(20.50 hodin)
(pokračuje Tluchoř)
Za vlády Petra Nečase se tak děje opakovaně, přičemž s pokorou musím přiznat, že poprvé se to obešlo bez zásadních protestů z mé strany. Již tehdy jsem však na jednání prosazoval a prosadil, aby tak razantní zvýšení DPH platilo pouze jeden jediný rok. Od 1. ledna 2013 měla platit rovná sazba 17,5 % DPH, což by jednak bylo v souladu s programem občanských demokratů a za druhé by se tím celkové daňové zatížení opět o něco snížilo.
Je to opravdu něco nového, něco, co zpochybňuje za dvacet let standardně chápané pravolevé dělení politické scény. Protože pokud pravice přijme za svoji politiku zvyšování daní, čím se pak liší od levice?
Druhá věc, která činí balíček výjimečným, je tvrdohlavost, s jakou vláda trvá, či dlouho trvala na tom, že se nesmí změnit vůbec nic. I daleko důležitější a zásadnější reformní změny procházely v této Sněmovně s úpravami. Bylo to vždy náročné, dlouhé jednání, nicméně je to možné. Proč by to tak nemohlo být tentokrát? Skoro se mi chce říct, že čím slabší reformy, tím silnější tlak na jejich prosazení bez jakéhokoli vylepšení. I to je u pravice něco nového. Dosud to byla spíše levice, která trestala své poslance za to, že v odborných záležitostech nehlasovali přesně podle vytyčené linie.
Čili máme tu jeden obyčejný balíček s neobyčejným poselstvím. A to poselství zní: přestává platit, kdo je kdo, pravice si klidně může potřást ruku s levicí, nejlépe levicí.
Považoval jsem za nutné to zde říci, protože se stále objevují názory, že nám o nic podstatného vlastně nejde. Že zvyšování daní je jen taková záminka k rebelii. Ne, dámy a pánové, tak snadné a jednoduché to není, tak snadno se s balíčkem nevypořádáme. Protože tady nejde jen o balíček. Toto je otázka identity.
Jak již jsem řekl, nejsem zrovna pyšný na to, že jsem loni zvedl ruku pro razantní zvýšení DPH. Přiznávám, nejsem ekonom, nemohu se v tomto ohledu měřit s mnohými, kteří tu za dvacet let vystupovali a v dresu ODS hájili pravicovou politiku. Nejsem ani daňový fundamentalista. Chápu nutnost kompromisu. Nicméně je jistá hranice. Hranice, za níž se kompromis stává kapitulací. Nedostatek ekonomické erudice ignoranstvím. A hlasování pro vládní balíček zradou programu ODS.
Zvyšování daní jako lék na krizi opravdu nefunguje, ale naopak. Ale vláda navrhuje ještě zvýšit dávku tohoto smrtícího koktejlu, protože léčit nízkou výkonnost ekonomiky zvyšováním daní je jako léčit nízkou srážlivost krve heparinem. Proto jsem se postavil proti tomuto balíčku již při jeho prvním projednávání. Navrhoval jsem jeho vrácení do druhého čtení a žádal jsem následné koaliční úpravy. Jak víte, neuspěl jsem a ve třetím čtení jsem se podřídil závaznému hlasování. Již tehdy jsem ale varoval, že až Senát balíček vrátí, budeme tu diskusi nad ním znovu mít, a oznámil jsem, že se budu snažit přes léto zjišťovat názory členů ODS, abych nebyl za kverulanta, za toho, kdo pyšně pokládá svůj názor za jediný možný a správný, za toho, kdo sype písek do soukolí.
Další průběh je zbytečné asi popisovat. Snad se jen zastavím nad jedním slovem, které ovládlo média, noviny, televize, možná i řeč některých z vás. Tím slovem je rebel. Přiznávám, že je to opravdu vznešené označení, a sám bych si nikdy netroufal tvrdit, že si ho já se svými kolegy zasloužíme. Vždyť rebelové, to přece vždycky byli odvážní lidé, kteří bojovali proti tyranii jediným způsobem, který jim zbýval - otevřenou, často ozbrojenou vzpourou. Ano, z dějin známe i velké daňové rebely. Rebelové, kteří se v Bostonu postavili proti nespravedlivé královské dani a potopili do moře náklad britského čaje, pomohli nastoupit cestu, která nakonec vedla k samostatnosti Spojených států. Ale možná málokdo ví, že už dvě století před americkými kolonisty se čeští rebelové vzbouřili proti snaze Ferdinanda I. Habsburského řešit problém prázdné kasy uvalením dvouprocentní předchůdkyně DPH, daně z obratu. Král nakonec musel této rebelii ustoupit a novou daň zrušit. Čili i my máme svou obdobu Boston Tea Party. I my máme tradici boje proti vysokým daním. Stejně jako v USA lze očekávat, že se k této tradici bude hlásit spíše pravicová ODS než levicová ČSSD nebo než ideově nevyhraněná TOP 09.
O to více považuji za nepochopitelné, proč by poslanci ODS měli být nuceni zvednout ruku pro vyšší DPH, pro milionářskou dávku, pro odebrání slev na dani rodinám živnostníků s dětmi a pracujícím důchodcům, a to pod pohrůžkou, že jinak zaviní pád vlády. Ptám se - jaké vlády? Vlády Miroslava Kalouska? Vždyť balíček pouze obsahuje to, co je v zájmu TOP 09, nebo to, co se do něj dostalo jako kompenzace za neprovedené reformy, které nezvládli ministři této strany. Vždyť ono všemožné zvyšování daní nahrazuje úspory mandatorních výdajů z reforem, které TOP 09 neprovedla. Případně je zvyšování daní alternativou k privatizaci, která by dle obvyklého pravicového přístupu měla být tím, co zaplatí reformu penzí či církevní restituce.
Máme tu tedy balíček, který není ani pravicový ani odeesácký. Je levicový a topácký. Nic proti tomu, ale nevím, proč bych jako poslanec loajální značce ODS pro něj v této podobě měl hlasovat. A z mnoha rozhovorů, které jsem vedl v rámci ODS, je zřejmé, že každý z nás budeme muset volit mezi loajalitou ke značce ODS a k vládnímu návrhu. Já jsem již jasně řekl, že jsem si vybral to první.
Jsem samozřejmě připraven vyjednávat a dohodnout se. Pokud říkám, že jsem připraven vyjednávat o změnách balíčku, bylo by samozřejmě nelogické dnes tento návrh zákona v prvním čtení zamítnout. Dopředu ale říkám, a to zcela vážně, že nejsem připraven hlasovat pro kosmetické změny. Jsem připraven hlasovat jen pro takovou podobu balíčku, která dostojí pověsti, kterou ODS měla po dvacet let, pověsti strany, která se za žádných okolností nevzdává svých zásad.
Omlouvám se ještě jednou za to, že jsem tentokrát mluvil spíše k pravé straně sálu. Teď pro všechny ostatní řeknu proč. Je to proto, že ODS vždy byla, a věřím, že opět bude, stranou ekonomické profesionality, ekonomického lídrovství. Stranou, která má ten správný recept na řešení problémů této země, ekonomických problémů této země. Lék na krizi buď ponese značku ODS, nebo nebude účinkovat. O tom jsem absolutně přesvědčen. Když hájím zásady ODS, jsem přesvědčen, že hájím i zájmy občanů České republiky.
Děkuji pěkně, dámy a pánové. (Potlesk některých poslanců zprava.)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Vít Bárta, připraví se pan poslanec Fuksa.
Poslanec Vít Bárta: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já se musím přiznat, že nejprve musím reagovat na své předřečníky. Já si myslím, že řada problémů zde ve Sněmovně vzniká opakovaným nedorozuměním resp. neschopností chápat to, co ten druhý ve Sněmovně říká.
Pan předřečník, pan poslanec Tluchoř, tady říkal, že ministři TOP 09 neudělali reformy a nyní se za to platí. ***