(12.00 hodin)
(pokračuje Opálka)
Současná vládní koalice je však připravena tuto variantu právě nyní zrušit. Zruší se tak asi nevratně pokus o systémovou změnu propojit úrazové pojištění s pojištěním nemocenským a důchodovým, přenést odpovědnost za provádění úrazového pojištění z komerční sféry na stát a zavést standardy obvyklé ve vyspělých zemích. V neposlední řadě šlo i o posílení stability systému cestou právních jistot zaměstnanců, ale i jejich zaměstnavatelů.
Dnes nově připravovaná znovu česká cesta úrazového pojištění zaměstnanců přechází po rozhodnutí vlády z gesce Ministerstva práce a sociálních věcí na Ministerstvo financí, stejně jako je to u druhého a třetího pilíře důchodového systému. Na novém zákonu se již za aktivní účasti budoucích správců, pojišťoven, pracuje a dle mých informací by měl být hotov tento měsíc. Přechodná doba má trvat pět let a staré škodní události převezme na svá bedra státní rozpočet. Musím říci, že to bylo dobré podnikání současných správců.
Mám však obavy, které vyplývají ze zkušeností z mého Moravskoslezského kraje. Stále tam totiž přibývá počet hornických důchodů, kterým je odnímána renta za nemoci z povolání. To jen ukazuje, jak funguje a bude fungovat ono komerční prostředí v součinnosti s vybranými spolupracujícími lékaři.
Sociální partneři i odborná veřejnost poukazují na řadu rizik, a to při přípravě nového zákona, například kdo v novém systému ponese objektivní odpovědnost, kolik činností bude mimo pojištění vykonávat ještě stát ve své režii, a to prostřednictvím Státního úřadu inspekce práce, Ministerstva financí, České národní banky, případně dalších. Bankovní sektor totiž velmi rád přebírá za provize či zisky veřejnou službu, když státu zůstanou některé náklady spojené s jejich produktem. Další polemika je o tom, jak budou motivováni zaměstnanci k návratu do pracovního procesu a zaměstnavatelé k odstraňování rizik, či jak budou v systému zapojeni sociální partneři.
Zejména jde ale také o to, jak se státní rozpočet vyrovná s náklady na staré pojistné události, představující 60, či podle některých odhadů dokonce 80 mld. Kč. Ty bude muset stát postupně asi padesát let vyplácet. Mimo tyto prostředky bude muset státní rozpočet rovněž uvolnit potřebnou transformační částku pro nové okamžité nároky při rozjezdu nového komerčního systému. Pozor, vážení! To jsou další nečekané nové mandatorní výdaje kolem 3 mld. v prvopočátku ročně. Vedle nákladů spojených se změnou důchodového systému a očekávaných nákladů za církevní restituce tak přibudou další nutné náklady státního rozpočtu. Přitom se tvrdí, že stát nemá na transformační náklady pro Českou správu sociálního zabezpečení na správu změny úrazového pojištění, které by se v budoucnu odrazily na jeho zlevnění, ale i na zefektivnění.
Kolegyně a kolegové, považuji za potřebné, i když možná zbytečné, vás znovu vyzvat k podpoře návrhu na zamítnutí vládní předlohy obsažené ve sněmovním tisku číslo 689. Znovu dodávám, že na této předloze se neshodli všichni sociální partneři a její obsah je podroben značné kritice i ze strany odborné veřejnosti. Podpora tak přichází, jak jinak, jen z kruhu ekonomicky zainteresovaných.
Prosím vás, netlačte silou koaliční většiny. Jsem přesvědčen, že je úkolem státu, aby spravoval úrazové pojištění stejně tak jako pojištění nemocenské a důchodové. Obrana solidárních systémů sociálního pojištění i dostatku veřejných financí na ně je dnes cílem v řadě zemí Evropské unie. Připojme se.
Děkuji všem těm, kteří mě poslouchali, za pozornost. (Potlesk z levé strany.)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Michal Doktor. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Michal Doktor: V první části svého vystoupení ve třetím čtení budu reagovat na projev pana poslance Opálky. Nechci hodnotit obsah, chci nabídnout řešení. Mám pocit, že ten zvažovaný a podle mého jediný možný model komerčního připojištění a komerčně fungujícího systému může pamatovat i na ty, které teď pan poslanec Opálka ve svém projevu po mém soudu nepřiměřeně strašil. Lze totiž v komerčně fungujícím projektu vysoutěžit péči o staré případy, o stará plnění, jako břemeno po cestě. Bude-li totiž vyhlášeno pro všechny soutěžící subjekty předem a bude předem známé, je to podmínka rovné soutěže a ten, kdo bude chtít takovou nabídku, resp. takovou kvalitu břímě přijmout, ten tu soutěž může vyhrát a jistě bude pečovat s péčí řádného hospodáře a my jej budeme moci kontrolovat. A není třeba strašit a klást tady vykřičník spočívající v tom, že spuštěním komerčního projektu se stát dostane do situace, kdy nebude mít zhruba 2 až 3 miliardy na plnění, která vyplývají z plnění ze starých úrazů.
Teď prosím výhradně po sdělení týkajícím se žádosti směřované k vám, vážené kolegyně a kolegové, s pokorou a prosbou o veškeré soustředění vás prosím o aktivní hlas na podporu mého pozměňujícího návrhu, který jsem podal k tomuto návrhu zákona. Je možné, že si vašeho hlasování média nevšimnou. To už tak v České republice chodí, že když je tu šance, jak může do státního rozpočtu přibýt zhruba 450 mil. Kč nových výnosů, média to pominou jako naprosto zbytnou a nezajímavou věc. Na druhou stranu vám jako podpůrný argument uvádím na zvážení jeden jediný fakt. Máte snad pocit, že pojištěnecký systém včetně příspěvků, kontroly, kontroly zdravotnických zařízení a plnění, která po cestě probíhají, v systému nemocenského, resp. zdravotního pojištění je náročnější nežli systém úrazového pojištění? Myslíte-li si stejně jako já že nikoliv, tak vám poskytnu odpověď na otázku, která mnohé z vás zajímá, jaká že je správní režie v tom systému prvně zmiňovaném: od 3,1 do zhruba 3,54. Pokud byste chtěli vědět, jaká je v tuhle chvíli správní režie Všeobecné zdravotní pojišťovny, tedy té největší, v tom absolutně nejnáročnějším systému, je to zhruba 3,31. Nevidím žádný důvod, aby správce systému úrazového pojištění měl ze zákona garantovanou devítiprocentní režii.
Děkuji vám za pozornost.***