(9.40 hodin)
(pokračuje Kuba)
Co považuji za velmi důležité a jako ministr to říkám a říkám to jako ministr pravicové vlády: Jsem přesvědčen, že je třeba vydefinovat strategické suroviny, mezi ně uhlí rozhodně patří, a stát musí mít mnohem větší podíl na tom, co s jeho strategickými surovinami bude. To znamená, my budeme do věcného návrhu tohoto zákona, který vám předložíme, počítám, v posledním kvartále tohoto roku, navrhovat, aby těžba, pokud by pokračovala, byla realizována v momentě, kdy je realizována ve společnosti, v které buď má stát majoritu, nebo má nějaké ovládací prvky na to, aby dokázal nasměrovat svoje strategické suroviny, kam potřebuje. Právě ten model, který vy jste zmiňoval, že dnes dochází ke sporu dvou soukromých subjektů o to, jestli si dodají uhlí, nebo nedodají, a stát má relativně minimum možností, jak do toho zasáhnout, se přiznám, že jak pro mě, tak předpokládám pro jakéhokoliv ministra české vlády, ať už bude z jakékoliv politické strany, je pozice velmi nevyhovující. Řekl bych, že to může být mnohem lepší proces, a jsem přesvědčen, že stát v tomto svoje pravomoci u strategickým surovin prostě posílit musí.
Co se týče zpracování státní energetické koncepce, tak jak jste zmiňoval, a její řekněme konfrontace nebo připomínkování Parlamentem, ta státní energetická koncepce je zpracována na 30 let. My jsme to považovali jako určitý časový parametr, na který ještě v energetice dokážeme vidět. Přesto jsme přesvědčeni, že i v tomto období je třeba sledovat trendy. Státní energetická koncepce striktně nepopisuje jednotlivé kroky, ona popisuje řekněme směry a vymezuje legislativní nástroje, které jsme schopni využít pro realizaci. A ty legislativní nástroje se vám jako poslancům do rukou dostanou.
Musím říct, že to, co jste zmiňoval, a to, co nás dnes v energetice nejvíce trápí, a já to nechci brát jako politikum a přetahovat se v této chvíli, kde je větší politická vina, jsou právě ty fotovoltaiky a ty vznikly tady v Parlamentu. To znamená, Parlament je stále tím orgánem, který skutečně určuje v legislativních procesech zásadní kroky, které pak energetiku ovlivňují, a já velmi pouze apeluji na to, až budeme zpracovávat, ať už bude jakákoliv vláda, nebo posuzovat nějaké takovéto zákony, abychom se k té koncepci dokázali v jednotlivých výborech a i vy tady na plénu vrátit a skutečně se zamyslet, jestli to do té koncepce zapadá, protože ta pozice kolem fotovoltaik a současné zdražování elektrické energie jak pro české občany, tak pro české podniky v průmyslu je už tak enormní, že nám opravdu komplikuje konkurenceschopnost a my s tím máme velký problém.
Přiznám se, že u vzniku té legislativy já jsem osobně nebyl. Velmi složitě se mi to řeší, protože jsem dotazován, co s tím uděláme. Ta legislativa má i ty nešťastné vazby na to, že jsou tam garance těch návratných investic a pro nás je to velmi složitá situace. Takže z tohoto pohledu já jsem přesvědčen, že energetická koncepce, tak jak je navržena, a my jsme připraveni a nemáme problém ji kdykoli diskutovat na plénu, nemáme problém ji kdykoli diskutovat na hospodářském výboru a v jakýchkoliv orgánech, kdy jsme k tomu vyzváni, mám pocit, že to schválení vládou je dostačující v momentě, kdy dochází ke shodě s hospodářským výborem. Potom jsou skutečně dodržovány ty legislativní kroky, protože pro nás je velmi nutné, pokud si v koncepci vymezíme, a teď to zkusím ukázat na tom příkladu uhlí, poklesy ze dvou třetin při výrobě elektrické energie třeba na 20 % tak, abychom mohli využít nástroje, a mezi ně patří zapojení spalování druhotného odpadu, ale k tomu potřebujeme legislativu spojenou s Ministerstvem životního prostředí, abychom dokázali využít to, že vydáme nařízení, což mohu i já jako ministr, že nebude už docházet ke spalování uhlí při výrobě elektrické energie při kondenzaci s nízkou účinností. To znamená, že nám půlka toho uhlí vylítá okny. Jde nám o to, abychom všechny tyhle nástroje, které jsou tam definovány a které v konečném důsledku vedou k tomu, že se spotřeba uhlí bude snižovat, mohli využít. Ty budou povětšině, protože jsou legislativní, patřit do rukou vám jako poslancům jak horní, tak dolní komory a budete samozřejmě vy ti, kteří budou tvořit zákonné podmínky pro naplňování té koncepce.
Čili v tomto smyslu já nevím, a možná je to na nějakou širší politickou debatu, které se nebráním, jestli energetická koncepce patří na půdu Parlamentu i se svým schvalováním. Nejsem si v této chvíli jist. Možná se zkusme na úrovni hospodářského výboru o tom bavit, zkusme se o tom bavit na úrovni zástupců jednotlivých stran. Přiznám se, že nejsem zastáncem ani toho ani toho názoru. Jsem zastáncem toho, že při tak důležitých krocích musí dojít k velmi širokému politickému kompromisu a shodě, protože pokud máme něco plánovat na 30 let, tak prostě musíme počítat s tím, že se u vlády politické strany vystřídají a ten kompromis musí být. A já musím říct za sebe, že nejsem fanouškem politikaření v energetice, protože pořád tvrdím, že tu jsou logické fyzikální principy, a my se musíme především zabývat tím, jaké zdroje česká energetika má, jaké finanční zdroje má česká vláda a český stát na to, aby něco podporoval či nepodporoval, aby se už neopakovala situace jako s fotovoltaickými elektrárnami, které skutečně dnes české občany velmi významně zatěžují. A bylo to určité politikum, které v té chvíli bylo atraktivní.
A poslední poznámka, kterou jsem si tady udělal, snad jsem se pokusil zodpovědět obecně, co vás trápilo, je, jestli mě neznepokojují některé výroky pana komisaře Oettingera, tak musím říci, že znepokojují. A znepokojují velmi a myslím si, že od nástupu do své funkce už jsem v řadě případů byl ve velkém nesouladu s panem komisařem Oettingerem. Jsem přesvědčen, že politika EU v oblasti energetiky, byť velmi často deklarovaná tak, že vede k vytváření jednotného trhu, v konečném důsledku právě tou podporou obnovitelných zdrojů a neschopností jednotlivých států stíhat výstavbu obnovitelných zdrojů výstavbou infrastruktury může naopak vést spíše k faktickému dělení tohoto trhu, protože ČR je dnes a denně vystavována ve větrném počasí nahoře na Baltu přetokům zdrojů z větrných zdrojů v severní části Německa, nemůže riskovat nějakou pozici blackoutu nebo situaci blackoutu a budeme muset tuto situaci řešit. Já ji opakovaně diskutuji jak s polskou stranou, která má podobné problémy, čili já jsem přesvědčen, že některé úvahy, které vznikají v Bruselu ohledně energetiky, jsou více politickými a ideologickými úvahami než úvahami, které dokážou obstát v reálném energetickém světě. A jsem také ministr, který tyto věty opakuje i na zasedání ministrů v Bruselu.
Poslední návrh Evropské komise, že bychom si určili opět další závazné cíle pro rok 2030 v jednotlivých členských státech, jsem na zasedání komentoval tak, že toto je možné, ale bez ČR. Já si prostě neumím představit, že bychom dokázali zavázat ČR k dalším výdajům na tak neefektivní zdroje energie. Jenom pro vaši představu, my máme instalovaný výkon fotovoltaických elektráren stejný jako Temelín. Temelín vyrobí 20 % elektřiny, kterou spotřebuje ČR, a ty fotovoltaiky vyrobí 2 % a dotujeme to téměř 30 miliardami, což je dnes už skutečně fatální.
Pokud jste s některou z těch písemných odpovědí nebyl spokojen, jsme je eventuálně schopni doplnit. Snad se mi podařilo něco vyvrátit a doplnit v té ústní odpovědi.
Děkuji za pozornost. ***