(15.50 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Stát, dámy a pánové, který nedokáže vybírat daně, je státem v rozkladu!
Policie má ruce svázané nedostatkem peněz a špatným nastavením zákonů, což jí neumožňuje zabránit miliardovým podvodům tím, že je bude vyšetřovat s využitím všech prostředků už ve stadiu příprav trestného činu. Místo toho platí od roku 2010 v novém trestním řádu zásada důrazně prosazovaná Markem Bendou a Jiřím Pospíšilem z ODS, že samotná příprava trestného činu trestná není. Podle této logiky pokud zloděje nechytnou, je všechno v pořádku. Pokud ho chytnou a lup vrátí, škoda nevznikla a je zase všechno v pořádku a jede se dál močálem kalným. Jde zřejmě o to, aby byl viník včas varován, když se zjistí, že by se na něho a na něco mohlo přijít. Je to zřetelná podpora korupce. Kdo si platí zjedy na finančních úřadech, policii, u státních zástupců, kteří by o věci rozhodovali, má klid. V nejhorším mu poradí, jak cuknout, nebo kde uhradit rozdíl. Kdo ovšem zjedům nezaplatí, ten na to doplatí.
Velký strukturální problém představuje chybné nastavení daní z příjmů zejména pro nejvyšší příjmové skupiny a podniky s velkou tržní silou. Není pravda, že všechny osoby s vyššími příjmy z principu odmítají progresivní zdanění. Zaznamenali jsme v poslední době výzvy multimilionářů, či dokonce miliardářů v Německu, Francii nebo ve Spojených státech, že chtějí být solidární se zbytkem společnosti, tedy se zdrcující částí společnosti, alespoň v těžších letech platit podstatně víc daní. Jen nechtějí být v situaci, že daně platí jen někdo a oni jsou za hlupáky. Špatné nastavení daní pro organizace s velkou tržní silou ukazuje vývoj výnosového účtu platební bilance, kdy každoročně odcházejí na dividendách a úrocích stamiliardy korun do zahraničí a prudce klesá míra reinvestovaného kapitálu. Zdá se, že republika je považována za dojnou krávu s vemeny naplněnými penězi, které je možné podle libosti odsát. Každý rád využije neomezených možností vyvádět peníze ven v prostředí extrémně nízkých a nefunkčních daní, ale od reinvestic jej důrazně odrazuje například už fakt, že vláda ještě devět týdnů před koncem roku neví, jaká bude sazba DPH, a stará se jen o to, aby byla jiná než loni. Jiná bude určitě.
Rád bych se zastavil u dividend. Již jsem tento údaj v posledních dvou dnech uvedl dvakrát. Především bych chtěl říci, že za posledních pět let v letech 2007-11 odteklo takto z republiky 1,34 bilionu korun. V roce 2007 to bylo 270 miliard korun, 2008 - 289 miliard korun, 2009, tedy ve vrcholu krize, to bylo 250 miliard korun, 2010 - 258 miliard korun a 2011 - 272 miliard korun. Jen tak pro zajímavost, v roce 2005 to bylo 156 miliard korun, tedy v době, kdy byly růsty kolem 6 %. Takže nechápu v tomto směru, proč vláda neuvažuje například o zavedení druhého či třetího daňového pásma u korporátní daně, proč se brání návratu daně z dividend. Tady se jedná o desítky miliard korun, které by mohly zůstat v zemi a nezůstávají.
Určitě je značnou součástí strukturálního schodku korupce a manipulace s veřejnými zakázkami. Upozorňuje na nás na to také rozhodnutí Evropské komise o korekcích v evropských operačních programech Doprava a Životní prostředí. Zatím nemáme žádný rozbor toho, jak tato zneužití evropských fondů na Ministerstvu financí nebo i jinde procházela, natož aby tam někdo převzal odpovědnost za nefunkční audit. Vzniká riziko, že ani nová pravidla auditu na tom nic nezmění. O další evropské fondy přijdeme neschopností vlády vůbec čerpat z přidělených evropských fondů.
Největší strukturální problémy mají ovšem podobu špatných reforem, které zvyšují zadlužení, i když jsou zamýšleny opačně. Zvýšení sazby DPH snížilo výnos této daně jakoby paradoxně. Paradoxně ovšem jen pro ty, kdo netuší nic o jevu zvaném cenová pružnost, že při růstu cen zboží klesá poptávka po něm. Penzijní reforma vypadá jako ze špatného opileckého snu. Zájem veřejnosti je mizivý. Rizika investic obrovská ve srovnání s výnosem, který bude jen v lepším případě nepatrný až žádný. Žádná udržitelnost systému se konat nebude, kromě ovšem bilancí některých finančních korporací, resp. jejich soukromých penzijních fondů. Technické zajištění žádné. Riziko chaosu obrovské. Vizitku tvůrcům pak dává chyba v zapracování podmínek pro účast kategorie osob samostatně výdělečně činných, která může připravit průběžný systém i o ty mizivé prostředky, které tam tato skupina plátců zatím posílá. Živnostníci si prostě nebudou platit na důchod. Kolik dalších takových chyb je tam ještě ukryto? Nevíme.
Náprava všech těchto zdrojů strukturálních ztrát je možná, ale s jednou podmínkou - musí to dělat už někdo jiný nežli současná vláda a musí to dělat doopravdy. Ne jen reformy předstírat a sledovat spíše vytváření penězovodů a privatizačních příležitostí za ceny příznivé pro spřátelené firmy. Nelze navrhnout nic jiného, než rozpočtový, spíš zdražovací, drahotní balíček vrátit k novému projednání. Vláda by měla převzít zodpovědnost za totální neschopnost spravovat české veřejné finance a odstoupit a otevřít cestu k předčasným volbám. Zdá se ostatně, že právě dnes vláda nakročila cestu tímto směrem.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Šincl, připraví se pan poslanec Doktor.
Poslanec Ladislav Šincl: Děkuji, pane předsedající. Vážení členové vlády, vážený pane ministře, vážené poslankyně, vážení poslanci, balíček rozpočtových opatření, kterým předkladatel chce údajně dosáhnout v následujících letech konsolidace veřejných rozpočtů, se nám tu vrací jako bumerang - opět a zase. Jak již jsem v prvním čtení uvedl, tak zcela identický návrh, vrácený 5. 9. 2012, zde Poslanecká sněmovna odmítla. Pan premiér a pan ministr Kalousek se rozhodli, že tento takzvaný zdražovací balíček zde protlačí děj se co děj, i přesto, že ho nechce ani Poslanecká sněmovna ani Senát, a dokonce ani prezident.
Tento balíček obsahuje řadu různých opatření. Je to taková zvláštní směs, která obsahuje některé vcelku zajímavé návrhy, ale i body, které jsou jednoznačně špatně. Mimo jiné jde zejména o navýšení daně z přidané hodnoty a tzv. doplatek na bydlení. U daně z přidané hodnoty je situace zvlášť zajímavá. Je to z toho důvodu, protože zde existuje hned několik variant a nikdo neví, jak to vlastně dopadne. Nejistota, jaké daně budeme už za necelé tři měsíce platit, české ekonomice rozhodně neprospívá.
Ale pojďme k předloženému materiálu. Ten navrhuje další zvyšování takzvané sazby snížené, tak sazby základní bez toho, aniž by došlo k alespoň malému vyhodnocení dopadů předchozích úprav jak na vývoj veřejných financí, tak na vývoj a strukturu změn spotřeby obyvatelstva. ***