(20.40 hodin)
(pokračuje Doktor)
To znamená, že vedle plusů bych očekával, že solidní rozvaha, solidní argumentace uvádí taky rizika ztráty výběru na daních. Něco takového v tomhle dokumentu postrádám. I proto jej nemohu považovat za relevantní a způsobilý k projednávání a proto vznáším tolik připomínek.
Já vidím řadu riskantních míst v tomhle manévru a přitom vím, že můj hendikep a potíž spočívá v tom, že za sebou nemám to Ministerstvo financí s těmi jeho strojky, nemám tady tu argumentaci velkého úřadu, který přestože jsme jej tady před týdnem vyzvali, nepřišel s žádným návrhem úspor, nepřišel s žádným návrhem rušení výjimek nebo něčeho takového. Naopak, dvě zavádí. Jednu pan ministr financí v restitučním balíčku pro církve, pan ministr Kuba ten chce zase pro změnu výjimky jiné. Tohle je schizofrenie, to je schizofrenie a to je nesoulad. Něco takového já podporovat nemohu. Děkuji. (Potlesk poslanců VV.)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji panu kolegovi Doktorovi. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Babák, připraví se pan poslanec Tluchoř.
Poslanec Michal Babák: Vážený pane předsedající, vážená dvoučlenná vládo, dámy a pánové, na úvod své řeči bych rád požádal o vrácení bodu č. 1, sněmovní tisk 801, vládní návrh zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů, k přepracování. O vrácení bodu žádám zejména z důvodu pro mě absolutně nelogického zvýšení sazeb na 15 a 21 %.
Ministerstvo financí nenaplnilo ani výhled na rok 2012 tohoto výběru daně, kdy Kalouskův úřad počítal s růstem veřejného inkasa, veřejných peněz, o 10 %. Proto zvýšení sazeb nepřinese vyšší výnos ani v roce 2013.
Vážená vládo, prosím vás, žádám vás, abyste přestali lhát veřejnosti, že nepřijetí daňového zákona povede k nemožnosti sestavit státní rozpočet na rok 2013. Opak je pravdou. Je absurdní, že si vláda myslí, že ještě vyšší daňová zátěž bude znamenat vyšší zisk státu. Pouze dále bez kýženého výsledku zatíží naše obyvatele. Zvýšení daně z přidané hodnoty není cesta k plnější státní pokladně ani k ekonomickému růstu státu, natožpak ke kýženému sestavení státního rozpočtu pro rok 2013.
V naší zemi je patrný enormní nárůst spotřebitelských cen a životních nákladů domácností, byl v letošním prvním čtvrtletí výrazně větší než před rokem. Nejcitelnější zvýšení snížené sazby daně z přidané hodnoty pocítili samozřejmě zákazníci všech typů potravin, dále pak u osobní a hromadné dopravy. Beze změn nezůstaly ani ty nejnutnější výdaje na bydlení a na léky. Pokud v lednu roku 2013 dojde dále ke skokovému zdražení a dalšímu propadu ekonomiky, začnou největší tuzemští zaměstnavatelé hromadně propouštět, čímž se zvýší průměrná míra nezaměstnanosti a zároveň dojde k zhoršení situace v nejvíce postižených regionech, jakými jsou Ústecký, Moravskoslezský a taktéž Jihomoravský kraj.
Jediné možné záchranné řešení vidím v ponechání současných dvou sazeb ve výši 14 a 20 % a tyto sazby dlouhodobě držet, neexperimentovat, neprovádět stálé změny a výkyvy, zkrátka zajistit předvídatelnost ekonomických pravidel. Český daňový systém by měl být dlouhodobě stabilní. Nemůžeme přece reagovat na každý malý výkyv ekonomiky rozsáhlým balíkem. Připadá mi, že v tuto chvíli Ministerstvo financí předvádí jakousi permanentní daňovou reformu, a to připomínám, že během pěti let se již třikrát změnily sazby daně z přidané hodnoty. Zahraniční zkušenosti přitom potvrzují, že nejlepší daňová reforma je deset let klidu a stability bez výrazných změn.
Věci veřejné jsou proti dalšímu zvyšování daní a proti další ekonomické zátěži obyvatel České republiky. Ve chvíli, kdy chybí účinná omezení vůči šedé ekonomice a daňovým únikům, chybí zpřísnění například zdanění hazardu. Dále, snižování schodku veřejných financí se rovněž neděje podle plánu a ambiciózní cíle se rozhodně nepodaří naplnit. Vláda by měla v těchto ekonomicky nevyzpytatelných časech zvážit i pobídky pro zaměstnavatele. Mezi tyto kroky patří například snížení spotřební daně na motorovou naftu. Stát by v důsledku zvýšení poptávky získal více peněz do rozpočtu a stávající situace by byla daleko lepší též například v potravinářském průmyslu.
Rád bych též připomněl již mnoho opakovaný problém s nevýběrem daní. Od roku 2007 do roku 2011 se podařilo Ministerstvu financí nevybrat neuvěřitelných 550 mld. korun na daních. Vždy to poměrně dost sofistikovaně schovává v kapitolách všeobecné pokladní správy a státního dluhu, kde naopak na této položce má poměrně dost značné rezervy. V roce 2009 to bylo kolem 20 mld., v roce 2010 to bylo dokonce přes 50 mld. a v roce 2011 to bylo kolem 34 mld., což právě vedlo k tomu převodu na neschopnost vybírat daně.
Dále bych velice rád připomněl, že během dvou posledních let Ministerstvo financí odpustilo na daních zhruba 42 mld. korun. Neuvěřitelných 42 mld., které byly odpuštěny, a zatím nevíme komu. Samozřejmě jsme apelovali na ministra financí, aby nám dal seznam firem, které mají tu čest mít daňové prázdniny.
Současná rychloopatření takzvané odpovědné vlády nevedou ke kýženému výsledku. Návrh považuje klub Věcí veřejných za nepropracovaný, v důsledku poškozující, a proto požaduje jeho stažení a přepracování. Možná, což dnes proběhlo médii, nově vzniklá expertní skupina pod vedením premiéra Petra Nečase přehodnotí svoje tvrdošíjné plány, zamyslí se nejen nad mými argumenty, ale i nad argumenty většiny ekonomických expertů a též veškeré odborné veřejnosti.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců VV.)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji panu poslanci Babákovi. Pane kolego, pokud jsem vás dobře poslouchal, tak jste navrhl vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování. (Ano.) Děkuji.
Dalším přihlášeným je pan poslanec Tluchoř, připraví se pan poslanec Bárta.
Poslanec Petr Tluchoř: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte mi poněkud obecný úvod. Chci totiž v širších souvislostech vysvětlit, o co jde při projednávání vládního daňového balíčku. A předem se omlouvám kolegům na levici, protože budu mluvit převážně směrem na pravici, a možná především o ODS, takže jestli máte chuť na kávu, je ta pravá chvíle. (Veselost v levé části sálu.)
Na první pohled tu jednáme o jednom podle mého názoru ne příliš povedeném souboru rozpočtových opatření a ani ne příliš významném souboru opatření. Jenomže jsou tu dvě věci, které z něj činí cosi opravdu výjimečného.
Za prvé. Je to za dvacet let teprve podruhé, co kabinet vedený ODS v této Sněmovně navrhuje financovat vládní plány zvýšením daňového zatížení, a to poměrně razantním zvýšením. To se nikdy doposud nestalo, ani za Václava Klause, ani za Mirka Topolánka. Nové daně jako lék na problém rozpočtu či prostředek, jak zaplatit vládní záměry, dosud vždy ordinovala pouze ČSSD nebo úřednická vláda Jana Fischera. ***