(12.00 hodin)
Poslankyně Milada Halíková: Vážená paní předsedkyně, kolegyně, kolegové, dovolte mi úvodem říci, že je určitě dobře, když stále více občanů a občanských iniciativ se obrací na poslance v souvislosti s právě projednávanými zákony. Ohlas, pokud jde o sněmovní tisk 580, kterým projednáváme vládní návrh zákona o církevních restitucích, je z pozice občanů a občanských iniciativ doslova masivní. Názory přicházejí od lidí věřících, příslušníků různých církví a náboženských společností i od spoluobčanů bez vyznání.
Výzvy k tomu, abychom jako poslanci hlasovali proti návrhu zákona v podobě, jak je předložen, jsou doprovázeny různým zdůvodněními, různým názory. Mnohé jsme slyšeli, nebudu je opakovat. Snad jenom pro příklad jedno zdůvodnění, ve kterém autoři uvádějí - cituji: "Pokud Poslanecká sněmovna předložený návrh zákona schválí v podobě, jak je předložen, bude to stát každého občana, včetně nemluvňat a důchodců, 160 tisíc korun v době, kdy se nebývalým tempem zvyšují životní náklady, omezují sociální dávky, snižuje valorizace důchodů, narůstají náklady na zdravotnictví, na léky, na pobyt ve zdravotnických zařízeních, uvažuje se o zavedení školného atd. atd."
Jako poslanci Moravskoslezského kraje, ze kterého pocházím, jsme byli v jiném vyjádření upozorněni na skutečnost, že budou-li vydány i pozemky tak, jak je v návrhu zákona uvedeno, pak se dotknou tzv. restituce plochy představující 50 % rozlohy Beskyd a Jeseníků. Podotýkám, že tento údaj je přímo od církevních kruhů, že jsem ho nikde jinde nevyčetla ani si nevymyslela.
Ve výčtu nových nespravedlností ale nechci pokračovat. Jenom zopakuji, že právě tyto obavy z nových nespravedlností a nových křivd vedou k názoru a přesvědčení na zamítnutí tohoto zákona.
Z místa, kde teď stojím, byli několikrát poslanci za KSČM doslova okřiknuti, aby raději mlčeli, nebo se dokonce vzdali hlasování o tzv. církevních restitucí. Kolegové z ODS a TOP 09 to zdůrazňovali s poukazem na historii. Myslím si ale, že skutečnou příčinou takovýchto výzev není historie, ale současnost. Vládní koalice si je vědoma, že většina občanů, jak potvrzují výzkumy veřejného mínění, je proti takto pojatému daru církvím, a to především církvi katolické. Pravice proto opakovaně odmítá referendum, v němž by se občané mohli vyjádřit, protože zřejmě předem považuje toto referendum za prohrané.
Nepodařilo se vám, vážené kolegyně a kolegové z vládních stran, přesvědčit obyvatele této země, že tzv. vyrovnání s církvemi je připraveno spravedlivě. Ano, podle mého názoru odmítavý postoj občanů je dán především pocitem nespravedlnosti, který nevyplývá pouze z dnešní ekonomické situace země, ale provázel by tento návrh i v době, kdy bychom se, náhodou, snad, mohli radovat z růstu hospodářství a vyšší zaměstnanosti.
Častým argumentem pro to, aby Sněmovna hlasy vládní koalice tento návrh schválila, je to, že se kolem majetku církví přešlapuje už 22 let. Jenže řada našich spoluobčanů to chápe spíše jako protiargument proti této podobě daru, nikoliv restituci. Je zřejmé, že především katolická církev chtěla získat velký majetek již delší dobu, a občané se proto opakovaně ptají: Proč jste nepřipravili jasné podklady - proč si je tedy církev nepřipravila - pro to, co jí skutečně patřilo např. k datu 25. února 1948, tedy nikoliv pouze to, co spravovala? Jak to, že místo výčtu pozemků a budov s doloženým vlastnictvím, a to jak těch, které by bylo možné vydat, tak i těch, za něž se má poskytnout určitý způsob náhrady, se hovoří o jakémsi algoritmu vypočítávání celkové konečné částky? Jak to, že místo výčtu majetku byla zvolena jakási metoda, o jejíž výhodnosti lze s úspěchem pochybovat?
Mlžení, že kdyby dohoda nebyla, stálo by to stát, tedy každého našeho občana, mnohem více, je, mírně řečeno, nedůvěryhodná.
Problém, s nímž se vláda potýká, tedy není vystupování komunistů ve Sněmovně, ale především většiny občanů, že nejde o restituce, ale o nespravedlivě nadhodnocený dar církvím, zejména církvi katolické.
I na jednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj - a zkuste si, kolegové z vládních lavic, sáhnout do svědomí, proč jste nehlasovali ani pro přikázání předlohy k projednání tomuto výboru, přesto tedy jsme o něm hovořil - a zaznělo opakovaně, že za nespravedlivé považují občané především nadhodnocení náhrad za zemědělskou a lesní půdu, která nebude vydána. V diskusi se poukazovalo také na to, že fyzickým osobám při restitucích nikdo nezohlednil, že nemohly na pozemcích po desetiletí samostatně hospodařit. A to nechci podrobně rozebírat otázku, která tady mnohokrát zazněla, že za spornou považují i mnozí odborníci uváděnou celkovou rozlohu těchto pozemků.
Nechci zastírat, že na odmítavém postoji části občanů vůči tomuto vládnímu návrhu se projevuje i obrovské a narůstající zklamání. Po roce 1989 v rozbouřené době změn a nejistoty někteří hledali jistotu novou. Kostely se tehdy zaplnily. V Praze na Letenské pláni kromě zvědavců vítaly papeže i tisíce lidí, kteří chtěli nalézt jakési morální zakotvení. Brzy se ale dočkali rozčarování, protože už tehdy se začalo hovořit o tom, že především katolická církev chce hlavně majetky. Schválil se ale výčtový zákon, který, až na známou chybu v nové budově Národního divadla, byl tehdy ve veřejnosti chápán jako zajištění prostor pro činnost. Rozladění vzbuzovaly zprávy, v nichž se hovořilo o rušení třeba sociálních ústavů a o komerčním pronajímání takto vydaného majetku.
Po těchto zkušenostech se vláda ani nenamáhala vysvětlit občanům, zda při jednáních zohledňovala, co církve pro svou činnost potřebují. Za další nespravedlnost je tedy považováno, že na startovní čáře už čekají firmy i jednotlivci, kteří se těší na skvělý obchod s darovaným církevním majetkem.***