(16.50 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Dámy a pánové, pochybuji však, že by existoval nějaký paragraf trestního zákona, jenž by umožnil obvinit vládu jako celek. Místopředsedkyně Parkanová je tak v prvé řadě beránkem božím, který snímá hříchy tohoto světa, tedy přesněji hříchy Topolánkovy vlády.
Přes všechno lidské pochopení vůči obviněné kolegyni si neumím představit, že by národně socialističtí poslanci hlasovali pro její nevydání. Pokud budou koaliční poslanci hlasovat jinak, bude to jen další důkaz o jejich mravní zchátralosti. Pro mě to nebude nová zpráva.
V závěru svého vystoupení chci ještě jednou zopakovat: Nejde mně, dámy a pánové, v této věci o odvetu za nějaká příkoří z minulosti jako možná některým jiným. Prostě si myslím, že středověké instituty typu poslanecké imunity do dnešního světa již nepatří, a to ani tehdy, máme-li pochybnosti a může-li snad tento institut někdy sloužit dobré věci.
Děkuji za pozornost. (Slabý potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Nyní pan poslanec Otto Chaloupka. Připraví se Petr Skokan.
Poslanec Otto Chaloupka: Pane předsedající, dámy a pánové, lidé se mě často ptají, jestli mě ještě baví být politikem. A já jim odpovídám, že se snažím zůstat obyčejným člověkem, občanem, snažím se nestat politikem, funkcionářem. Protože když se z člověka stane politik, já si myslím, že přestane vnímat věci tak, jak jsou, přestane rozumět lidem, tedy lidem, občanům s malým "l". (Veselost v sále.) Ale pokud zůstávám běžným člověkem, asi nedokážu rozumět politikům, jejich konání, nedokážu rozumět politice. Proto bych se rád zeptal těch, kteří jsou politiky, hlavně bych se chtěl zeptat vedení strany TOP 09, kdo je to ministr, kdo má být ministrem.
Řeknu vám, jak to vidím já, občan. Podle mě musí ministr splňovat minimálně jednu ze dvou základních podmínek. První podmínka. Musí být opravdovým odborníkem na problematiku, kterou se dané ministerstvo zabývá. Pak může dělat správná rozhodnutí, za která nese následně plnou odpovědnost. Druhá podmínka. Musí být dokonalým manažerem, který se dokáže obklopit opravdovými odborníky, kteří mají jeho plnou důvěru a které coby ministr-manažer řídí a podle jejichž odborné expertizy rozhoduje a za tato svá rozhodnutí je opět plně zodpovědný. Pokud ministr nesplňuje ani jednu z těchto základních podmínek, pak zcela logicky nemůže správně rozhodovat. Je řízen a manipulován jinými osobami, či dokonce zájmovým skupinami, je v jejich rukou a stane se obyčejným bílým koněm. Ale ani to jej nezbavuje zodpovědnosti za činy a rozhodnutí, která coby ministr učinil.
Ministerstvo obrany nakoupilo pro plánovaný účel nepotřebná letadla, a to i proti vůli svých vojenských odborníků, navíc za částky, které vysoce přesahovaly běžnou cenu, nepotřebná letadla, která občas přepraví nějaké koně, gorilu nebo poslance a senátory. Vedení TOP 09 tvrdí, že tehdejší ministryně není zodpovědná za tento obchod, protože šlo o rozhodnutí vlády, tedy kolektivní rozhodnutí. A tady se dostávám k mé laické otázce: Proč tedy máme ministry? Z logiky vedení TOP 09 je nepotřebujeme, může rozhodovat nějaký kolektiv, pár lidí, kteří bez jakékoliv zodpovědnosti rozhodnou o nákupech, o investicích bez ohledu na to, jestli jsou potřebné nebo výhodné. Jen tak, prostě proto, že to jde. Proč tedy neušetřit pár drobných, proč utrácet peníze za ministry, náměstky, personál, budovy? Vždyť je to naprosto zbytečné. Zrušme úplně ministerstva, dejme veřejné peníze na jednu hromadu, a když bude potřeba nějakému kmotříkovi přispět na živobytí, pár vyvolených se sejde, kolektivně rozhodnou o několikamiliardové investici, nikdo jim do toho nebude kecat a všechno půjde jako po másle. Pokud ovšem nebude vyrabované celé Česko nebo to, co z něj zbylo. Pak se kolektiv sebere, odjede do svých rezidencí v zahraničí na své jachty a tady ať už si s tím někdo láme hlavu, potrestáme nějakého úředníka z přízemí, který ani vlastně neví, která bije. Dvě desetiletí to takhle fungovalo a byl klid. Národ nadával, mocní budovali, investovali a začali se cítit neohroženě. Arogance a drzost panstva rostla. A najednou se vyvoleným někdo začne vrtat do kšeftů. To by se mělo zastavit.
Kolegyně, kolegové, pokud dnes umožníme zastavení vyšetřování této kauzy, spadneme zpět do doby před dvěma lety a všechno půjde dál po starém. Pěkně a v klidu tu bude vládnout několik neohrožených mocných a nikdo se neodváží jim do toho mluvit. Dnes nerozhodujeme jen o paní místopředsedkyni Parkanové, ale také o legitimitě našeho systému a odpovědnosti mocných. Hlasujeme rovněž o principu nakládání s veřejnými penězi a dosavadní praxi na resortu obrany. Dnes máme možnost potvrdit platnost jedné krásné moudrosti, která zní: Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, ať se ucho utrhne. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Petr Skokan je další přihlášený a pak ještě Stanislav Polčák. Vojtěch Filip počká.
Poslanec Petr Skokan: Dobré odpoledne, milé kolegyně, vážení kolegové, pane předsedající. Já vám velice děkuji za udělení slova, ale já jsem chtěl mluvit především k lidem, kteří tady dnes nejsou, a to mě mrzí. My projednáváme takovou složitou věc, která se dotýká Ministerstva obrany, ale ministr obrany tu není. My projednáváme takovou složitou věc, která se dotýká ministra vnitra, ale on tu není. Já jsem chtěl svůj projev zaměřit na pana ministra financí, ale on tuto není.
Takže já vám děkuji za udělení slova, ale počkám v této diskusi, buď až tady bude aspoň pan ministr financí, abych mu mohl sdělit svůj názor, pokud ho vůbec bude zajímat, anebo se omlouvám, že jsem vás zdržoval. Děkuji. (Veselost v sále.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Rozumím. Vysílám tedy výzvu do kuloárů, jestli v nich není někde přítomen ministr, kterého se to týká, kterýkoliv. (Veselost v sále.) Přivítali bychom, kdyby přišel, protože já se celkem ztotožňuji s panem poslancem, že bych také uvítal, kdyby se účastnili jednání Sněmovny v tomto bodě.
Můžeme jít dále. Pan poslanec Stanislav Polčák je další přihlášený do rozpravy. Teď vidím poslední na tabuli.
Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem samozřejmě vyčkával toho, jestli některý z členů vlády dorazí, či nedorazí, nicméně pokud zatím nedorazí, tak si dovolím vyplnit čas této ctěné Sněmovny pár slovy, která možná nebudou tak vtipná, jak je zde předznamenával můj kolega Otto Chaloupka, nicméně alespoň bych částečně takto veřejně odůvodnil, jak budu hlasovat v případě žádosti policie o vydání paní místopředsedkyně Vlasty Parkanové.
Já se přiznám, že celou tuto kauzu podle mého názoru provází řadu mýtů. Myslím si to obecně. Je to i o volebním programu TOP 09 a Starostů pro tyto sněmovní volby v roce 2010, protože se musím přiznat jaksi z vnitrostranické debaty, že já jsem to byl, kdo byl neúspěšný v tom, abychom prosadili do našeho volebního programu právě výrazné omezení nebo zrušení imunity pro sněmovní volby v roce 2010. To znamená, pokud někdo hovoří o tom, že ve volebním programu TOP 09 a Starostů pro volby 2010 bylo výrazné omezení nebo zrušení imunity, tak tomu tak nebylo. Nic takového tam nenajdete. Ale je ovšem pravdou, že naše strana prosazovala a i hlasováním myslím prokázala při kompromisní novele Ústavy, že považuje imunitu za přežitek.
Já se přiznám, že jsem v této věci prosazoval možná poněkud hujerovský přístup a že můj názor se změnil zejména po kauze pana kolegy poslance Humla a pana kolegy Chaloupky. Já nechci připomínat, jak to bylo v případě kauzy pana poslance Humla, ale musím se mu takhle veřejně omluvit alespoň v tom slova smyslu, že jsem tehdy hlasoval bez rozmyslu pro jeho vydání, protože on je dneska neustále považován za toho, který měl nějaké problémy s policií, a málokdo se doví to, že v té kauze, která proběhla, došlo ke zproštění jiného znalce. On tehdy nakonec vydán nebyl, nicméně je neustále médii označován za jakéhosi problematického poslance. A já osobně si myslím, že právě toto poškození jména je potom důsledek procesů, které následují v rámci stigmatizace, která se projeví již jen podáním žádosti o vydání daného poslance. ***