(15.10 hodin)
(pokračuje Parkanová)
Součástí povinností ve vnitroresortním připomínkovém řízení je přitom i posouzení účelnosti a efektivity nákupu. Nikdo z uvedených organizačních složek neměl připomínku k ceně. Teprve po tomto projednání byla smlouva i s cenou projednána a jednohlasně schválena vládou, což je orgán, který je nadřízený jak Ministerstvu obrany, tak Ministerstvu financí.
A zde mi dovolte malou odbočku. Ze zákona byl v tomto kontraktu povinný prostředník. Tím prostředníkem je firma Omnipol. Ministerstvu obrany bylo již v průběhu vyjednávání známo, že jeho marže bude okolo 3,5 % z celkového objemu zakázky. To nelze považovat za nějak přemrštěnou výši. Zbytek ceny zaplatila Česká republika konsorciu EADS. Toto konsorcium je vlastněno německou a francouzskou vládou. Já tuto informaci uvádím proto, abych vyloučila, nebo se pokusila vyloučit různé mediální spekulace o obří odměně prostředníka.
Cenu jsme tedy posuzovali, jak jsem uvedla, velmi důkladně a policie to ani nerozporuje. V čem tedy podle policie spočívá ona nedostatečnost posouzení ceny. Jednoznačně ne v tom, že bychom ji na Ministerstvu obrany nebo ve vládě nedostatečně posuzovali, ale v tom, že toto posouzení neproběhlo formou externího znaleckého posudku. Na takový postup jako jediný správný v žádosti o vydání policie několikrát odkazuje, aniž by však policie doložila, z jakého ustanovení zákona vychází a o co jej opírá. Ve skutečnosti totiž žádný zákon takovou formu posouzení nenařizuje, a to dokonce ani v případech, kdy je posouzení ceny podle zákona o majetku státu potřebné. Jinými slovy, nikde v zákoně není uvedeno, že by takové posouzení mohl udělat pouze příslušný znalec. A právně pochybné je rovněž další tvrzení policie - opět budu citovat: "Pokud je znaleckým posudkem zjištěno, že cena pořizovaného majetku není obvyklá, je možno zajistit ve veřejném zájmu u Ministerstva financí souhlas s cenou vyšší." Přestože s tímto tvrzením nesouhlasím, že u letounů CASA lze stanovit obvyklou cenu a tuto musí stanovit příslušný znalec, pořád platí, že pokud obchod včetně smlouvy s uvedenou cenou schválí vláda, což se také stalo, tak toto rozhodnutí má vyšší právní sílu, než kdyby ji odsouhlasilo pouze Ministerstvo financí.
Tím se dostávám k právnímu posouzení otázky, zdali v tomto případě mohlo dojít k porušení povinnosti řádně spravovat majetek. Policejní orgán porušení této povinnosti dovozuje z porušení zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky. Podle jeho názoru nebylo postupováno v souladu s § 12 odst. 4 a 5 tohoto zákona. Já tyto odstavce ocituji:
Odstavec 4. Při úplatném nabývání majetku lze sjednat cenu pouze do výše rovnající se ocenění tohoto majetku podle zvláštního právního předpisu. Ve veřejném zájmu může Ministerstvo financí dát předchozí souhlas ke sjednání ceny vyšší. To platí obdobně, je-li majetek nabýván v dražbě.
To není náš případ.
Odstavec 5. Pokud sjednaná cena překročí výši přípustnou podle odst. 4 a nejde přitom o nabytí majetku v dražbě, je dohoda o ceně neplatná v rozsahu rozdílu, o který sjednaná cena příslušnou výši překročila. Je-li úplatné nabytí majetku předmětem veřejné zakázky podle zvláštního právního předpisu, platí odst. 4 pouze v případě - a teď, prosím, pozor - má-li být smlouva uzavřena na základě výsledku jednacího řízení bez uveřejnění.
A tady musím uvést krátkou, stručnou reakci. Smlouva na nákup letadel CASA nebyla uzavřena na základě výsledku jednacího řízení bez uveřejnění, i kdyby to napsalo stonásobně víc redaktorů, než se doposud stalo. Byla uzavřena na základě § 18, tedy výjimky ze zákona, což je úplně jiné ustanovení tehdejšího zákona o veřejných zakázkách, a proto se na ni odst. 4 a povinnost sjednat cenu pouze do výše rovnající se ocenění tohoto majetku uplatnit nedá. A dále: Zvláštním právním předpisem, o kterém se hovoří v odst. 4, se rozumí zákon č. 151/1997 Sb.,, o oceňování majetku, kde je základní postup oceňování uveden v § 2 odst. 1. Majetek a služba se podle něj oceňují obvyklou cenou, pokud tento zákon nestanoví jiný způsob oceňování. Obvyklou cenou se pro účely tohoto zákona rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, případně obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění.
Jak jsem uvedla, že se jedná o ty tři kumulativní podmínky, které všechny musí být splněny najednou, což u vojenského materiálu, tedy ani u letounů CASA ani letounů L-159 není možné.
Závěr můj a všech právních posudků, které mám k dispozici, je jednoznačný. Povinnost vypracovat znalecký posudek na cenu jsem neměla, protože to postupem podle zákona není možné. Často je možné slyšet, že na tuto věc mohou být různé právní názory. Ano, vždy se v médiích objeví právníci, kteří bez znalosti reálií řeknou, že ministr je odpovědný za své jednání, že musí nakládat s majetkem státu s péčí řádného hospodáře apod. Ale to přece nikdo nepopírá. Takové tvrzení není ani v rozporu s právními expertizami, které obvinění policie odmítají. Jde o to, že policejní obvinění vychází z chybného a účelového tvrzení, že jsem nesplnila povinnost, kterou jsem neměla, a údajnou škodu určuje na základě posudku, který nemůže být objektivní. Pokud totiž posudek na cenu v tomto případě nelze zpracovat, pak ani posudek, který si policie zadala u firmy American Appraisal, nelze brát vážně, protože jeho zpracovatel nemohl mít dostatek informací. Z těchto důvodů nemohl být vypracován v souladu se zákonem o oceňování majetku, a nelze jej tedy považovat za důkaz předražení nákupu.
Na závěr mi dovolte několik poznámek. Jedna je k opakujícím se zprávám o tom, že armáda letouny CASA nechtěla a na tehdejšího náčelníka Generálního štábu byl vyvíjen nátlak, aby jejich nákup podpořil. Jak víte, s mým obviněním tato věc nijak nesouvisí, a proto jen velmi stručně.
Já nevím, jestli na něj byl vyvíjen jakýkoliv nátlak. Zato však vím, že k nákupu vydal celou sérii kladných stanovisek, vydal expertní posudek. V médiích dementoval všechny zprávy, že je snad proti, a svůj postoj stvrdil i na vládě, kde se smlouva schvalovala a generál Picek ji osobně podpořil. Pokud nejednal v souladu se svým názorem, pak je mi líto. Ale nejsem to já, kdo nebyl v takovém případě člověkem na svém místě. Mně osobně se se svými pochybnostmi nikdy nesvěřil. Na kolegiu Ministerstva obrany, které nákup schvalovalo, jsem se všech přítomných dotazovala, zda s nákupem souhlasí, a současně jsem je upozornila, že v případě jakýchkoliv vyjádřených pochybností návrh do vlády nepředložím. Všichni přítomní nákup podpořili.
Druhá poznámka se týká tvrzení, že pokud nebudu vydána, nebude moci být kauza CASA náležitě vyšetřena. To je přece naprosto skandální přikývnutí teorii, že mám být obviněna z nesmyslných trestných činů jen proto, aby se policie přes mé stíhání dostala k rozkrytí jiné trestné činnosti jinými pachateli. Jinak takovému názoru rozumět nelze. ***