(12.30 hodin)
(pokračuje Heger)
My jsme z tohoto důvodu připravili jiný poslanecký návrh, který ten problém řeší o něco komplexněji, tj. aby na jiné práce mimo pracovní poměr ta možnost zůstala, tak jak ji říká ten zákon, v případech právě zdravotního rizika, a řeší některé drobné další technické záležitosti. Ten pozměňovací návrh již je podán do Sněmovny a měl by být k dispozici v příštím čtení.
Pokud jde o volební komise, tak k zákonu k specifických zdravotních službách existuje výklad Ministerstva zdravotnictví, který podpořilo i MPSV, že je zde možno aplikovat odkladnou účinnost zákona, čili zákon v tomto ohledu bude platit až od 1. 4. 2013 a aktuální riziko nehrozí. Nic to nemění na faktu, v tom, znovu opakuji, s panem poslancem Chvojkou souhlasím, že ten problém potřeba řešit je.
Děkuji vám a vyjadřuji tedy své stanovisko proti tomuto poslaneckému návrhu. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane ministře. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu. Tam nemám zatím žádnou písemnou přihlášku, ale mám tady faktickou poznámku od paní kolegyně Kohoutové. Prosím.
Poslankyně Lenka Kohoutová: Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já bych jenom chtěla podpořit tuto diskusi. Jsem moc ráda, že se toto téma otevírá. Jenom bych chtěla upozornit na to, že nesmíme jít ode zdi ke zdi, že v žádném případě nemůžeme rezignovat na prohlídky. Ano, ne na dohody o provedení práce apod., ale ráda bych zde upozornila na to, že mezi námi je mnoho pracovníků, kteří jsou lidmi se zdravotním postižením nebo lidmi, kteří ještě tento statut nemají, nicméně žijí s nějakým onemocněním a pracovní zařazení to či ono by je mohlo dále invalidizovat a náklady by nesl zaměstnavatel. Čili veďme tuto diskusi, je strašně důležitá, ale jenom nerezignujme na zdravotní prohlídky vstupní a výstupní obecně. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, paní kolegyně. Hlásí se někdo další do rozpravy? Kolega Chvojka.
Poslanec Jan Chvojka: Děkuji. Já bych chtěl jenom reagovat na své dva předřečníky. Navážu na paní kolegyni, nepohybujme se ode zdi ke zdi, ale buďme tedy uprostřed pokoje, a nabídnu panu ministrovi to, aby nepředkládal svůj návrh speciálně samostatně cestou poslaneckého návrhu, ale nechme prostě tento náš návrh dnes projít prvním čtením do zdravotnického nebo sociálního výboru, teď nevím přesně, který výbor je garančním, a můžeme se o tom návrhu bavit a můžeme se bavit o tom vašem návrhu a udělejme nějakou prostřední cestu a schvalme to co nejdříve, protože to problém opravdu je. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Ještě někdo se hlásí do obecné rozpravy? Žádnou přihlášku neregistruji, proto obecnou rozpravu končím. A protože v rozpravě nezazněl žádný návrh, můžeme se zabývat návrhem na přikázání výborům. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro zdravotnictví. Má někdo jiný návrh? Neregistruji žádný jiný návrh, proto můžeme přistoupit k hlasování.
Kdo souhlasí s tím, aby tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro zdravotnictví?
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování pořadové číslo 114, přihlášeno 147, pro 113, proti nikdo. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro zdravotnictví.
Tím končím první čtení tohoto návrhu. Ještě pan kolega Chvojka.
Poslanec Jan Chvojka: Já bych chtěl jenom velmi poděkovat všem, kteří podpořili tento náš návrh. Děkuji moc.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. A můžeme pokračovat dalším bodem.
62.
Návrh poslanců Jiřího Dolejše, Petra Braného, Miloslavy Vostré, Vojtěcha Filipa
a Pavla Kováčika na vydání zákona o majetkovém přiznání
a o změně zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o majetkovém přiznání)
/sněmovní tisk 678/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 678/1. Prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedl pan kolega Jiří Dolejš. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Sice tato Sněmovna je z velké části obměněna, ale přesto myslím, že netřeba dělat dlouhé referáty na téma majetkových přiznání, protože je to svým způsobem evergreen české politické scény. Přesto dovolte, abych aspoň v několika bodech shrnul podstatu našeho návrhu tak, jak ho předkládáme společně s kolegy z KSČM.
Jde o zákon o majetkovém přiznání, který zakládá povinnost, to slovo povinnost bych zdůraznil, přiznat majetek. A to, že ta povinnost se vztahuje pouze na majetné, vyplývá z logiky věci. Není to žádné diskriminační opatření. Prostě když máte majetek nicotný, logicky se to na vás nevztahuje.
Za další bych podtrhl, že povinné přiznání majetku vzniká i proto, že rekonstrukce majetkových poměrů občanů ze stávajících rejstříků, popř. na základě zákona o střetu zájmů, nepostačuje, nepokrývá potřebu jak boje s daňovými úniky, tak proti sporným majetkům. Je to pokus z našich lavic již pátý a logicky se vyvíjel, tak jak se vyvíjel i právní řád, aby byl konzistentní se schválenými právními normami. Ale podstata toho návrhu je stále stejná, čili buď chceme povinné majetkové přiznání pro majetné osoby, nejenom pouze pro politiky nebo některé vybrané kategorie, anebo nechceme. A pokud ho nechceme, tak musíme nahlas říci, proč ho nechceme, a nevymlouvat se na problémy legislativního či jiného charakteru, protože ty nepochybně se dají řešit v následujících čteních, popřípadě ti, kteří přicházejí s podobnými iniciativami, mohou se navzájem inspirovat a dovést tento boj do úspěšného konce. Zkrátka ten, kdo chce, hledá způsob. Ten, kdo nechce, hledá důvod. Je to staré, ale platí to.
Možná že bych měl připomenout, že takový návrh, který je teď předkládán, není nějakým bizarním excesem, že už i v našem domácím českém právním řádu existoval. Možná netřeba se vracet až do časů Masarykovy republiky, snad jen jako memento, že toto údobí našich dějin, které je někdy skoro jakoby výhradně označováno za demokratické, tento institut mělo, a dokonce ho několik let i prakticky uplatňovalo. Co je zajímavé, že tento institut byl do našeho právního prostředí zaveden i po roce 1989, konkrétně zákonem číslo 337/1992 Sb., o správě daní, kde příslušná pasáž existovala. Tím vstřícným, kdo na zavedení tohoto prvku jaksi reagoval pozitivně, byla tehdejší vláda České republiky. Bylo to v dobách federace a správa daní spadala pod kompetenci české vlády, tedy byla to vláda pana Petra Pitharta, tedy rozhodně nikoliv komunistická vláda, abychom v tomto měli jasno, a tato právní úprava byla zrušena až po rozpadu republiky, konkrétně zákonem v roce 1994, nejen proto, že se měnil právní systém, to by se dalo uvést do souladu, ale že zesílila politická pozice těch, kteří se z nějakého důvodu této právní úpravy obávali. ***