(12.40 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Čili po těchto dvou úspěšných schváleních institutu majetkového přiznání, je tady celá řada neúspěšných pokusů. Od roku 1993 až do dneška jsem jich, jestli dobře počítám, napočítal osm, a to některé z nich byly dokonce vládní. Bylo to v období, kdy premiérem byl Miloš Zeman, konkrétně v letech 1999 až 2001, ale tento manifestační krok naplňující tehdejší volební program vládní sociální demokracie narazil na limity opoziční smlouvy a hlasovací poměry ve Sněmovně. Pak už přicházely jenom poslanecké iniciativy, z nichž většina přicházela z našich lavic, konkrétně 2005, 2008, 2010. Nyní před vámi stojím znovu.
Troufnu si říct, že některé mouchy, které nám vlády vyčítaly, jsme v těch návrzích vychytali, že tento návrh je v mnoha ohledech vypilovaný a je dobrým základem pro diskusi. Neříkám, že je už v tuto chvíli nekritizovatelný, absolutně dokonalý, ale je vhodným základem pro diskusi. To říkám proto, kdyby se snad narodil opět nápad tento návrh zákona zaříznout hned v prvním čtení, abychom tady z toho dneska udělali rituální obětiště a toto nadějné jehňátko prostě zařízli hned na katafalku jaksi dnešních vládnoucích kněží, protože já se domnívám, že tato vláda má mnohem víc a jiných starostí, než aby zablokovala nadějnou diskusi v samém počátku.
Uvítám - musím teď, musím uvítat - na palubu ty, kteří přicházejí opakovaně v této Sněmovně s návrhy na majetkové přiznání. Musím uvítat dnes opoziční, dříve koaliční Věci veřejné. Vítejte na palubě. Jsem rád, že i vy jste pochopili, že majetkové přiznání je důležitý instrument a že přicházíte i s vlastním návrhem. Já věřím, že jak jsme připraveni my diskutovat nad vaším, tak vy jste připraveni diskutovat nad tím naším. Koneckonců můžeme se navzájem inspirovat. To, že jste do svého návrhu zakomponovali snahu řešit majetek v zahraničí a omezit tyto toky do daňových rájů nebo se inspirovat posunem v našem trestním právu, to je samozřejmě určitě hodno také diskuse.
Kromě srovnání s minulostí bych se možná měl jenom stručně dotknout srovnání se zahraničím. I v jiných zemích tento institut existoval a někde existuje dodnes. Asi nejznámějším případem jsou naši bratia na východ od nás, tedy Slovenská republika, která tento zákon, obdobný zákon, má ve svém právním řádu již zakotvený od roku 2010. Ve většině zemí, zejména evropských zemí, tento institut byl spojován s majetkovou daní, daní z bohatství. To je pravda. Například to myslím bylo Norsko, Francie, a když byla třeba daň z majetku, z bohatství, zrušena, tak byl zrušen i tento institut. Ale také je pravda, že existuje i bez vazby na majetkovou daň, konkrétně je to Pobaltí, bylo to, myslím, že snad to dokonce je, i v Srbsku. Speciálním případem je Švýcarsko. Ve Švýcařích to řeší tak, že to mají v kompetenci kantony, a tam samozřejmě tento institut je také používán.
Když se vrátím k meritu zákona, tak co je nepochybně vždy připomínáno, je okruh povinných osob. Již jsem řekl, že se jedná o osoby majetné. Čili ti, jejichž majetkové poměry jsou nicotné, tak jsou z toho vyviněni, což má za prvé smysl ten, že u těch méně majetných osob nevzniká podezření z podivných čachrů, to za prvé, a za druhé to zjednodušuje agendu. Kdybychom měli obejít všechny občany České republiky, i ty, kteří jaksi lidově řešeno mají jenom tu holou zadnici a bydlí v paneláku za vysoké nájemné, no tak ta agenda by nepřiměřeně narůstala. Čili rozsah povinných osob.
Co je posunem, je, a odvolávám se i na poměry první republiky, kdy to podobně bylo řešeno, že tou povinnou osobou nejsou jenom osoby fyzické, ale i právnické.
Samotné měření toho majetku funguje tak, že na začátku se zkrátka dá přihlášení majetku, zjistí se počáteční stav, a pak se dávají majetková přiznání, která když vykazují příslušný rozdíl, tak jsou důvodem k zahájení činnosti především orgánů berní správy, které mohou doměřiti sankční daň. Sankční daň, kterou jsme v minulých návrzích navrhovali relativně nízkou, ale vzhledem k tomu, že se dá konstruovat právní fikce, že takto dohledaný - post festum dohledaný - majetek není v pořádku, tak jsme tu sankční daň zvýšili na rovných sto procent. A nemyslím si, že takto konstruovaná sankční daň je něco, co by nemohlo existovat v našem právním řádu. V jiných zemích je tomu tak rovněž. To s odvolávkou na výhradu, která je ve vládním stanovisku.
Logické, že takovýto režim má nějaké náklady a je třeba stavět náklady proti efektům. Ty náklady by neměly být až zas tak dramatické nejenom s ohledem na okruh oprávněných osob, ale jde o to, že výroba tiskopisů, případně - žijeme v digitální době - tedy zvládnutí tohoto režimu v elektronické podobě by nemělo být nějakým kruciálním nákladem a dalo by se včlenit do již fungujícího systému finančních úřadů, popřípadě do rozvoje informačního systému. To by neměl být nějaký nákladný systém. Samotná agenda by neměla ani vyvolat dodatečné nároky na přijímání nových pracovních sil, a tudíž i nároky na mzdové prostředky by neměly být velké.
Přínos je jasný. Za prvé je to daňové inkaso z onoho sankčního zdanění a za druhé je to preventivní efekt, to znamená, když se bude méně švindlovat v této oblasti, tak si myslím, že to může ozdravit poměry v celé ekonomice.
Pokud jde o stanovisko vlády, ještě bych se zmínil o argumentu ústavní konformity. Už jsem se o tom zmínil, když jsem hovořil o tom, že nezakládáme dvě kategorie občanů, z nichž jedni jsou šanováni před touto údajně byrokratickou buzerací a ti druzí těžce trpí a jsou trestáni za to, že se domohli majetku. Ó nikoliv. Každý, kdo se domůže majetku a má ambici stanout před občany, před zraky občanů, že tohoto majetku nabyl čestným způsobem a že si plní řádně všechny povinnosti včetně daňových, tak do tohoto režimu spadne, čili tam žádná diskriminace a rozdělování občanů na více kategorií není.
Další úvaha, nebo spíše výhrada, která se ve vládním stanovisku objevuje, je výhrada vztahu k daňovému řádu, k zavádění dvojího režimu. Samozřejmě že jsme četli daňový řád, koneckonců máme ho tu už dva roky, a já se nedomnívám, že by tím vznikala nějaká duplicita. Zkrátka náš návrh je svého druhu lex specialis a pro tyto případy je logické, že se podle něj daňový úředník bude řídit, a nikoliv podle obecnější úpravy, která je daná v daňovém řádu.
Myslíte si možná, že ty efekty jsou příliš obecné, abstraktní, že jsou pouze deklaratorní. Vláda to alespoň píše ve svém stanovisku. Já si to nemyslím. Koneckonců proto je kolem tohoto návrhu tak mnohaletý politický boj. Já myslím, že nejlépe uděláte, vy kteří jste dosud ještě s tímto návrhem bojovali tak, že jste odmítali dokonce o něm diskutovat v klidu ve druhém čtení, když to zvážíte a když prostor pro takovou debatu dáte. Aspoň vyvrátíte podezření, že vaše motivace je jiná než formálně technokratická.***