 71. Návrh přijat nebyl.
Slovo v rozpravě dostává paní poslankyně Dana Váhalová. Prosím. - Pan kolega Tejc má slovo s přednostním právem.
Poslanec Jeroným Tejc: Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, já jsem rád, že jsme byli schopni vyřešit hlasováním tuto otázku. Ale k tomu, co říkala paní předsedkyně Němcová, že bychom se měli řídit zákony, těmi pravidly, která jsou schválena. Já jsem rád, že jsme k tomu dospěli nakonec všichni, protože i rozhodnutí Ústavního soudu v době, kdy se tady hlasovalo o reformách a kdy byla porušena práva opozice a nebyl respektován zákon, svědčí o tom, že ne všichni jsme vždy těchto pravidel dbali. (Velký potlesk poslanců levé části Sněmovny.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Paní poslankyně Dana Váhalová, prosím. A po ní je přihlášena paní poslankyně Milada Halíková.
Poslankyně Dana Váhalová: Děkuji za slovo, paní předsedající. dámy a pánové, ve svých předcházejících vystoupeních jsem se soustředila zejména na finanční otázky a úvahu, zda má český stát v současné době na finanční vyrovnání s církvemi finance. Má být vydán majetek v hodnotě 75 mld. korun a finanční náhrada 59 mld. korun. Celkově se jedná o 134 mld. korun. Při předpokládané inflaci 2 % při vyplácení 59 mld. náhrad po dobu třiceti let pak dopad na státní rozpočet bude 78,9 mld. korun. To znamená, že celková částka kompenzací bude představovat více než 150 mld.
V záplavě čísel se však do jisté míry zapomíná také na samotný vztah mezi církvemi a státem. Tento zákon radikálně mění i tento vztah. V preambuli je uvedeno - cituji: "Veden snahou zmírnit následky některých majetkových a jiných křivd, které byly spáchány komunistickým režimem v období let 1948 až 1989, vypořádat majetkové vztahy mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi jako předpoklad plné náboženské svobody a umožnit tak obnovením majetkové základy církví a náboženských společností svobodné a nezávislé postavení církví a náboženských společností, jejichž existenci a působení pokládá za nezbytný prvek demokratické společnosti." S citací až po část náboženské svobody souhlasím. Ale co se týká dalšího textu, myslím si, že by si zasloužil mnohem větší pozornost a diskusi.
Podle tohoto zákona vlastně dochází k postupné odluce církví od státu. Pro představu: odluka církve od státu znamená rovnoprávné postavení všech existujících církví a náboženských společností. Ty jsou pak úplně autonomní, samostatné a nezávislé na státu. Myslím si, že by se vztahy mezi církvemi a státem měly vytvářet formou kooperace založené na oboustranně výhodné spolupráci státu a církve. Tento model zajišťuje rozvoj náboženské svobody, uznání církví po stránce právní i v rámci její vnitřní autonomie. Církve se důležitým způsobem podílejí na rozvoji mnohých oblasti veřejného života, kde je jejich činnost prospěšná i pro stát: charita, vzdělávání, zdravotnictví, armáda, vězeňství. Tyto vztahy mezi státem a církvemi jsou v důležitých otázkách regulovány konkordáty a smlouvami s církvemi. Tento stav kooperace je oboustranně prospěšný jak pro církve, tak pro stát. Vždyť stát i církve jsou tu pro lidi. K zemím s tímto modelem se řadí skoro všechny státy Evropské unie, např. Německo, Rakousko, Belgie.
Nelze opomenout, že pokud dojde k úplné odluce státu od církve, tak zároveň reálně hrozí nebezpečí, že některé církve mohou v budoucnu z různých důvodů o tento majetek i přijít. To může ohrozit existenci zejména menších církví. Už v Rakousku-Uhersku církevní majetek podléhal státnímu dohledu, přičemž důvodem tohoto opatření byla snaha státu, aby se nezmenšoval a sloužil kultovním a obecně prospěšným účelům. Domnívám se, že by navrhovaný zákon neměl také opomíjet tento fakt a dohled nad vydávaným majetkem.
Zvolený způsob finančních kompenzací, náhrad po dobu třiceti let, považuji za diskutabilní, problematický a především bez podpory široké veřejnosti. Přikláním se proto, než dojde k celospolečenské diskusi a shodě, zatím spíše k průběžnému financování.
Ostatně tímto způsobem řešili v historii restituce i samotní katoličtí habsburští panovníci. Největší zásah do majetku církve v českých zemích proběhl v době husitských válek, kdy většina nemovitého majetku církve byla zabrána husitskou šlechtou. Když po roce 1620 požádala katolická církev o vydání veškerého nemovitého majetku zabraného v období husitských válek, tehdejší císař Ferdinand II. její požadavek zamítl. Později bylo dohodnuto, že stát bude odvádět církvi část spotřební daně ze soli pražskému arcibiskupství na podporu činnosti katolické církve v Čechách, nikoliv na Moravě. Církev se na druhou stranu vzdala svých restitučních nároků. Dovolím si připomenout, že i první Československá republika ustoupila od původní představy o odluce státu od církve.
S odkazem na historické zkušenosti a tradice nepodporuji v současnosti úplnou odluku státu od církve a preferuji kooperační model spolupráce. Pokud je mi známo, ani na Slovensku se o odluce církve od státu v současné době neuvažuje. Stát by se neměl zříkat odpovědnosti za zajištění relativně stejných podmínek pro všechny církve k jejich činnosti a toho, aby se jejich majetek nezmenšoval a sloužil kultovním a obecně prospěšným účelům. Koneckonců na zachování většiny tohoto majetku jako kulturní památky stát přispívá.
Vzhledem ke skutečnosti, že tento zákon může přinést do budoucna mnoho nových situací a problémů, i vzhledem k jiným restitučním nárokům v kontextu rovného přístupu je důležité získat podporu, porozumění a konsenzus ve společnosti - nejenom v úzkém kruhu společnosti. V tomto návrhu zákona je totiž zakódována nerovnost v tom, že např. fyzické osoby - restituenti museli svá práva k majetku prokázat a doložit.
V současné době hluboké světové finanční krize a úspor ve státním rozpočtu, kdy v České republice přibývá rodin a seniorů ohrožených chudobou, kdy klesá nejenom ekonomika, ale i vzdělanost, nemohu zákon o vyrovnání s církvemi v takovém rozsahu, jak je předkládán, podpořit. Navrhuji vrátit zákon zpět do druhého čtení. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji paní poslankyni Váhalové. Slovo má nyní paní kolegyně Milada Halíková, po ní je přihlášen pan poslanec Václav Votava. ***