(11.50 hodin)
(pokračuje Drábek)

K pozměňovacím návrhům se vyjádřím, jak je obvyklé, bezprostředně před hlasováním. Jenom obecně chci uvést, že se vláda zabývala také možností, že by se opět odložila účinnost zákona z důvodů, které jsem uvedl. Spíše se přikláním k tomu, že zákon je potřeba zrušit, aby bylo jasné, že není reálné, aby zákon nabyl účinnosti. Z tohoto důvodu spíše podporuji základní návrh, aby byl zákon jako takový zrušen.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane ministře. Hlásí se někdo další do rozpravy? Mám tady přihlášku pana poslance Opálky. Vystoupení pana zpravodaje bude následovat před hlasováním. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, vážení členové vlády, že nejde o žádnou bezvýznamnou problematiku, bych vám rád uvedl a doložil na několika statistických údajích. Jen v roce 2010 bylo zaznamenáno 51 678 pracovních úrazů, což představovalo 2 692 000 kalendářních dnů pracovní neschopnosti. Denně tak chybělo z důvodu úrazu v pracovním procesu 7 377 osob. Výsledkem bylo i 1 236 nemocí z povolání a 140 smrtelných úrazů. Roční finanční plnění představovalo za rok kolem 3,7 miliardy korun.

A nyní, proč se stále dokola o úrazovém pojištění bavíme. Schválením vládní předlohy zákona o zrušení platného, ale díky několika odkladům prosazeným pravicovými vládami stále neúčinného zákona číslo 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, a některých dalších zákonů, je navrženo zrušit téměř desetileté úsilí změnit dosavadní koncepci poskytování a právní úpravy zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu a nemoci z povolání, které bylo přijato v souladu s pozicí a výběrem varianty, kterou Česká republika zaujala v průběhu vyjednávání o podmínkách přístupu České republiky k Evropské unii. Šlo o systémové rozhodnutí, že přejdeme z komerčního pojištění na pojištění sociálního systému, které se propojí s účinným a fungujícím systémem sociálního zabezpečení spravovaného Českou správou sociálního zabezpečení. Toto rozhodnutí, i když nyní navržené ke zrušení, koresponduje zcela i se současnými doporučeními Mezinárodní organizace práce, jakož i dalších mezinárodních institucí, které loni navštívila naše delegace výboru pro sociální politiku v Ženevě.

Česká republika už dvacet let praktikuje dosavadní systém, který se časem dostal do rozporu s dokumenty Evropského společenství. Přesto poslední vlády tento systém programově prodlužovaly, neboť neřešily zrušení monopolu dvou pojišťoven vybraných bez licenčního řízení. Vše se opíralo a stále opírá jen o jeden paragraf - číslo 205d - zákoníku práce. Jde totiž o to, že pokud stát udělí zvláštní nebo výlučná práva některému podniku, nesmí podle dikce článku 86 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství ponechat v platnosti žádná opatření, která by i jen potenciálně mohla narušit hospodářskou soutěž na daném relevantním trhu.

K tomu, aby bylo možné stávající poskytovatele, to je Českou pojišťovnu, a. s., a Kooperativu, pojišťovnu, a. s., považovat za podniky pověřené poskytováním služeb obecného hospodářského významu, by bylo nutné, aby na trhu pojišťovacích služeb neexistoval žádný jiný pojišťovací ústav, který by pojištění za škodu při pracovním úrazu nebo při nemoci z povolání mohl poskytovat a realizovat. Od roku 1992 se však podmínky na trhu zcela změnily a možných poskytovatelů je již řadu let více. Systém úrazového pojištění je tak v České republice v rozporu s právem hospodářské soutěže Evropského společenství, viz například rozsudek Evropského soudního dvora C-258/78, a to také vzhledem k nepřiměřené podpoře ze státních prostředků, kterými na trhu Česká republika zvýhodňuje v rozporu s článkem 87 již citované smlouvy tyto dva subjekty. Udělení výjimky dle rozhodnutí příslušné komise z 19. prosince 1974 již není v našich podmínkách dávno možné a toto měl vyřešit nový zákon. Na potřebné opravy, a pokud nejsou možné, na předložení nového návrhu zákona se stejnou koncepcí měla vláda dost času téměř šest let, když vezmeme od voleb 2006.

Inkriminovaný platný, ale neúčinný zákon byl tak pro pravicové vlády jen zástěrkou k tomu, aby nebyla Česká republika sankcionována z hlediska práva Evropského společenství, viz článek 226 a 227 Smlouvy o založení Evropského společenství.

Je pravda, že řešení byla a stále jsou minimálně čtyři. Buď modifikace současného dvacet let platného a účinného stavu, avšak s podmínkou odstranění monopolu a hmotné zainteresovanosti nad limitem režijních nákladů, což je pro pojišťovny zajišťující průběžný systém málo zajímavé. Pak je tu druhá možná volba - soutěž pojišťoven i klasický obchodní vztah pojištěnců k pojišťovně, což se snaží prosadit tato vláda. Dále je také možné zřízení samostatné veřejnoprávní úrazové pojišťovny, obdoby dnes Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, které právní předpisy umožňují výši nákladů na administraci od příštího roku maximálně ve výši 3,24 % z vybrané částky. Tento údaj uvádím proto, že současné úrazové pojištění se pohybuje na 9 %. Tak si to prosím, porovnejte. Jde opravdu o kšeft.

Jak jsem již uvedl, byla vybrána v roce 2006 a Parlamentem ČR schválena čtvrtá možnost - změna současného zákonného pojištění na sociální úrazové pojištění zaměstnanců spravované Českou správou sociálního zabezpečení, která má nejlepší evidenci a náklady na administraci pouze pod 2 % z vybrané částky. Tím bylo odstraněno nebezpečí poskytování zakázané veřejné podpory a nepřijatelného výsadního postavení komerčních pojišťoven. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP