(17.20 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Pan premiér, když hovořil o ratingu, o tom, že Česká republika má dobrý rating, zmínil výhled stability bankovního sektoru. Já myslím, že to je dobrá poznámka. A je dobré si uvědomit, proč je bankovní sektor v České republice stabilní. Proto, že ho vlády sociální demokracie v letech 1998 až 2003 stabilizovaly. Dnes jsou české banky stabilní. Ony prošly stabilizací za vlády sociální demokracie, kdy byly na pokraji krachu. ODS se bude muset do konce své existence stydět za to, co se tady dělo v 90. letech. Za kuponovou privatizaci. A do konce své existence se bude muset stydět i za to, v jakém stavu předala bankovní sektor první sociálně demokratické vládě. My jsme banky stabilizovali, ale nebylo to zadarmo. Stálo to stovky miliard korun, které musely být vynaloženy na stabilizaci bankovního sektoru, a my jsme si na to nepůjčovali u žádných mezinárodních institucí, platili jsme tyto náklady prostřednictvím Konsolidační banky ze státního rozpočtu a rozložili jsme je v horizontu několika let. Proto i v době růstu ekonomiky o šest procent měl stát deficit, který se ve dvou letech pohyboval kolem sta miliard korun. Třetina z této částky byly náklady splátek za konsolidaci bankovního sektoru. Ale já jsem rád, že jsme to udělali, protože to podpořilo českou ekonomiku. A nedokážu si představit, kdyby naše vlády nestabilizovaly banky, co by se dělo dnes na pozadí dluhové krize a světové finanční krize. To by byly absolutně katastrofální důsledky pro Českou republiku.
Jenom mě mrzí, že pan premiér neměl odvahu tady jasně říci, kdy a za jakých podmínek ke stabilizaci českých bank došlo. Když tady premiér strašil zvýšením složené daňové kvóty.
Já myslím, že občané vědí, jak to je. Přece každý v naší zemi ví, kdo zaplatil daňové experimenty Miroslava Kalouska a Petra Nečase, které se tady rozjely od roku 2007. Každý přece ví, že to byly střední vrstvy, že to byly rodiny s dětmi a že to byli důchodci. Všichni tihle se složili na to, aby se těm nejbohatším snížily daně. Důchodci, rodiny s dětmi a lidé ze středních vrstev se skládali na to, aby se firmám snížily daně. Tehdy vláda tvrdila, v roce 2007, a byl tam stejný Petr Nečas a stejný Miroslav Kalousek, jako sedí v současné vládě, tehdy tvrdili, že to bude znamenat větší investice a že to bude znamenat větší hospodářský růst. Ale kde jsou? Nikdo je nikdy neviděl. Žádné investice v důsledku tohoto nepřišly. Česká republika se řadu let potácí na okraji recese. Prostě pravicovou daňovou reformu zaplatily střední vrstvy, zaplatili ji ti nejchudší a nepřinesla vůbec žádný pozitivní efekt pro rozvoj české ekonomiky. Také proto dnes vláda přiznala chybu a začíná opravovat své vlastní chyby, vlastní chyby pravicové Topolánkovy vlády z roku 2007.
Pan premiér snad do poslední chvíle věří tomu, co prosazuje ministr financí Miroslav Kalousek. Totiž to, že plošné škrty vyřeší stabilizaci veřejných rozpočtů. To přece není možné! To není pravda! Já myslím, že to vychází z onoho omylu, který velmi ráda šíří česká pravice, když přirovnává státní rozpočet k rodinnému rozpočtu. Prostě státní rozpočet je něco jiného než rodinný rozpočet. Když se rodina rozhodne ušetřit tisíc korun měsíčně, tak omezí spotřebu. Rodina skutečně když omezí spotřebu, je schopna tisíc korun ušetřit. Když se rozhodne stát ušetřit tisíc korun, omezí spotřebu, tak současně ale přichází o příjmy, protože na daních v situaci, kdy máte třetinovou složenou daňovou kvótu, ušetříte tisíc korun, ale přijdete na daních o 300 korun příjmu státního rozpočtu. To je onen zásadní rozdíl mezi rodinným rozpočtem a rozpočtem státu.
Plošné škrty, které prosazuje současná vláda, současně podlamují rozpočtové příjmy státu. Plošné škrty oslabují spotřebu domácností, a tím pádem podlamují hospodářský růst. Není možné si myslet, že deficit veřejných rozpočtů, který se neustále pohybuje kolem 120, 130 mld. korun, jsme schopni zlikvidovat jenom plošnými škrty. To se proškrtáme k trvalé chudobě. Proškrtáme se k trvalé recesi. Jediná možnost je kombinovat podporu hospodářského růstu s rozumným omezením výdajů a se změnou daňového systému tak, aby se daňová zátěž spravedlivěji rozložila na celou společnost. Tady nejde o to zvýšit složenou daňovou kvótu o 120 mld. korun. Jde o to daňové břemeno rozložit tak, aby bylo spravedlivější, aby umožňovalo lidem v této zemi žít důstojným způsobem a nebralo nikomu šanci na to, aby ve svém životě mohl uspět.
A když jsme u toho zvyšování daní. Tahle vláda mimo jiné ve volbách strašila Řeckem a také slibovala, že nebude zvyšovat daně. Jenom DPH, když se podíváte, kolik se vybralo na dani z přidané hodnoty v roce 2006 a kolik se vybralo loni, tak rozdíl je 80 mld. korun. To znamená, pravicové vlády zvedly DPH tak, že se ročně vybere více než 80 mld. korun navíc. To jsou peníze, které vláda vytáhla z kapes zejména středních a nízkopříjmových skupin. To je realita. Osmdesát miliard korun navíc lidé platí na dani z přidané hodnoty. Určitě je může potěšit, že na druhou stranu ti nejbohatší platí sazbu daně ve výši 15 % a že firmy platí sazbu daně 19 %. Ale z hlediska jejich konkrétní životní situace jim to vůbec nepomůže.
Myslím si, že není možné si myslet, že se lidé spokojí s tím, že vláda už teď, v polovině funkčního období, jak říká pan premiér, splnila 60 % svého volebního programu. Mně to trošku připomnělo bilanční schůze výborů Národní fronty za minulého režimu, kdy se také velmi dobře plnily plány. Většinou to bylo ještě lepší než oněch 60, 70 %, ale ve skutečnosti to na stav společnosti nemělo žádný pozitivní vliv. A já se obávám, že úplně stejné je to s činností této vlády. Ona sice formálně si může odškrtnout, že splnila 60, 70 % svého programu, ale ve skutečnosti to do života občanů nepřineslo nic pozitivního a zemi to nedalo žádnou lepší perspektivu.
Každá vláda musí dělat reformy. Jde jenom o to, aby to byly reformy spravedlivé a aby to byly reformy, které splní základní účel, to znamená, že povedou ke zlepšení současného stavu. A nechtějte po sociálních demokratech, aby podporovali reformy, které od začátku vypadají jenom jako jeden velký tunel. Nechtějte po nás, abychom podporovali reformy a tuto vládu, když ve skutečnosti nejde o to stabilizovat veřejné rozpočty, když téhle vládě jde ve skutečnosti o to privatizovat zbytky státu, privatizovat veřejné služby! To je hlavní cíl této vlády! Ne stabilizace veřejných rozpočtů! Přece důchodová reforma, kterou vy tlačíte, prohloubí schodek na důchodovém účtu! Jiný výsledek to mít nebude! Důchodová reforma, kterou vy tlačíte, sebere peníze na valorizaci penzí každému z více než dvou milionů důchodců! To bude vaše důchodová reforma! Reforma vysokého školství, kterou vy tlačíte, zavede zápisné a školné. Samozřejmě, že to vysaje další peníze z domácností. Omezí to přístup lidí ke vzdělání. Reforma úřadů práce, kterou vy provádíte, znamená, že z úřadů práce dneska budou špatně fungující výplatny sociálních dávek, ale práci tam nikdo nenajde! Úřad práce přestane plnit role v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti.
Tohle přece nejsou reformy, které by stabilizovaly situaci v zemi, a už vůbec nepomohou stabilizovat české veřejné rozpočty! Koneckonců - a je škoda, že to pan premiér nezmínil - když tato pravicová vláda nastupovala k moci, tak říkala, že v roce 2016 bude mít Česká republika vyrovnaný rozpočet. Já jsem si všiml, že před měsícem tento slib bez velkého poprasku samotný ministr financí a premiér odvolali. To znamená, nebudeme mít ani v roce 2016 s touto vládou, pokud bude dál pokračovat, nebudeme mít ani v roce 2016 vyrovnaný rozpočet na základě přímého tvrzení ministra financí a předsedy vlády. Sami členové Nečasovy vlády těmto reformám nevěří a nevěří tomu, že by stabilizovali naše veřejné rozpočty***