(15.50 hodin)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji. Pane poslanče, my jsme v obecné rozpravě v prvém čtení, takže váš návrh už považuji za podaný. Je to návrh na zkrácení lhůty na třicet dnů.
Dále se do obecné rozpravy hlásí pan poslanec Karel Černý. Po něm je přihlášen pan poslanec Stanislav Huml.
Poslanec Karel Černý: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi říci pár slov k návrhu zákona, kterým se mění zákon číslo 277/2009 Sb., o pojišťovnictví.
Již v úvodu musím konstatovat, že se jedná o systémovou změnu, která má své silné historické kořeny. Novela představuje optimální nástroj k dosažení takzvaného vícezdrojového financování, které je běžné v jiných státech nejen Evropské unie, a já ji plně podporuji. Současně ve vztahu ke střetu zájmů sděluji, že jsem členem okresního Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska ve Žďáru nad Sázavou.
Z hlediska dosavadních projednávání je nutné uvést, že návrh v obdobném znění byl navrhován již čtyřikrát, kdy poslední dva návrhy zastupitelstev Pardubického a Středočeského kraje byly neschváleny Poslaneckou sněmovnou v roce 2010.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění zákona č. 409/2010 Sb. a zákona č. 187/2011 Sb., sněmovní tisk č. 709, podala skupina poslanců a vláda se k němu vyjádřila negativně.
K samotnému stanovisku vlády je nutné uvést některé skutečnosti na pravou míru. Je smutné, že vláda, která snižuje rozpočty, a to i rozpočty záchranným složkám státu, sama nedokáže nalézt prostředky na systémové řešení daného problému a ani nechce umožnit svým negativním stanoviskem další projednávání této novely. Nejedná se o momentální řešení negativní ekonomické situace, i když je pravda, že v současné době je vícezdrojové financování potřeba více než v dřívějších dobách, a to zejména za vládnutí této vlády. Jedná se o systémový krok, který má své historické kořeny, ale i mezinárodní podobnost. Vícezdrojovým financováním bezpečnostního systému se zabývá i vládou schválená aktualizace Bezpečnostní strategie České republiky, konkrétně usnesení vlády č. 665 ze dne 8. září 2011 v kapitole Ekonomický rámec zajištění bezpečnostních zájmů. Neboli sama tato vláda si stanovila cíl zajistit vícezdrojové financování bezpečnostního systému, což tento návrh bezesporu představuje.
Obdobná úprava funguje například i ve Slovenské republice, která je rovněž členem Evropské unie. V rámci slovenské právní úpravy je odváděno 8 % z přijatého pojistného z povinného smluvního pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. Další státy mají obdobnou úpravu, a to Finsko, Německo, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Švýcarsko, Maďarsko a Velká Británie.
Z hlediska historického vývoje je nutné uvést, že již zákonem ze dne 24. prosince 1884, kterým se stanoví povinnost pojišťoven ku placení příspěvků pro výdaje k účelům hasičství a ku podpoře hasičů k úrazům přišlých v Království českém, byla stanovena povinnost všem tuzemským nebo cizozemským ústavům v Království českém platit příspěvek dvouprocentní z hrubého obnosu prémií vybraných průměrem roku, jehož se týče, za movité, nemovité předměty všeho druhu proti ohni. Fond zábrany škod byl v rámci právního řádu na našem území fakticky až do roku 1989.
K argumentu vlády, že pravděpodobně bude nutné zvýšit pojistné, lze uvést, že návrh předpokládá odvod 6 % z předepsaného pojistného z pojištění odpovědnosti za škodu.
Jak zde hovořil přede mnou kolega Jeroným Tejc, v roce 2011 pojišťovny vybraly přibližně 20,5 mld. korun a z toho 10 mld. vyplatily na pojistném plnění. Návrhem předpokládaných 6 % představuje částku asi 1 mld. korun. Návrh tedy nelze označit za úpravu, která by byla objektivním spouštěčem pro zvýšení pojistného.
Návrh řešit věc formou další zátěže občanů motoristů při zásahu jednotek se jeví jako ústavně nekonformní. Návrh zákona, tak jak je předložen, představuje optimální zásah do právního řádu. Řešením problémů nemohou být návrhy, které nezohledňují bezpečnostní hledisko státu. To znamená, že stát podle ústavního pořádku České republiky zajišťuje bezpečnost České republiky a neřeší věc komplexně. Není možné akceptovat návrhy na stanovení povinnosti úhrady nákladů za každý zásah, jelikož tím by stát rezignoval na zajištění bezpečnosti a degradoval by samotný bezpečnostní systém. Při povinnosti úhrady za každý zásah by se Česká republika stala anomálií v rámci celé Evropy, kde tento stav neexistuje, nemluvě o silné administrativní náročnosti při individuálním vyřizování, což by jistě znamenalo nárůst agendy.
Z hlediska kompetence České národní banky nutno uvést, že dohled v pojišťovnictví je zákonem č. 277/2000 Sb. vymezen demonstrativně. Předmětem dohledu je pak mimo jiné dodržování povinností stanovených tímto zákonem v rozsahu, v jakém se vztahují k provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti a rovněž tak i činností s nimi souvisejících. Z hlediska činností s nimi souvisejících pak lze uvést, že zákon je opět nevymezuje taxativně, pouze podmiňuje, že souvisely s výkonem dovolené pojišťovací činnosti.
K výhradě absence úpravy výkonu správy odvodů lze uvést, že návrh zákona dostatečně určitě vymezuje subjekt, který příslušnou částku převede. Jednoznačně stanoví podmínky pro identifikaci speciálního účtu. Stanoví lhůtu pro realizaci odvodu. Stanoví pravidlo pro určení přesné výše tohoto odvodu. Stanoví jednoznačně subjekt odpovědný za přerozdělení předmětné částky a podmínky pro toto přerozdělení. Dále stanoví účel užití těchto prostředků. Obsahuje úpravu pro stanovení výše přerozdělené částky. Stanoví úpravu správního postihu a tuto v návaznosti na další podmínky správně-trestní odpovědnosti lze považovat za odpovídající požadavkům na tuto část právní úpravy. Z tohoto důvodu nevidím problém v takto navrženém textu z hlediska správního trestání.
Pro nutnost zachování akceschopnosti Hasičského záchranného sboru a jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí v nejbližším období je třeba maximálně efektivně využít stávající personální, technické, materiální a finanční zdroje, kterými disponují, a realizovat další opatření umožňující zajistit financování systému v rozsahu nezbytném pro zachování jeho spolehlivosti a akceschopnosti.
V této předloze se jedná o dlouhodobý záměr využít pro financování jednotek požární ochrany určité procento z příjmu pojišťoven získaného v souvislosti s poskytováním povinné pojistné ochrany, to znamená povinné pojištění z provozu motorových vozidel. Návrh předpokládá efektivní využívání těchto účelově vázaných prostředků na úhradu nákladů spojených s pořízením a údržbou požární techniky a věcných prostředků požární ochrany. V rámci povinného ručení z provozu motorových vozidel představuje na jednu pojistku částku ve výši průměrně 150 korun ročně.
Díky činnosti jednotek požární ochrany, tedy Hasičského záchranného sboru České republiky, a jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí, jejichž financování je z valné části ze státního rozpočtu či rozpočtu obcí, se snižují škody způsobené dopravními nehodami, a tím i snižují následky škod, které jsou následně řešeny pojišťovnami. Čím modernější techniku bude mít Hasičský záchranný sbor a dobrovolné jednotky obcí, tím efektivněji budou likvidovat následky dopravních nehod a tím méně budou pojišťovny muset vynakládat na vyplácení škod.
Ze všech výše uvedených důvodů jsem přesvědčen, že tento systémový, historicky podložený a mezinárodně vyzkoušený princip je nutné přijmout a využívat jej v podmínkách České republiky.
Děkuji za pozornost. ***