(10.40 hodin)
(pokračuje Váňa)
Sedm z deseti Čechů má strach o ztrátu zaměstnání. Sedm z deseti Čechů je přesvědčeno, že při ztrátě zaměstnání stát nedostatečně lidem pomáhá. Lidé tvrdí, že hrozba ztráty zaměstnání je velmi podobná traumatu jako smrt v rodině. Podle psychologů v takovýchto rodinách dochází k těžkým depresím, k velmi vážnému narušení výchovy dětí. Na děti je přenášena nervozita rodičů a ta nervozita rozleptává celou rodinnou pohodu a atmosféru. Není výjimkou, že rodiny, které jsou postižené ztrátou zaměstnání, mají velmi blízko k alkoholu, a to proto, že jej používají jako prostředek - byť zbabělého - útěku od kruté životní reality. Rodiče nemají dostatek peněz na zajištění základního standardu při výchově dětí, nemají dostatek peněz, aby dětem zajistili vzdělání a zdravý sportovní a vyvážený jejich rozvoj osobnosti. Mnohé děti tak velmi lehce sklouzávají ke kriminalitě a u mnohých dětí se projevují nežádoucí patologické jevy s porušenou a narušenou psychikou. Celá řada padesátníků má strach zestárnout. Celá řada padesátníků má strach, že přijde o práci. A když se to nedejbože stane, tak člověk v padesáti, který má odpracováno 30 let, do kterého společnost nainvestovala praxi, vzdělání, zkušenosti, který nabyl určitého celospolečenského a občanského postavení, najednou v padesáti zůstává sám. Zcela sám, opuštěn, bez zájmu. A společnost mu krutě dává najevo, že už je starý, opotřebovaný a že už o něj není zájem. To mám jako svědecké výpovědi od lidí, kteří mě navštěvují v mé poslanecké kanceláři.
Vážený nepřítomný pane premiére, chtěl jsem říct nepříjemný pane premiére, ale musím se opravit, nepřítomný pane premiére, musím říct, že to jsou konkrétní nářky vysokoškoláků, absolventů vysokého učení technického, bývalí lidé, kteří léta letoucí byli konstruktéry, kteří této společnosti odvedli velké hodnoty, a najednou po třiceti letech o ně společnost nedokáže ani zavadit. Člověk zůstává zcela sám.
Vážený pane premiére, to je krutá realita. Vaším prodlužováním věku odchodu do důchodu, musím říct, že celá řada lidí už nebude mít to štěstí se do důchodu dostat, protože se toho nedožijí. Jejich zdravotní stav, zvláště když vykonávají těžkou fyzickou práci, jim to nedovolí, protože budou zhuntovaní, budou zničení, protože budou opotřebovaní. Ne každý sedí v saku v kravatě v kanceláři a za zadkem má teplomet. Ne každý. Jsou lidé, kteří pracují v dešti, na stavbách, na polích, v automobilech a kteří mají setsakramentsky těžké povolání a těžké zaměstnání.
Je dlužno říci, pane premiére, že vaše vláda zhoršuje sociální postavení pracujících a velmi výrazně zhoršuje sociální postavení důchodců. Prostě vaše vláda si lidi plete se štvanou zvěří. Lidé dnes jsou zadluženi a mají splácet v bankách plných 60 miliard, což je po termínu splatnosti. To je velmi vážná situace. Chudoba v Česku roste. 936 tisíc lidí je už v absolutní chudobě. 300 tisíc Čechů nedosáhne na příjem 6 219 korun měsíčně. Dlouhodobě jsou nejvíce ohroženi nezaměstnaní a lidé s nízkými příjmy. To je realita.
Daňová reforma, ta je opravdu spravedlivá pouze pro 10 % těch nejbohatších. Vláda přišla na to, že daňový Topolánkův experiment byl ekonomickým nesmyslem, ale zavedení jedné sazby a jednotné sazby daně je dalším ekonomickým nesmyslem. Je dlužno vzpomenout, že v Dánsku je jedna sazba, ale celá řada věcí denní potřeby má nulovou sazbu daně, a to právě pro hledisko sociální a pro hledisko ochranářské. Vaše vláda důsledně likviduje střední třídu, střední živnostenský stav. Je dlužno také říci, že vaše vláda likviduje stavebnictví jako obor, že vaše vláda likviduje stavební jako obor. O tom by bylo možné hovořit hodně. Vaše vláda doufá a věří, že škrtání ve spotřebě bude všelékem, ale škrtání ve spotřebě nevytvoří nová pracovní místa, nové šance, nové příležitosti. Vyšší zdanění těch nejbohatších by bylo správné a spravedlivé a byla by jedna z alternativních cest, jak nastartovat ekonomický rozvoj.
Je dlužno říci, že vaše vláda zcela ignorovala jakákoliv prorůstová opatření prostřednictvím kterých by bojovala s ekonomickou krizí. Krizi není možno řešit jenom a toliko výdajovými plošnými škrty a navíc běžným rodinám zvyšovat spotřebu. Tím se podlomí koupěschopná poptávka lidí a občanů a v důsledku toho se bude propadat hospodářský růst. Snížením spotřeby obyvatel tím také dojde ke snížení hrubého domácího produktu a bude zpětně vyvolána další a další krize rodin. Snížení životní úrovně občanů, to bude důsledek tupých výdajových škrtů a růst sociálního napětí a sociálních nepokojů.
Pane premiére, není divu, že lidé se bouří, že lidé demonstrují, že naštvaní vycházejí do ulic. Dochází k hromadnému houfování a k mobilizaci levice po celém světě. Formují se střední třídy, protože se cítí ohrožené. Lidé se bouří proti výdajovým škrtům. Zprvu klidné demonstrace už napovídají a mají charakter sociálního neklidu. Je to vyhrocená atmosféra, která se přelévá ze státu na stát. Je to v Řecku, Španělsku, Portugalsku, Itálii, Německu, Francii, Slovensku a je to i v Česku. Nejprve se to šíří jako mor. Posléze tyto nepokoje budou přerůstat v generální stávky. Lidé už odmítají další nesmyslné si utahování opasků, lidé už odmítají další utrhování si od úst na úkor svých dětí, na úkor své rodiny. A to vše lidem připadá zbytečné, když vidí rozmařilost mocných a rozmařilost bohatých. Lidé hromadně odmítají stagnaci platů v konfrontaci s růstem cen potravin, s růstem cen služeb a v konečném důsledku s růstem cen prakticky všeho. Lidé už nechtějí svými penězi lepit rozkradené miliardy v bankách, ve státních podnicích či při privatizačních aférách. Většina lidé přestává věřit této vládě. Většina lidí přestává věřit v neregulovanou tržní ekonomiku. Většina lidí už si nechce nechat brát své peníze na úkor bezostyšné rozmařilosti mocných a bohatých. Lidé protestují proti přirozenému narušování rovnováhy. Obecně je odmítána situace sociálního napětí, rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými a praktická likvidace střední třídy. ***