(12.00 hodin)
(pokračuje Jandák)
To znamená církvi se předá majetek, potažmo firmám, které to pak církvi vezmou. To je jejich úkol! Pak přijde na řadu šlechta a takzvaně se budou napravovat křivdy šlechty. A nedejbůh, přijde na řadu i náprava sudetských křivd! Co z té země zbude, nevím. Ale tahle vláda, ta jen slouží! Ta je v tom nevinně. A nechtějte po nich nic. Ty veškeré diskuse jsou zbytečné. Tak je to dáno, a až ta zem bude na huntě, tak pak to předají sociální demokracii!
Děkuju vám mockrát. (Potlesk z levé strany.)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: To byla faktická poznámka kolegy Jandáka. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Jiří Dolejš. Připraví se pan poslanec Šincl.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Příjemné - musím říci už poledne, milé dámy a pánové.
Nebudu mrhat zbytečnými apely, nemám ambici mámit z vládního vola srnčí, ale přesto si myslím, že do plejády stanovisek, která tady dosud zazněla, by mělo zaznít i stanovisko klubu KSČM, i když vás asi nepřekvapím, když hned v úvodu řeknu, že to stanovisko je vůči takzvanému konsolidačnímu balíčku zamítavé. Ono je to zamítavé stanovisko dlouhodobě. Musíme si uvědomit, že už jsme tady s tímto balíčkem prožili docela slušnou anabázi. Vláda to projednala a vrhla do legislativního žentouru už v květnu letošního roku a vlastně teď budeme hlasovat o celkovém usnesení k tomuto návrhu zákona již potřetí. A dodávám - nikoliv naposled. Nikoliv naposled. Čili já si myslím, že je logické, že jsme konzistentní, protože se ten balíček v podstatě nezměnil. Jediné, co se změnilo, je to, že se zhoršila ekonomická a sociální situace v této zemi a že vláda, která nám zatím ještě vládne, ztratila další kytičku a její fasáda utrpěla další a další trhliny.
I když i my budeme vnímat, které z pozměňovacích návrhů, které byly načteny ve druhém čtení, přece jenom zmírňují dopad toho balíčku a budeme některé z nich podporovat, tak je třeba říci, že odmítnutí je nejen jasné, ale je nezpochybnitelné.
Když jsem slyšel stanovisko kolegů z klubu Věcí veřejných, cítil jsem v něm takové měkké ne. Včera ještě byli nakloněni vládu podpořit, protože si mysleli, že v tom balíčku najdou argument či záminku pro to, aby pokračování této vlády ještě zachránili. My si myslíme, že včera bylo pozdě a že měkké ne ani vstřícné ano s nějakou podmínkou už opravdu nemá cenu. Proč? Protože vláda rozpočtové odpovědnosti se prostě ukázala jako vláda, která rozpočtovou odpovědnost nemá ani za mák a která nezvládla to, co je pro rozvoj ekonomiky nejdůležitější, a to zvolit odpovídající hospodářskou politiku, která by reagovala jak na vnitřní domácí problémy, tak samozřejmě i na to, co nám přinášela světová hospodářská krize.
Tento návrh v podstatě potvrzuje, že vláda žije i nadále v jakémsi podivném kalouskovském fiskálním matrixu, kdy je mimo realitu, kde se zaklíná účetním pohledem na věc, ale vůbec nevnímá, že reálná ekonomika se už dávno vydala jinou cestou. A právě proto je ta přemíra tupých škrtů, která je v podstatě osudově spojena s touto vládou, dovedla do situace, kdy jsme si podtrhli hospodářský růst daleko výrazněji než sousední země. A to jde na vrub této vlády. Přemíra škrtů způsobuje multiplikační propad ekonomiky, a tudíž se nelze vymlouvat pouze na návrat krize, tentokrát pouze v evropském hávu. Reálně jsme zkrátka pod úrovní roku 2008. Za dobu, kdy končila Topolánkova a Fischerova vláda a nastoupila Nečasova vláda, se v podstatě zvrátil dosavadní vývoj, který byl konvergenční, tedy přibližující naši zemi k těm vyspělejším, a nastoupila divergence. Začaly se nám vyspělejší země ztrácet. Běžíme za nimi a bohužel, když to bude takto pokračovat, začneme ztrácet stopu. A to by určitě nebylo v pořádku.
Bodejť bychom byli konkurenceschopní světu, když se Česká republika stala v podstatě v lepším případě montovnou a v horším případě skladištěm, kdy projede naší zemí nějaké to zboží, na chvíli se vyskladní v obrovských hangárech kolem Prahy, Brna, Ostravy a všude možně a veze se to dál a my z toho v podstatě nic moc nemáme.
Nejsem to jenom já, já si neosobuji být arbitr, maximální a ultimativní arbitr, ale říká to i Mezinárodní měnový fond, který varoval před dalším propadem poptávky jako významným růstovým činitelem. Prostě tato vláda a ne opozice nebo předchozí vlády, tato vláda zvolila řeckou cestu a minimálně se nám začíná blížit Maďarsko a hrozí, že se zapojíme k evropskému jihu.
Je jasné, že z toho se dostat musí zvažovat kdokoli, kdo usedne do vládních křesel, a je jasné, že nemůže pominout problematiku vládních kapitálových výdajů. Vládní kapitálové výdaje se propadly za poslední dobu na takové minimum, že se vlastně ani nedá hovořit o tom, že jsme schopni udržovat plány a projekty zejména u liniových staveb, ale samozřejmě i v oblasti bydlení.
Doufám, že pokud se bavíme o bydlení, tak že si paní kolegyně Kohoutová uvědomuje, když nám tady avizuje na jaro zázračný recept na sociální bydlení, že ani nejlepší zákon o sociálním bydlení nevyřeší to, že na trhu s byty prostě absentují levné byty. Neušetříte na sociálních kompenzacích v oblasti bydlení, pokud ty lidi nemáte šanci šoupnout do nějakých bytů, které jsou relativně levné, protože rozdíl v ceně bydlení a v příjmech obyvatelstva prostě bude i nadále. To se nedá vyřešit ze dne na den, a právě proto je ten konstrukt nového příspěvku na bydlení špatný, protože je veden snahou nikoliv zjednodušit, ale ušetřit v situaci, kdy ten problém naopak narůstá. Jde opačným směrem.
Samozřejmě nejen vládní kapitálové výdaje, i soukromý sektor by třeba rád investoval, aspoň ta serióznější část toho soukromého sektoru - ale co mu slibujeme? Zatím jste mu nabídli pokračující daňový dumping. Ukázalo se, že tento daňový dumping už nemá prorůstové efekty, že těm firmám to nevytvořilo podmínky pro zvýšení investic, pro příliv dalších zahraničních investic, a že tudíž firmy potřebují něco jiného. Co potřebují? Samozřejmě nabídku projektů, samozřejmě potřebují stabilní právní prostředí a možná že by ani neuškodilo, kdybychom měli promyšlené hlavní oblasti konkurenceschopnosti České republiky do budoucna, a to je především investování do vzdělanostní ekonomiky. My nic lepšího nemáme. Neočekávám, že to spraví nějaká díra do země, kde najdeme nějaké zajímavé nerostné bohatství. To už bychom dávno našli. My máme jenom šikovné lidi, a pokud se do nich nebude investovat, tak to podle toho bude vypadat.
Ponoukat, lidově řečeno, k investování, k tomu jsou samozřejmě různé nástroje. Kolik let se bavíme o tom, že investiční pobídky by měly být zauditovány a učiněny efektivnějšími. Výsledek je, že se spíše vytrácejí a jsou i nadále chaotické a nemíří přesně na cíl, to znamená na odpovídající strukturální změny, což by měl být základ jakési modernější růstové vize. Zrušili jste CzechInvest a další a další problémy jsou na úseku investiční podpory, podpory růstu.
Čili to jsou ekonomové, to je soukromý sektor, který vám to vyčítá, to jsou mezinárodní organizace. A dodávám za opozici, která je samozřejmě zakotvena zejména v této společnosti a žije s občany této republiky, že další vážná výhrada je, že vaše dlouhodobá rozpočtová a hospodářská politika, kde tento balíček je jen ukázkou určité koncepční impotence, vede k rozvratu funkcí státu. ***