(15.20 hodin)
(pokračuje Bárta)
Kritičnost situace je zřejmá také z chování eurobyrokratů, kteří od vypuknutí krize pořádali již více než 20 vrcholných summitů zasvěcených záchraně eurozóny a potažmo i celého evropského bankovního socialismu. Problém však tkví v tom, že všemi svými scestnými a někdy až totalitními praktikami zatím dosáhli pouze a jenom prohloubení a prodloužení krize. Není to tak dlouho, co jsem tady hovořil a upozorňoval na dopady populistického chování české vlády a koalice k přijetí Evropského stabilizačního mechanismu. Toto absurdní divadlo světové byrokracie a bankovního socialismu nedovede zastřít evidentní a ostrou hrozbu pokračování a prohlubování kolapsu euroamerické finanční soustavy, který již v příštím roce může vést k dosud nevídané vlně recese, nezaměstnanosti a chudoby.
Důvěru našich občanů jsme však nezískali proto, abychom byli mlčenlivými pozorovateli této vážné situace. Místo kriticky nezbytných reforem zvýšení konkurenceschopnosti České republiky a především snahy o přesměrování jejího exportu také směrem na Východ místo nyní brzděného Západu jsme svědky pouze každodenního oportunismu, klientelismu a korupce našich národních a bohužel i regionálních elit.
Já vím, že zde ve Sněmovně je mnoho vážných témat a může se vám zdát, že to, co se děje v Bruselu nebo v USA, není v tomto kontextu podstatné. Ale dovolím si vám přiblížit otázky na pana premiéra z naší každodenní reality.
Za prvé se ptám, jak pan předseda vlády jako Kalouskovo jojo může akceptovat to, že plánuje státní rozpočet s růstem 1 % pro příští rok. Jakou míru populismu a zabedněnosti tady můžeme vidět při schvalování státního rozpočtu, jestliže tady je vážné riziko v rámci Ameriky a Evropy v tom, jak se bude vyvíjet světová ekonomika, a ministr financí předkládá této vládě rozpočet s 1% růstem ekonomiky. Já vím, že nemáme ministra financí s makroekonomickým vzděláním, já vím, že máme chemika a v rámci své laboratoře může experimentovat různými způsoby, ale tento chemický experiment je něco jako slívání koncentrované kyseliny sírové a vody.
Toto, pane ministře financí prostřednictvím paní předsedkyně, může znamenat výbuch. A ne ví bůh z hlediska vývoje evropské a světové ekonomiky, ale opravdový výbuch. Což je věc, která při vašem vzdělání prostřednictvím paní předsedkyně by vám měla býti věc známá nejenom z vašeho chemického vzdělání, ale i z vaší politické praxe.
Jinou věcí je, jaká opatření v tomto duchu jsou ve vlastním návrhu státního rozpočtu. Jak dalece státní rozpočet je připraven na krizi. Až v únoru pan premiér zase bude vázat důchody, možná mzdy státních zaměstnanců, a bude tvrdit, že nebylo predikovatelné, jaký bude nevýběr daní, a bude tvrdit, jakým způsobem se vyvíjí evropská ekonomika, tak já nyní vám zde připomínám, že kdyby tato vláda chtěla, může se na krizi připravit. Může připravit úsporné balíčky, může připravit opatření k tomu, aby měla dostatečnou rezervu buď na prorůstová opatření, anebo aby tuto rezervu měla vytvořenou pro případný propad v příjmech státního rozpočtu daný negativním vývojem evropských a amerických trhů.
Stejnou záležitostí, na kterou je zapotřebí se pana premiéra a pana ministra financí v tomto duchu zeptat - jak tento státní rozpočet počítá s jasným vyčíslením peněz, které budeme muset do Bruselu vrátit s ohledem na kriminální problémy spojené s čerpáním fondů Evropské unie. V návrhu státního rozpočtu, který předložil ministr financí, v tomto směru nejsou naprosto jasná a definovaná čísla. A při negativním vývoji Evropské unie je zcela jednoznačné, že Brusel bude o to více a rychle vymáhat finanční prostředky v řádu desítek miliard korun, které může získat díky hlouposti České republiky ve špatném čerpání peněz z Evropské unie.
Nezbývá mi, než tento bod ukončit větou Martina Luthera Kinga: "Na světě není nic nebezpečnějšího než upřímná ignorace a vědomá hloupost." Pan premiér schválil celkem pěknou sumičku na rekonstrukci průčelí a dvorku před Úřadem vlády. Doporučoval bych, aby se v rámci investice, která se tam nyní provádí, a nových květináčů a nových závor investovaly peníze do toho, aby tento výrok Martina Luthera Kinga byl před Úřad vlády tesán. Pokud by pan premiér měl na květináče a bohužel neměl na tesání, rád na to přispěju ze svých soukromých zdrojů. (Potlesk poslanců VV.)
Nezbývá mi, než se, dámy a pánové, s vámi podělit o další bod. Bohužel opětně na účet pana premiéra. Opětně, paní předsedkyně, si dovoluji navrhnout, že se budu věnovat všem těm bodům, až v jejich závěru si dovolím navrhnout jejich logické seřazení.
Žádám tedy, dámy a pánové, vážená paní předsedkyně, o zařazení bodu Informace předsedy vlády České republiky Petra Nečase o nejnovějším vývoji konkurenceschopnosti České republiky. Dovoluji si v tomto bodu vysvětlit, proč se neobracím na pana premiéra prostřednictvím interpelace. Vzhledem k tomu, že se obávám, že by na mě opětně nevyšla řada a interpelace by byla písemná a pan premiér má na odpověď 30 dnů, je tedy vysoké riziko, že by mi pan premiér s ohledem na důvěru vlády nemusel stihnout odpovědět, a proto považuji za vhodnější tento bod zařadit jako bod jednání tady ve Sněmovně. Dovolte mi tento bod dále přečíst.
Dámy a pánové, v prvé řadě tentokrát nezačnu u žebříčku konkurenceschopnosti, ale začnu u bodu srovnání zemí Evropské unie a vůbec ostatních států vyspělého světa v otázce vývoje hrubého domácího produktu.
Podíváme-li se na vývoj HDP v jednotlivých zemích dýchavičné Evropské unie, zjistíme, že někde HDP bez ohledu na současnou světovou recesi roste. Byť někde klesá. Z celé evropské sedmadvacítky nicméně, co se týče HDP, jsme na tom v porovnání s osmadvacítkou relativně velmi špatně, a to tak, že z té sedmadvacítky za námi je pouze Kypr, Itálie, Portugalsko a Řecko. Myslím si, že to je velmi zásadní parametr, který bychom měli vnímat. ***