(16.40 hodin)

 

Poslanec Jiří Paroubek: Vážený pane místopředsedo, vážený zbytku vlády, dámy a pánové, především mimo rámec svého připraveného projevu bych chtěl říci k vystoupení pana ministra financí Kalouska, že jakkoliv s ním nesouhlasím vlastně v žádném aspektu, s kterým tady vystoupil, tak musím říci, že můj respekt mají lidé, kteří projevují politickou odvahu, byť, znovu opakuji, mám názor jiný, a lidé, kteří nehodí své blízké spolupracovníky přes palubu za pár desítek minut.

Žijeme, dámy a pánové, ve zvláštní době. Český parlamentarismus zažívá skutečnou zatěžkávací zkoušku. Vlastně jsem již ztratil přehled o tom, kdo z členů Sněmovny už byl v tomto volebním období vydán světské spravedlnosti k trestnímu stíhání.

Není jistě v této Sněmovně člověka, aby se jej tak či onak nedotklo projednávání záležitosti Davida Ratha. Musím říci, že některé otázky, které jsem položil při jednání Sněmovny o Davidu Rathovi, mně dosud nebyly zodpovězeny. Ptal jsem se zejména, proč paní předsedkyně Sněmovny akceptovala svým rozhodnutím vzetí do vazby Davida Ratha policií prakticky okamžitě poté, co obdržela od dozorující státní zástupkyně žádost o jeho vydání. Tedy ve 23 hodin onoho 14. května, tedy dvě a půl hodiny poté, co byl David Rath zatčen policií. Mé otázky tehdy byly, zda a s kým, přesněji s kterou kapacitou na ústavní právo, uváděl jsem příkladmo dvě, prof. Pavlíčka a prof. Gerlocha, se paní předsedkyně radila, nežli ke svému jednoznačnému rozhodnutí došla. Protože paní předsedkyně stále mlčí, nezbývá, nežli konstatovat, že své turborozhodnutí zřejmě odvinula od své intuice a nepotřebovala ani využít 48hodinovou dobu, kterou ze zákona má k prozkoumání celé záležitosti. Ptal jsem se rovněž na to, zda paní předsedkyně Sněmovny nebo někdo jiný z vysokých ústavních činitelů státu - uvedl jsem explicitně premiéra a ministra vnitra - věděl předem o akci policie a státního zastupitelství vůči Davidu Rathovi. Odpovědi jsem se dosud nedočkal. A tak nezbývá, nežli předpokládat, že celá věc byla tak průzračně jasná, že jasnější už ani být nemůže.

Ve své interpelaci na minulé schůzi Sněmovny jsem se zeptal pana ministra vnitra jen tak mimochodem, kolik stály ty policejní manévry, kde snad chyběla jenom ponorka na Vltavě, pokud by ji policie měla ve výbavě. Dozvěděl jsem se, že to bylo 41 tisíc. Byla to opravdu cena hodná Policie ČR. Gratuluji panu ministrovi.

Ale pokud je celý případ Davida Ratha opravdu tak jasný, nechápu to současné váhání orgánů činných v trestním řízení. Očekával bych, že David Rath bude velmi rychle postaven před soud, a bude-li mu prokázána vina, i odsouzen. Připomínám, že tím důvodem pro obvinění ze strany policie a státní zástupkyně měla být údajně korupční stavební zakázka na rekonstrukci buštěhradského zámku. Důkazy pro policii a státní zastupitelství přece musí být hračkou. Pro jistotu připomenu také svá slova na trvale nepřítomného ministra vnitra Kubiceho. Připomněl jsem mu pseudokauzy biolíh, Budišov, ta se velmi podobá Buštěhradu, smutně proslulou tzv. Kubiceho zprávu a Věru Jourovou, nehynoucí pomníky politického fanatismu a zneužití policie. Připomínám, že všichni obvinění v těchto kauzách byli dříve či později v tichosti osvobozeni. Tedy bez pozornosti předtím velmi agilních médií. A Věra Jourová dokonce obdržela na české podmínky nebývale vysoké odškodnění 3,5 mil. Kč za nezákonnou vazbu. Chápu, že je to panu ministrovi dnes líto, jak říká v rozhovorech spřáteleným novinářům, pochopitelně zcela neinvestigativně vedených. I slza, pochopitelně krokodýlí, mu možná tu a tam ukápne.

Považoval jsem za velmi potřebné říci tato slova právě při projednávání kauzy paní místopředsedkyně Sněmovny. Požádat o to, aby mě nenutila k rozhodnutí její záležitosti. Myslím, že by pro nás všechny bylo nejlepší a nejčistší, abychom od paní místopředsedkyně slyšeli, že se sama vzdává poslanecké imunity, tohoto středověkého přežitku, který, když přijde do tuhého, vůbec nic neznamená. V tomhle souhlasím s panem ministrem Kalouskem a měli bychom asi s tímto přežitkem udělat rychlý proces.

Chci také říci, že paní místopředsedkyni vůbec nepřeji, aby skončila v cele sousedící s celou Davida Ratha. Lidsky je to pro mě velmi, velmi nepříjemná představa. Paní místopředsedkyně se sice o mně zejména ve volební kampani v roce 2010 vyjadřovala velmi nepěkně, ale to pro mě nehraje žádnou roli. Musím však vyjádřit jasně svůj názor. Ať se paní místopředsedkyně neurazí, není v tom nic osobního.

Vlasta Parkanová se především nikdy neměla stát ministryní obrany. Bylo to tehdy ještě za koaliční lidovou stranu, to dnes vidím jako důležité připomenout, protože lidovci po ozdravném pobytu mimo Sněmovnu chtějí zpátky, chtějí mimochodem také mimořádné volby. Vlasta Parkanová problematice národní bezpečnosti, nebo chcete-li resortu obrany, nerozumí. Stala se jen jakousi stínující ministryní v čele ministerstva. Zkrátka její jmenování bylo zcela neodpovědné, odpovědnost nesou lidovci a premiér Topolánek.

Už se ovšem v politice pohybuji příliš dlouhou dobu, abych dobře chápal, že Vlasta Parkanová je pouhým zástupným terčem v jiné hře. A k tomu česká média náhle ztratila zbytky své investigativní schopnosti, tu zřejmě vyčerpala analýzou údajně početných přítelkyň Davida Ratha, proto o tom zarytě mlčí. Tím terčem je vláda Mirka Topolánka jako celek. Šlo-li opravdu při nákupu letounů CASA o selhání, a pokud se potvrdí předpoklad policie, že nákup letounů CASA českou armádou byl předražen o 658 milionů Kč, je politická a morální odpovědnost Topolánkovy vlády a jejích jednotlivých členů naprosto jasná. Můžeme jistě dlouho debatovat o tom, jak policie, nebo spíše její odborný posudek, došla k této sumě, ale myslím si, že stejně tak jako posuzování viny a neviny je to především věc soudu. Ale vlastně také všechny další parametry této koupě rozvíjené v té souvislosti v českých médiích se ukázaly jako fantaskní, vysněné, vlastně jen marketingové. Už to například vypadalo, že ihned po koupi a převzetí letounů CASA opustí naše depozita letouny L-159, aby mohly křižovat španělské nebe. Španělské nebe však bylo o tento div české techniky, jak jinak, ochuzeno. Slyšeli jsme tehdy i jiné nesmysly o přednostech koupě letounů CASA. Vše bylo časem jinak, a často úplně jinak.

Co mě ovšem po letech mimořádně pobuřuje, je to, že Topolánkova vláda rozhodla o nákupu letounů CASA na svém úplně posledním zasedání, tedy těsně předtím, nežli neslavně zmizela v propadlišti dějin. Pokud i současné vládě servilní Kubiceho a Lessyho policie došla k názoru, že nákup letounů byl předražen o neskutečných 658 milionů Kč, nějak tak to asi může být. Chci v tuto chvíli vidět a slyšet českého politika a novináře, tedy pokud má alespoň zbytky soudnosti, který by po této zdrcující zprávě ještě někdy psal o tom, že pád Topolánkovy vlády byl cosi nepatřičného, co se nemělo stát. Kdyby pro to nebyl žádný jiný pádný důvod, jako že jich pro skončení života Topolánkovy vlády byla celá řada, tak tento jediný důvod by byl dostačující.

Morální a politickou odpovědnost za přijetí rozhodnutí nese celá vláda, tedy nejen poslankyně Vlasta Parkanová. Nejen hlavní persony této vlády, pánové Topolánek, Nečas, Schwarzenberg či Kalousek, ale i ti různí Liškové. Překvapují mě, jen tak mimochodem, dnes silná slova předsedy Strany zelených na adresu současné pravicové koalice. Vždyť se jako ministr a předseda jedné z koaličních stran podílel na tomto smutném byznysu. Má tedy tunu másla na hlavě. Ale také další páni ministři - Vondra, Pospíšil. Média by neměla trpět amnézií. Kocáb - ten stále vyhlašuje další a další comebacky, jenom nevíme, jestli do showbyznysu, nebo do politiky, anebo mu to možná splývá.***




Přihlásit/registrovat se do ISP