(16.20 hodin)
(pokračuje Krákora)
Říkám, sněmovní tisk 720, tento senátní návrh, je daleko preciznější a v podstatě napravuje chyby, které byly způsobeny předešlými zákony. Proto nedoporučuji zamítat, ale naopak podpořit.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji také panu poslanci Krákorovi. Ptám se, zda ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Hlásí se pan poslanec Boris Šťastný. Prosím.
Poslanec Boris Šťastný: Děkuji. Já jenom velmi stručně bych reagoval na předřečníky. Povinností zpravodaje není jenom, aby postupoval v duchu nějakého svého přesvědčení nebo politického zařazení. Povinností zpravodaje je také se pokusit, aby legislativní proces v Poslanecké sněmovně měl nějaký řád a smysl.
V tomto ohledu chci říci, stejně tak, jako jsme bez ohledu na politickou příslušnost minulý týden tady schválili návrh a pustili do výboru a do druhého čtení návrh levice, který se týkal povinných prohlídek pro vybrané skupiny osob, tak stejně tak já v tomto případě z toho nechci dělat větší politiku, než je, a chci říci, že zákon o zdravotních službách určitě není špatný zákon. Je to kodexový zákon, který tady vznikal spoustu let. Určitě není pravda, že jsme se mohli spokojit se starou právní normou, se zákonem o péči o zdraví lidu ze šedesátých let minulého století. Určitě není pravda, že se o tom zákoně nedebatovalo. Jenom v tomto volebním období na půdě výboru pro zdravotnictví proběhlo několik zasedání jen k tomuto zákonu a osobně jsem ta jednání řídil. Osobně jsem řídil několik seminářů, které k tomu probíhaly. Čili prostor k tomu byl. To, že levice potom s tím zákonem jako celkem nesouhlasila, bylo nějaké politické rozhodnutí. Ale musíme si uvědomit, že ten zákon nás bude provázet další desetiletí a že se musíme pokusit samozřejmě chyby, které tam mohly vzniknout, nějakým způsobem napravit.
Ale jestliže jsem říkal, že povinností zpravodaje je hledat nějaký řád v projednávání, tak já v tomto ohledu říci, že tisk číslo 700 je menší číslo než tisk číslo 720. Jestliže v tisku 700 šedesát procent problému, který se tady snažíme řešit, je jeho základem, a předpokládám, že jako vládní tisk bude propuštěn, já mohu jako zpravodaj a jako předseda zdravotního jak paní senátorce, tak kolegyni Markové z opozičních lavic i kolegovi Krákorovi nabídnout, že některé věci, které v tomto návrhu zákona jsou, samozřejmě projednáme na půdě výboru pro zdravotnictví. Já jsem připraven podpořit jakýkoliv konstruktivní pozměňující návrh k zákonu, který byl předložen dříve.
Prostě nemyslím si, že je možné, abychom dva téměř totožné zákony projednávali tak, že pustíme oba. Proto ještě jednou, nevím, jestli tak mám učinit v obecné, či podrobné rozpravě, dávám návrh na zamítnutí.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Je to návrh na zamítnutí, který jsem si poznamenala. Paní poslankyně Soňa Marková a po paní poslankyni pan ministr Leoš Heger.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Já jsem teď tedy nepochopila trochu ten kompromis pana zpravodaje. Kompromis je v tom, že nadále navrhuje zamítnutí, byť řekl sám, že sněmovní tisk 700, tedy ten vládní, obsahuje šedesát procent toho, co řeší tisk 720. To znamená, že místo abychom zvolili jednoduchou cestu, že propustíme i tento návrh do výboru a budeme o těch návrzích jednat společně, tak tento budeme zamítat a budeme dávat to, co je v senátním návrhu, jako pozměňovací návrh do návrhu zákona? Já si myslím, že to je trochu kostrbaté a v podstatě nesmyslné.
Znovu se ohrazuji proti tomu, jakým způsobem tady byly loni projednávány zdravotnické zákony. To není pravda. Tady jsme měli před sebou desítky stran pozměňovacích návrhů, které jsme dostali v noci a druhý den ráno se tady pro to hlasovalo. To přece není seriózní projednávání něčeho tak závažného, jako jsou zdravotnické zákony.
Znovu říkám, že je třeba - ano, nedělejme tady politiku, ale zkusme napravit chyby, které se bohužel, a není to vinou opozice, staly. (Potlesk zleva)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní prosím o slovo pana ministra zdravotnictví Leoše Hegera.
Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger Vážená paní předsedkyně, vážená paní senátorko, paní poslankyně, páni poslanci, já si tady dovolím tlumočit stanovisko Ministerstva zdravotnictví.
Já chápu, že když se stane chyba v zákoně, je to nepříjemné, a z tohoto pohledu oceňuji aktivitu Senátu pomoci ve snaze tu chybu napravit. Na druhou stranu musím konstatovat, že když se stane chyba, je legitimní, aby si to potom opozice užívala a tady ve všech projevech naznačovala, jak práce ministerstva a Poslanecké sněmovny, která ten celý blok zákonů o zdravotních službách kritizovala.
Příklad, který tady řešíme, souhlasu obou rodičů, už tady dostatečně popsal pan zpravodaj Šťastný. Já musím říci, že opravdu tato pasáž a vůbec celý komplex právních záležitostí, pokud jde o práva dítěte, práva rodičů a práva lékařů postupovat samostatně, je velký ideologický problém, který se může posouvat dopředu a dozadu, a je velmi těžké najít jakýkoliv konsensus v tomto duchu. Nad tímto paragrafem se odehrála veliká právní bitva, jak ho vlastně vykládat.
Já musím zcela jednoznačně říci, že právní bitva se odehrála až ex post, když ten zákon začal být aplikován, a protože se některé věci prostě lékařům nelíbily, protože jim přidělaly některé povinnosti, zejména pokud jde o práva pacienta, za která jsme stále ještě kritizováni na žebříčcích, kde je posuzován náš zdravotnický systém, který je hodnocen jinak dobře, ale práva pacienta pořád nepatří k těm ozdobám, které v našem zdravotnickém systému by byly glorifikovány. Právní bitva přišla ex post. Když se ten zákon připravoval, tak veškeré právní debaty, které nad zákonem byly, tuto pasáž nekritizovaly.
Znovu musím zopakovat, že zcela poctivě úmysl ministerstva byl napsat právní text tak, aby mohl být vykládán právě pro ty nejtěžší případy, kdy dítě má podstoupit chemoterapii, kdy mu má být amputována končetina nebo udělán nějaký zákrok, například operace mozku, která ho může velmi těžce poškodit. Bohužel, takové případy se vyskytují. To, že je medicína rizikový obor a tak jako normálně v životě se může stát tragédie, tak při jakémkoliv medicínském zákroku, i lege artis provedeném, v nejlepší indikaci, nejlepšíma odbornýma rukama, se může stát, že výkon dopadne špatně. Stoprocentně se zabezpečit proti takovéto situaci nikdy - opakuji nikdy - medicína umět nebude. Tak jak se stále vylepšuje, přibývá rizikových zákroků, které v sobě nesou takovou možnost.
To, co bylo míněno tímto paragrafem, byly opravdu ty zákroky, které rizikové a priori jsou, a výklad, který se objevil ex post, byl velmi krkolomný a tak trošku zneužitý na to, aby vznikly obstrukce, které pacientům nastaly.
Já bych uvedl jeden příklad. To, že se na nás obraceli rodiče, organizátoři táborů, učitelé, že lékaři jim říkají, že souhlas jednoho rodiče nebude platit, když mají poslat vychovatelé z tábora dítě při nějakém akutním problému na vyšetření a že to dítě budou muset poslat domů zpátky oběma rodičům a zkomplikují mu tím život, tak to samozřejmě není pravda, protože žádná taková opatření v zákoně se nevztahují na ta vyšetření nebo ošetření, která je třeba provést urgentně a hned. ***